Chalupa V Bezovém údolí
Na konci Kryštofova Údolí, malebné vísky táhnoucí se podél říčky Rokytky, se mezi větvemi stromů otevírá pohled na bílé stavení se skládaným břidlicovým štítem.
Cesta vede po lávce přes bublající potok a pokračuje mlatovou pěšinou. Stačí pár kroků a chalupa se objeví v celé své kráse. Mezi mohutnými korunami vzrostlých stromů září její roubení čerstvým vápenným nátěrem a celé místo dýchá poklidnou atmosférou, kde čas plyne trochu pomaleji.
Starý dům se díky pečlivé rekonstrukci proměnil v restauraci s pekárnou a boutique hotel, který chce svým hostům nabídnout nevšední zážitek z jedinečného místa s autentickým geniem loci, moderní české kuchyně z lokálních ingrediencí nejvyšší kvality a unikátního ubytování v souladu s přírodou v úctě k tradičním hodnotám a udržitelnému stylu života.
Kryštofovo Údolí je jedno z nejpůvabnějších zákoutí Libereckého kraje, které leží na severní straně Ještědského hřbetu. Snoubí se zde krása horské krajiny a pokladů lidové architektury. Obec se v roce 2005 díky řadě dochovaných roubených i hrázděných chalup stala vesnickou památkovou zónou. Původní název obce Holundergrund, tedy Bezové Údolí, se stal inspirací k pojmenování usedlosti a nově vzniklého resortu.
Historie domu
Historie domu sahá až do 16. století, ale jeho současná podoba vychází z období 17. a 18. století. Velkou rekonstrukcí prošel v roce 1818 a připomíná ji tesařské signování letopočtu na dubovém portálu hlavních dveří. V rámci té byla k původně běžnému obdélníkovému půdorysu chalupy přistavěna dvě hrázděná křídla, takže půdorys tvoří kříž.
V roce 1953 byla chalupa prohlášena kulturní památkou. Jejím posledním obyvatelem byl sochař Mojmír Preclík, který zde žil až do roku 2001, ale už v té době mohl s ohledem na stav domu využívat pouze jeho část. Do jednadvacátého století tedy chalupa vstupovala ve špatném stavu, a přestože její další majitel zahájil rekonstrukci, nepodařilo se mu ji dokončit a dům nadále chátral.
Záchrana na poslední chvíli
Za svou dnešní podobu dům vděčí Michalu Hoškovi, který chalupu koupil a vedl celou rekonstrukci, a Karlu Janečkovi, jenž si právě tento projekt vybral, aby jej finančně podpořil.
„Před pár lety jsem díky své ženě Lilii poznal manžele Hoškovy, Terezu a Michala. Jejich zapálení pro přestavbu historické chalupy mě doslova nadchlo. Poskytl jsem potřebné finanční prostředky, z Michala se stal architekt a stavbyvedoucí a Terezka si vzala na starost design interiéru,“ říká Karel Janeček. „Je obdivuhodné, co stihli za tak krátký čas, který si na přestavbu dali. Přitom všechny stavební úpravy konzultovali s historiky a vytvořili přesné repliky trámů, dveří a všeho dalšího, aby se zachoval duch chalupy. Vybudovali i svoji vlastní pekárnu, kde pečou vynikající kváskový chleba. V jejich kuchyni jsou samí profesionálové z oboru, kteří se rozhodli opustit ruch velkoměsta a přestěhovat se do oázy klidu V Bezovém údolí,“ neskrývá své nadšení Karel Janeček.
Vzkříšení za rok a půl
Náročnou a citlivou obnovu pod drobnohledem památkářů vzal nový majitel na svá bedra s ambiciózním plánem vše stihnout za rok a půl. Výhodu měl v tom, že projektová dokumentace na rekonstrukci byla úřady a památkovým ústavem již schválená. Projekt se jen upravil tak, aby vyhovoval zamýšlenému využití domu, a majitel se mohl rovnou pustit do práce.
„Obnova památky je v jistém ohledu jednoduchá, pravidla jsou jasná, vyměňuje se kus za kus. Trám po trámu, cihla po cihle. Pokud se zachovají dveře či okna, tak se zrenovují. Pokud ne, nahradí se za přesnou repliku. Stačí domu naslouchat a on vás sám vede,“ vysvětluje Michal Hošek.
Komu přeje štěstí
Jako první oslovil firmu Durango z nedalekých Svijan, jež se specializuje na opravy historických staveb a s níž už měl zkušenosti z rekonstrukce své vlastní chalupy. „Měli jsme velké štěstí, že se podařilo dát dohromady ve správný čas správný tým řemeslníků. Firma se v té době ucházela o rekonstrukci zámečku Humprecht u Sobotky a jen díky tomu, že to nevyšlo, mohli nastoupit k nám,“ vzpomíná Michal Hošek. Navázal tak započatou rekonstrukci předchozího majitele, který opravil základy a poškozené roubení vyměnil, jak ale do stavby pořád zatékalo, bylo potřeba spoustu věcí udělat znovu.
