Chalupa v krajkách
Do chalupy, kam jezdí na víkendy Jiří s Hanou, není zavedena voda ani elektřina a topí se tu jen v kamnech na dřevo. V těchto spartánských podmínkách byste nečekali čisťounký interiér plný sněhobílých krajek.
Obzvlášť pěkná je ložnice obou mladých chalupářů. Velkou část místnosti zabírají postele, kde se spí v peřinách s povlečením zdobeným výšivkami a kraječkami. Kdybyste měli možnost prozkoumat je zblízka, jistě by vám neušlo, že každý kus je jiný. Jeden poštář zdobí paličkovaná krajka, druhý velký polštář rámuje volán se strojově šitou krajkou a ručně vyšívaný monogram, polštářek uprostřed upoutává nádhernou krajkou richelieu (čti rišelijé). Zcela odlišný je pak vyšívaný a prostřihávaný vzor na lehounkých záclonkách lemujících okna a další krásné ornamenty jsou vidět na přehozu přes postele. Také ubrus a malé dečky na stole lemují jemné nitky, tentokrát paličkované krajky.
Nákupy z druhé ruky
„Většinou pocházejí z bazarů a bleších trhů,“ prozrazuje Hana, která nekupuje z druhé ruky jen textil, ale i nábytek a doplňky. Dobrou zkušenost má například s aukcemi na internetu. Tímto způsobem levně pořídila do chalupy komodu s dekorem růží, zrcadlo a také několik džbánků. Na své krajkové úlovky je ale obzvlášť pyšná.
„Některé krajky a výšivky jsou staré i sto let a mnohé jsou už spravované.“ U Hany jsou však v dobrých rukou a vybělené a nažehlené dělají v chalupářské ložnici úžasnou parádu. „Ale jen když tu jsme,“ prozrazuje Hana. „Při každém odjezdu domů je opatrně svléknu, uložím a odvezu. V chalupě je vlhko, křehká plátýnka by tady trpěla.“
Jak vidno, péče o tu bělostnou nádheru je náročná. Na druhou stranu si chalupářka při každém povlékání postýlek může každou výšivku znovu pohladit a hádat jména dávných vyšívaček. Podle monogramů to mohly být třeba Aninka a Ludmila, kdoví…
Jak o krajku pečovat?
Jemnou krajku, na níž nám hodně záleží, nejprve odpářeme, zbavíme všech stehovacích nití, navineme na váleček (nejlépe dírkovaný) a dokola ovážeme bílou nití. Zvláště jemnou a křehkou práci ještě obalíme kouskem čistého bílého mulu. Takto připravenou krajku máčíme několik hodin ve studené vodě. Pak uděláme mýdlovou vodu a válečkem otáčíme tak dlouho, dokud voda není čistá. Stejným způsobem mácháme v čisté vodě. Krajku lze před praním i přišít na tuhou látku. Pokud se rozhodneme krajku vyprat v pračce, vždy ji vložíme do ochranného sáčku a navolíme program pro jemné prádlo.Na škrobení se používá trochu rýžové vody, v níž bylo rozvařeno malinko bramborového škrobu. Pak se krajka nechá uschnout. Žehlí se přes vlhké plátno a po rubu. Některé krajky se však nežehlí, ale napínají – krajku rozložíme na flanel a každý cípek napneme špendlíkem.
Připravila: Martina Lžičařová
Foto: Karolína Némethová