Chalupa s veselými okny

Chalupa s veselými okny má i pěknou střechu krytou umělým šindelem; nikde žádný vikýř ani střešní okno. Foto: Petr Zhoř

Kdo vystoupá zalesněným kopcem až téměř pod jeho vrchol ve výšce 765 metrů nad mořem, je odměněn pohledem na krásně zrenovovanou tradiční chalupu. Z bílé omítky září mezi zelenými okenicemi červená okna, která dole doplňují truhlíky v rezavé barvě korespondující se štítem.

Chalupa na kopci nad městečkem stojí téměř 300 let. Kdysi tudy prý vedla královská cesta do Poličky a právě tady byl zájezdní hostinec pro formany. „Než ho koupil můj děda, vystřídalo se tu několik generací sedláků. Poslední majitelé chtěli něco většího, a tak po válce odešli do pohraničí,“ začíná vyprávět Martin, který se rozhodl stavení rekonstruovat a zachránit pro další generace.

V pohledu od stráně vidíme vrata do garáže a vpravo, v místě, kde bývala stodola, je tepelné čerpadlo. Foto: Petr Zhoř

Otec všeuměl

K domu patří také malé políčko a Martinův děda si původně myslel, že ho bude obdělávat jeho syn, bratr Martinovy maminky. „Když mu strýc řekl, že hospodařit nebude, rozhodl se děda chalupu pronajímat umělcům na letní byt. Maminka má od malířů památník plný obrázků,“ pokračuje náš hostitel.

Éra uměleckých lufťáků skončila, když jedna paní propadla z půdy do světnice. Dům už nebyl v dobrém stavu, proto jej v roce 1968 převzali Martinovi rodiče. „Otec učil na Vysoké škole v Brně a byl manuálně velmi zručný. Ze studánky nad chalupou sem přivedl samospádem vodu. Jímala se do velikého sudu na půdě, kde vyspravil podlahu. Dělal všecko sám, žádné řemeslníky si nezval. Vybudoval splachovací záchod a pomocí baterie z vagónu elektrifikoval interiéry,“ vzpomíná Martin.

Plotna od kamen je v kuchyni, ale topí se jen zřídka, vaří se na elektrickém sporáku a o teplo se stará tepelné čerpadlo. Foto: Petr Zhoř

Šlo samozřejmě o napětí 12 voltů, ale chalupář připravil vedení už i na 220 V, kdyby se na kopec přece jen podařilo přivést elektřinu. Žádost byla podána již v roce 1967. Jenže nejbližší transformátor je odsud kilometr daleko a pokládat vedení jen pro tři chalupy, které jsou v lese na kopci roztroušené, se nevyplatilo.

„Otec si poradil se vším. Obytné místnosti vybavil tlakovými petrolejkami, které svítily jako 60W žárovky, a na luxování a provoz dalších přístrojů se v krátkých intervalech využíval generátor. Nakonec se elektrifikace chalupy povedla v roce 1997, kdy jsme na vlastní náklady vybudovali v zemi kilometrovou přípojku.“

Kdysi tu prý byla světle modrá kamna, ale posledních 40 let béžová; majitelé zachovali tuto barevnost. Foto: Petr Zhoř

Chalupa pro dva

Svou partnerku potkal Martin právě v tomto kraji. Jezdívala na Žďársko na tábor a měla v okolí okruh známých. Ti ji později pozvali na osudovou tancovačku. „Žijeme s Hankou v Brně, odkud je to pouhá hodina cesty, ale když se začala rodina rozrůstat, nejezdili jsme na venkov k rodičům často. Chalupu mohli pohodlně obývat jen dva tři lidi,“ vysvětluje Martin.

Vše se odehrávalo v hlavní místnosti, kde byly dvě rozkládací pohovky. Půda ani hospodářská část se nevyužívaly. „Otec chtěl stavení upravit, představoval si, že by v podkroví mohla být dokonce ještě dvě patra, ale zůstalo u plánů. Stačil řešit pouze problémy provozu.“

Velké světnici, kde zůstal bytelný jugoslávský nábytek po rodičích, vévodí oblíbený jídelní stůl. Foto: Petr Zhoř

Na piano mezi okny občas hrává pán domu. Jeho manželka se přidá na akordeon. Foto: Petr Zhoř

Martinovi rodiče prý jezdili o víkendech z Brna na venkov do roku 2015. „Rok nato jsme tady začali chalupařit my,“ přidala se do debaty Hana. „Stav stavení byl žalostný, proto jsme začali hledat firmu, která by se ujala rekonstrukce. Po dvou letech se manžel obrátil na pana Pařila, šéfa firmy Tradiční chalupy. Chtěli jsme hlavně, aby chaloupka zvenku vypadala stejně.“