Postupně přišla na řadu střecha, kde plech a lepenku nahradila lehká šablonová krytina, která nezatěžuje starý krov. Oproti schválenému projektu nedošlo na montáž nadkrokevní izolace a tím se podařilo zachovat původní tvarosloví domu. Zateplení se tedy umístilo mezi krokve.
Skládaný břidlicový štít se během oprav musel celý sejmout do označených beden a pak celý poskládat znovu. Náročná a precizní práce se vyplatila a teď je jednou z největších ozdob domu. Dále pak následovala obnova stropní klenby v prostoru bývalého chléva, čištění a spárování kamenných prvků, ale také opravy dřevěných stropů a podlah, rákosová izolace, nové hliněné omítky v celém interiéru a výměna oken za repliky těch původních.
Z druhé ruky
K autentickému vzhledu rekonstruované stavby přispívá i fakt, že se celá řada materiálů použila druhotně, pochází tedy z jiných historických staveb. To je případ některých trámů, záklopových prken na stropě nebo třeba cihlových půdovek, z nichž je sestavena podlahová krytina v přízemí. Jejich povrch je zakonzervován včetně letité patiny ještě z původního místa. Kromě obnovy všech konstrukcí pak bylo potřeba udělat také nové rozvody vody, kanalizace, elektřiny, topení a vybudovat čističku odpadních vod.
Kudy teče voda
Průběh prací jel jako na drátkách a zdálo se, že všechno běží podle plánu. Ani Bezovému údolí se ale nevyhnuly dílčí komplikace. „Když byla největší část rekonstrukce za námi, na jaře 2022 přišlo tání a vody, co stékala do údolí, bylo tolik, že se dostala až do domu. To bylo asi nejhorší, co jsem tady zažil,“ dodává Michal Hošek. Na pozemku pak kvůli tomu bylo nutné udělat drenáže, které vodu odvedou na správné místo. Plocha kolem chalupy je zpevněná, pod ní pak asi padesáticentimetrová vrstva štěrku a kamene, a tak další problémy se spodní vodou snad nehrozí.
Harmonie kontrastu
Čistě historická vnější podoba stavení působivě kontrastuje s pojetím naprosto současného interiéru, kde se snoubí dobové architektonické prvky s moderním designem. Nadvláda bílé barvy vše sjednocuje do harmonického celku, který dává vyniknout zajímavým strukturám a povrchům starého i nového. Současné historizující zařizovací předměty byste hledali marně, pouze zrenovované staré kusy nábytku se tu vyskytují vzácně v roli solitérů a připomínají um předchozích generací.
Moderní světnice
V přízemí je nejdůležitější částí světnice, kde majitelé provozují restauraci. Zařízení představuje především produkty českých firem a designérů, třeba nábytek od Reného Šulce navržený pro značku TON, svítidla navržená Lucií Koldovou, která vyrábí Brokis, subtilní nábytek značky Master & Master nebo nábytek a bytové doplňky Terezy Hoškové z Juliestore. Dominantním prvkem jsou hladká omítaná kamna, která vznikla tradiční kamnářskou metodou bez použití prefabrikovaných dílů. Jsou srdcem světnice, protože právě z nich se podává jídlo hostům.
V dalších místnostech v přízemí pak kromě zázemí a kuchyně najdeme také pekárnu s jednoetážovou pecí, kde se denně peče čtyřicet dva bochníků poctivého kváskového chleba, v plánu jsou ale také máslové rohlíky, koblihy a loupáky.
Oázy klidu
Zatímco přízemí s restaurací, kuchyní, pekárnou a malým obchůdkem je místem setkávání, v podkroví se nachází pět apartmánů, kde vládne ticho a klid. Na bílém pozadí hladkých stěn i podlah vynikají konstrukce z ručně tesaných starých trámů, zajímavé stavební prvky, moderní minimalistické zařízení a výhledy do okolní krajiny.
Hlavní důraz je kladen na použití kvalitních přírodních materiálů.
Jeden z pokojů má o něco velkorysejší výhled do okolí než ostatní. Je to díky prosklenému štítu orientovanému k lesu, tím pádem je tento moderní prvek očím většiny návštěvníků skrytý. V budoucnu ho ještě překryjí prkenné žaluzie, aby dojem historického stavení nijak neutrpěl a přitom i nadále umožnil výhledy do krajiny kolem domu.
Stará stodola
Hned za chalupou stojí také zrekonstruovaná stodola jednoduchého půdorysu se sedlovou střechou krytou štípaným šindelem. Díky tmavému dřevěnému bednění tvoří nenápadnou kulisu k dominantnímu stavení, ovšem v jejím nitru se skrývá apartmán s veškerým vybavením pro deset osob. Jeho interiér je zařízen podle stejných pravidel jako vnitřní prostory chalupy. Převládající bílou doplňují prvky ze dřeva a další přírodní dekorace.
Text: Veronika Cerhová
Foto: Bezové údolí