Chalupa uprostřed zpěvu

Rubrika: Chalupy, Chaty a chalupy, Doporucujeme, Ostatní stavby

Máte-li chalupu z vinného sklepa, může vás zpěv obklopovat velmi často. I přes občasnou hlučnou kulisu má však takové místo jedinečnou atmosféru. A jisté je, že vína bude vždy dostatek.

Coby správné děvče z moravské vinařské obce dostala Hana Topinková od tatínka vinný sklep. Našli byste ho v Pouzdřanech, proslulých tamní viniční tratí Kolby ve svahu kopce stejného jména. Hledání by vám však možná dalo trochu práce. Sklep je totiž součástí malého náměstíčka tvořeného samými vinnými sklípky a ze tří stran chráněného mírnými svahy návrší za obcí. Vlastně leží na dohled od nedozírné hladiny vodní nádrže Nové Mlýny a impozantního masivu Pálavy. Ale abyste to zjistili, museli byste vyjít na kopec, na jehož úpatí byla kdysi sklepní ulička vystavěna někdejšími německými osadníky.

Na Moravě se vinné sklepy přestavují k rekreačnímu bydlení nebo jako zázemí pro hosty poměrně často. Ale pojďme si přece jen udělat trochu jasno v případě, že jste dosud žádný vinný sklep nenavštívili.

Mnohé milovníky moravského vína to možná překvapí, ale tradiční vinný sklep je místo, kde se především pracuje. Nadzemní část tvoří lisovna, kde se zpracovávají hrozny dovezené z vinohradu. Dlouhou úzkou chodbou pak lze sestoupit do podzemní části, obvykle klenuté (kvelbené) z cihel, ale někdy i vytesané ve skalním masivu. V chladném sklepě se stálou teplotou pak víno dozrává v sudech nebo nerezových nádržích a část sklepa obvykle slouží i k uskladnění nalahvovaného archivního vína. V lisovnách „pracovních“ sklepů mívají vinaři někdy vybudováno i posezení pro hosty a přátele, zatímco v samotném sklepě se spíše ochutnává ve stoje. Posezení přímo pod klenbami podzemních sklepů má neopakovatelnou atmosféru, ale najdete ho častěji ve sklepech přizpůsobených komerčnímu provozu. Tedy těch, v nichž se už víno tradičním postupem obvykle nedělá.

Bydlení ze sklípku

Hana Topinková víno nevyrábí. Krásně opravenou podzemní část svého sklepa sice s přítelem Martinem využívají k uskladnění archivního vína, ale sklízet úrodu z vlastního vinohradu se prozatím nechystají. „Když jsou v okruhu několika metrů všude kolem fungující vinné sklepy včetně sklepa mého strýce a přátel, je dobrého vína pořád dostatek,“ vysvětluje Hana, která vyučuje výrobu keramiky a také ji sama vyrábí.

„Sklep je předělaný na bydlení, k výrobě vína už sloužit nemůže. Jsme na tom přece jen jinak než místní vinaři, kteří mají domy ve vesnici a sem chodí opravdu jen dělat víno,“ dodává Hančin partner Martin Klajban. „Nikdo přesně neví, jak je sklep starý. Podle mé babičky je z roku 1932, ale já jsem při přestavbě našla ceduli, podle které by mohl být i z roku 1926,“ říká Hana.

V době, kdy dostala sklep od otce, bydlela v Brně. A nejdříve přemýšlela o tom, že klasický přízemní sklep s lisovnou přestaví na jednoduchou rekreační chalupu. „Jenže když se začalo zhruba před sedmi lety na stavbě pracovat, nebo spíš bourat, napadaly mne další a další věci, které by tady bylo možné vybudovat.“ Původní záměr se začal proměňovat spíše v komfortnější rodinný domek s obytným prostorem místo původní lisovny a s dostavěným patrem se vstupem do zahrady.

„V té době jsem však ještě pořád zamýšlela jezdit sem spíš na víkendy. Nakonec to ale dopadlo tak, že jsem opustila Brno a většinu času zůstávám tady. Bydlíme tady s přítelem, který má firmu na Slovensku, takže některé dny dojíždíme tam a v zimě trávíme několik měsíců v Dominikánské republice. Máme to dost rozlítané a malý domeček nám k žití velmi vyhovuje.“

Cihly místo parfémů

Zvenčí je pro současnou podobu sklepa charakteristický tradiční kulatý štít. Dříve ho měly všechny sklepy, kvůli nejrůznějším přestavbám a častému „vyhnání“ někdejších přízemních staveb do patra je však kulatý štít Hančina sklepa mezi ostatními spíše výjimkou. Atmosféru dotváří i cesta z mohutných žulových kostek, vedoucí těsně kolem vstupu. Člověk si snadno představí rachot loukoťových kol vozů, které sem kdysi přivážely hrozny z nedalekých prosluněných vinic. Réva pnoucí se po fasádě ostatně připomíná původní účel malebné stavby i dnes.

„Postupně jsem se dobrala k určité konkrétní představě o tom, co by mělo ze sklepa vzniknout. Nakoupila jsem si spoustu knih, radil mi pán, který se zabývá rekonstrukcemi hradů a zámků. Taky jsem hodně čerpala z Chataře chalupáře,“ připomíná s úsměvem majitelka sklepa. „Sháněla jsem staré kamenné prahy, parapety, obruby… Tehdy se mne moje sestra ptala, kdy už ty ošlapané prahy konečně vyměním… No ale ony už v tu chvíli byly vyměněné!“

Nejrůznější detaily a architektonické doplňky tedy součástí původního sklepa nebyly, v současné podobě stavby jsou spíše jakousi ozvěnou historie, symbolem Haniny velké lásky ke starým tradičním stavebním materiálům.