Rekonstrukce na klíč

Bylo jasné, že z chalupy se dají zachránit jen kamenné části. Demolice měla začít už v roce 2020, ale přišel covid a nebyly vyřízeny všechny potřebné papíry, takže majitelé předávali panu Pařilovi klíče až v dubnu 2021. Mezitím se vedly debaty, jak uspořádat vnitřek. Pan Maršálek, architekt, který s firmou trvale spolupracuje, udělal několik návrhů. „Mysleli jsme, že dole budou dva pokoje a nahoře taky, ale pan Pařil nám ukázal svou chalupu v Daňkovicích, kde mají i v patře velký obytný prostor s podestou. To nás inspirovalo.“

V polovině května 2021 zbyly z chalupy tři kamenné zdi a obrovský komín. A pak se začaly dít věci. Pan Novotný, stavbyvedoucí, měl rozpis prací a řemeslníci sem jezdili podle harmonogramu, nebyly žádné prostoje. Původní zdi propojili zedníci s novými, které obložili zvenku dřevem, tesaři ošetřili staré stropy sejmuté ještě před demolicí a znovu je použili (bylo nutné vyměnit jen třetinu nosných trámů). Pokrývači položili na střechu místo eternitu podobně zbarvený umělý šindel. A potom se natíralo, natahovaly omítky, pod nimiž zmizely všechny rozvody, zkrátka koncert. Hotovo bylo už na podzim roku 2022.

„Firma zastřešuje výborné řemeslníky. Musíme jen chválit,“ říká Martin. „Pana Novotného, který vše perfektně dozoroval a citlivě se mnou vymýšlel barevné kombinace. Podlaháře Cacka z Daňkovic, truhláře Švarce z Jimramova, který dělal dveře a okna, kováře Peňáze za pěkné zámky a také paní Kopeckou z Újezdu u Litomyšle, jejíž firma vyrobila všechen potřebný nábytek.“

Koupelnu v podkroví rozzářila bílá lazura. Foto: Petr Zhoř

Chalupáři nechali udělat vpravo pod oknem i tradiční lavici, přestože se sedává u stolu uprostřed světnice. Sundají se podsedáky – a je tady hrací kout pro vnoučata. A lavice je šikovná i proto, že se za ni skryje jeden z radiátorů napojených na tepelné čerpadlo. „Je to úžasná změna! Přijedeme a v chalupě je dvacet stupňů, peřiny jsou suché a prohřáté,“ konstatuje Hana.

Ale vraťme se ještě do stavení. Díky tomu, že základem zařízení zůstal jugoslávský nábytek, mohli majitelé vykrášlit interiér kvalitními doplňky: vypínače a zásuvky jsou keramické, světla na stěně na zakázku a uprostřed prvorepublikové stahovačky, které objednali na internetu. Záclonky v oknech jsou ručně paličkované. A nádobí si doplnila Hana v obchůdku Pro chalupáře, který předloni otevřela ve Žďáru nad Sázavou firma Tradiční chalupy.

Každá věc má svůj příběh

Zvolna se loučíme. Naši hostitelé přiznávají, že je moc těší, že se tady líbí také potomkům. Jedna dcera s rodinou bydlí na Vysočině, druhá v jižních Čechách. Na Žďársku se všichni sejdou. „Bývá nás plná chalupa. Z důvodu nedostatku vody jsme nechali vyvrtat na zahradě nový vodní zdroj,“ připomíná Martin. „Pan Pařil se ještě, než nám loni zjara předal klíče, postaral také o projekt a realizaci septiku, z něhož vytéká přes různé filtry a komory téměř stoprocentně čistá voda.“

Ale prý si Hana i Martin užívají svou znovuzrozenou chalupu i ve dvou. O každé její součásti hovoří s citem a láskou. „Na cokoli se tady podíváte, každá věc má svůj příběh, ať ta stará, kterou jsme chtěli zachovat, anebo nová, kterou jsme s manželem vybírali do nové chalupy,“ říká Hana.

Nejradši se spolu usadí u kulatého stolku pod třešní. Dají si sklenku vínka a koukají do zelena. „Když má člověk vedle sebe někoho, koho má rád, ať se podívá na kteroukoliv stranu, je to všude pěkné,“ říkají svorně.

Tenkrát…

Takhle vypadala chalupa před rekonstrukcí v roce 2021. Zvenku se příliš nezměnila od doby, kdy ji obýval Martinův otec. Právě on se před padesáti lety rozhodl pro zářivou kombinaci nátěrů oken. O jejich první výměnu a údržbu zanedbaného stavení se však postaral Martinův děda už v roce 1949. Střecha a štít s podlomením byly původně pokryty šindeli, přes ně byl později natažen tér a pak položen eternit. Přední zeď, jedna ze tří obvodových, které byly zachovány, byla předsunuta před štít. Zvlněný okraj střechy svědčí o tom, že čas hodně zapracoval na pevnosti krokví.

Text: Marie Rubešová
Foto: Petr Zhoř

Chalupa s veselými okny