Chalupa v zemi zaslíbené…

Rozlehlá zahrada má sloužit především k radosti a aktivnímu odpočinku

Chalupu si paní Blanka pořídila před osmi lety jako venkovské sídlo pro úniky z velkoměsta, kde zatím žije a pracuje. Časem se chce do vesnice Betlém přestěhovat natrvalo.

Hned na první pohled je jasné, že rozlehlá zahrada je vytvořena tak, aby nevyžadovala složitou údržbu. Už při vstupu poznáte, že má majitelce, její mamince a dceři s rodinou sloužit především k radosti a aktivnímu odpočinku.

Přes zahradu do krajiny

Pozemek se nachází v malebné vesničce na Vysočině, kde najdete všehovšudy patnáct stavení. „Před lety tady pobývali moji prarodiče, takže mám k tomuto kraji vroucí vztah. Inzerát na dům s pozemkem o rozloze tři tisíce metrů čtverečních jsem našla na vývěsce v nedaleké Kamenici. Oslovila jsem realitní kancelář, která stavení prodávala, a když jsem zjistila, že je to v Betlémě, v ‘zemi zaslíbené’, bylo rozhodnuto,“ usmívá se paní Blanka.

Na pomoc při budování obrovské zahrady si majitelka přizvala místního zahradníka a všestranného souseda – Milana Odvárku. Tenkrát, na začátku, bylo upravené jen bezprostřední okolí domu, zbytek pokrývala vysoká tráva, stromy a křoviny.

Kontrasty i harmonie

Pozemek lemují jilmy, vrby a jasany, vedle chalupy roste památná lípa. Tyto velké stromy byly při zakládání zahrady ponechány jako kostra budoucí zahrady, která se nyní přirozeně prolíná s okolní krajinou.

Společenská místnost slouží jako soukromý hostinec, který v malé vesnici chybí

Do zahradního království se vstupuje buď přes verandu, kde je zastřešené sezení s mexickou houpačkou, nebo přímo z domu, z hlavní „společenské“ místnosti nazývané „hospoda“. Rázem se ocitnete na vonící ploše čerstvě posekaného trávníku. Uprostřed něj je ohniště a opodál vyskládané dřevo, jehož hranice prostor soukromé zahrady opticky uzavírá. Travnatý plácek pokračuje do otevřené louky, která stoupá do mírného svahu. Tady svou temnou hladinou tu a tam probleskuje rybníček. Pokud scházíte dolů, můžete se dát několika směry – k jezírku, ke sbírkám dřevěných soch od Aloise Tilleho, místního truhláře, tesaře a sochaře v jednom, nebo ke skupině keřů a stromů na hranici pozemku.

Zahradního architekta paní Blanka nepotřebovala. Má šikovné kamarády, zvláště pak souseda Milana, který je opravdu všeuměl. A zadání na úpravu pozemku bylo jasné: „Chtěla jsem zahradu, která bude hezká a jednoduchá. Nechala jsem se inspirovat právě Milanovou zahradou, uspořádanou v podobném duchu,“ prozrazuje paní Blanka.

Voda hraje prim

Zajímavě jsou řešeny především vodní plochy. V mělkém terénním zářezu do travnaté plochy leží malý rybník atypického tvaru, lemovaný různě velkými kameny. „Je to rybník jen asi pro pět temp, ale na osvěžení v letních měsících to bohatě stačí,“ podotýká paní majitelka.

Zahradou se něžně, v mírných obloucích vine potůček

Již na první pohled je patrná harmonie přírodního terénu a pobřežních linií. Zdůrazňují je bohaté pobřežní porosty s dominantní skupinou mohutných vlhkomilných rostlin a rozličných vysokých okrasných travin a vřesů. Výběr rostlin je přizpůsoben místním podmínkám, zásadité půdě kraje Vysočiny. Mnohé druhy rostlin jsou úplně běžné a osvědčené, jiné naopak vzácné. V kompozicích se uplatňují nejen druhy se zajímavým listem, ale i rostliny, které běžně najdete u rybníků, na loukách, v lesích. Po dešti se tu dokonce hemží žáby a mloci.

Vzadu za zahradou ústí do jezírka potok, protékající napříč pozemkem. O něco dále se klene přes potok dřevěný můstek, který obě části propojuje.

Místní kumštýř

Každého příchozího okamžitě upoutají dřevěné sochy pana Tilleho, rozeseté po zahradě. „Chystáme se v nejbližší době porazit třešeň, aby z jejího kmene mohl soused vytesat do skupiny ještě pannu,“ prozrazuje svůj další záměr paní Blanka.

Společenská místnost slouží jako soukromý hostinec, který v malé vesnici chybí

Místo staré stodoly je dnes příjemná místnost pro posezení s pohledem do zahrady. Majitelka zde vybudovala jakousi hospůdku pro místní… „Všichni jsme si v Betlému blízcí, takže jsme se rozhodli, že si na stáří pořídíme společnou pečovatelku a budeme tu trávit svá důchodcovská léta,“ směje se Blanka. Zmíněná hospůdka byla tečkou za rozsáhlou rekonstrukcí celého stavení. „Letos konečně nic nestavím a odpočívám,“ přiznává.

Čtyři roční období

Paní Blanka s vnoučaty

Paní majitelka svůj život tráví aktivně. Na zahradě i v jejím okolí se stále něco děje. Na jaře se věnuje hlavně zeleni, v létě se tady střídají přátelé a rodina. Ani na podzim však zahrada nezesmutní: v nádherné kulise barevného listí se tu konají houbařské orgie.

„Celá vesnice chodí na houby, ze kterých pak společně připravujeme speciality. A nemyslete si, v zimě nenecháme chalupu spát! V loňském roce jsme tu společně s přáteli oslavili Silvestra,“ uzavírá své vyprávění paní Blanka.

TEXT: NAĎA GHANI
FOTO: GABRIELA UHLÍŘOVÁ

Chalupa v zemi zaslíbené…