„Původní jsou vlastně jen cihly, ať už přímo z vybouraných zdí sklepa, nebo různě posháněné v okolí. Jak někdo dostává k narozeninám parfémy, já jsem dostávala cihly,“ vzpomíná Hanka se smíchem. „Nejsložitější bylo zkombinovat staré a nové věci do tradičního vzhledu, který sice může fungovat i s moderními předměty, ale nebije se s nimi. Mým záměrem bylo docílit podoby, která bude i za tři sta let pořád přijatelná. Tedy žádná příliš velká moderna, která by mohla za pár let zestárnout a volat po změně.“ Takový přístup ke stavbě se ovšem často neobešel bez boje s řemeslníky.

„Při stavbě nám pomáhala firma Iva Kucína, bratrance mého taťky, který má s rekonstrukcemi vinných sklepů zkušenosti. Ale oni samozřejmě staví z moderních materiálů za použití současných technologií. Takže to probíhalo tak, že na můj požadavek zdi z kamenů přišla odpověď, že jsem se úplně zbláznila,“ říká Hana a opět se hlasitě směje. Což je s největší pravděpodobností způsob, kterým dokázala „odzbrojit“ i zedníky, kteří museli pod jejím vedením často rezignovat na své zaběhané postupy.

Dovolená na omítání

Větší část zdí tvoří kombinace tvárnic Porotherm, izolace a pětatřiceti centimetrů kamenné stěny. Většina stěn je tedy kamenných, jen část v rohu, kde je kuchyňská linka, má z kamene jen obklady. „Bylo to složité a stavělo se poměrně dlouho, kameny bylo třeba přebírat a přizpůsobovat tak, aby pasovaly na sebe. Já jsem na stavbu přicházela ,chytrá‘ díky čtení různých knížek a časopisů včetně vašeho a pak tady vzduchem létala spousta ostrých slov. Říkám třeba – omítky bych prosila křivé. A doslechla jsem se, že takovou zfušovanou práci dělat nebudou! Stěny jsem tedy nakonec omítala sama. Vzala jsem si měsíc volno, nakoupila sádrové omítky od Rigipsu a docílila jsem těch křivých omítek pěkně svépomocí.“

Majitelka říká, že pracovala bez architekta a všechno se snažila vymýšlet a navrhovat sama. Připouští, že se to projevilo například ne úplně promyšleným uložením zásuvek nebo vypínačů. „Ale jinak mne výsledné řešení uspokojuje, například i výhled z toalety do ložnice, který mnohé návštěvníky šokuje. Ale co, v ložnici jsme většinou jen my…“

Čím nakonzervovat cihly?

Nějaké problémy se po čase projevují snad jen občasným zatékáním do sklepa při jarním tání sněhu. „Naši předkové samozřejmě dobře věděli, jak se má takový sklep stavět. My jsme protáhli terasu za domem zhruba o tři metry oproti někdejšímu sklepu. Odebrali jsme tedy část vrstvy hlíny z míst, kde původně byla. Tyhle potíže budeme muset dořešit, ale jinak bych neměnila nic. Kameny a cihly se skvěle udržují, ve stavbě z těchto materiálů se velmi dobře žije.

Cihly a další převažující přírodní materiály ovšem vyžadovaly řešení v podobě správného nátěru, který slouží k povrchové ochraně a zvláště v případě cihlových podlah také usnadňuje jejich údržbu. Stejně jako spousta dalších chalupářů a milovníků tradičních podlah z pálených cihel či půdovek řešili i Hana s Martinem problém se spoustou protichůdných informací o tom, jak a čím cihlový povrch nejlépe ošetřit a zakonzervovat.

„Dala jsem nejdříve na doporučení natřít cihly olejem, ale zkušební nátěr na menší ploše se neosvědčil, pořád to při vytírání pouštělo. Doporučili mi i nátěr vodním sklem, ale jiné informace zase říkaly, že se tím povrch cihel uzavře a mohlo by hrozit jejich rozpadání. Nakonec jsem u jedné restaurátorské firmy objevila nátěr na bázi pryskyřice, který se částečně vstřebává, ale zároveň vytváří krycí povrch. Natřeli jsme tím trámy, cihly i sudy ve sklepě. Pětilitrové balení stálo asi dva a půl tisíce, spotřebovali jsme dvě plechovky, takže úplně nejlevnější postup to nebyl. Ale zdá se, že jsme zvolili dobře, nátěr vypadá a drží skvěle.“

Současná podoba přestavěného vinného sklepa nabízí přinejmenším pro potřeby mladé dvojice zcela komfortní bydlení. Přízemní prostory někdejší lisovny poskytly dostatek místa pro kuchyňskou linku, velký jídelní stůl a pohodlnou rohovou pohovku. Místnosti dominuje mohutný krb a atmosféru v ní dotvářejí i cihlové schody s kovaným zábradlím.

V patře najdete obytnou pracovnu a velkou ložnici s hygienickým zázemím. Vzdušnou a světlou atmosféru prostoru v patře výrazně určují sešikmené dřevěné stropy a francouzské okno, kterým lze vejít na venkovní terasu s posezením a fontánkou a pak po kamenných schodech do svažité zahrady. A projdete-li zahradou, můžete dojít k rybníku a po chvíli konečně spatříte Pálavu i Novomlýnská jezera. A budete-li se z procházky vracet třeba v pátek za teplého letního podvečera, možná zaslechnete i zpěv linoucí se z okolních sklepů.

text a foto: Richard Guryča