Chalupa s ozvěnou Anglie

K paní Aleně jsme zavítali již podruhé. Před rokem jsme se obdivovali její letní kuchyni, tentokrát nás pozvala do své zrekonstruované roubenky.

Původně si chalupu v Českém ráji pořídila Alena s rodinou na rekreaci, byť to měli z Velké Británie pořádně daleko. Když odešla do důchodu, odstěhovala se sem s manželem natrvalo.

K prodeji roubenku nabídly dědičky, dvě sestry, protože každá má vlastní chaloupku a bylo nad jejich možnosti investovat do dalších oprav. Díky tomu zůstalo zachováno téměř vše, jako v době jejího vzniku. Za těch 150 let, co chalupa vyhlížela do kraje, si ale zub času ukousl nějaké to sousto, a nemohla ani nabídnout komfort, na jaký je současný člověk zvyklý. Kompletní rekonstrukce se tak stala nezbytností, přestože se noví majitelé snažili zachránit vše, co půjde. Alena stavbu řídila na dálku, ale měla tu pravou ruku v zeti své kamarádky, který pro ni chalupu objevil. Když manžel po několika letech zemřel, zbylo dotáhnout opravy do finále jen na ní. Časem si zde ovšem našla přítele, který ji s dokončením pomohl.

Roubenka a hospodářské budovy prošly rozsáhlou rekonstrukcí, nového vzhledu se dočkala i zahrada. Foto: Tomáš Dittrich

Cesta tam a zase zpátky

Alena je po tatínkovi Češka a v Čechách prožila dětství, ale její další život už byl spjat s rodištěm maminky, Anglií, kam celá rodina odešla v šedesátém osmém. Také oba její manželé byli Angličané. „Mysleli jsme, že se sem nikdy nevrátíme, děti ani neumí česky,“ začíná pozvolna vyprávění. „Sice sem přijedou na návštěvu, ale mají raději město, kdežto já jsem spíš na krajinu.“

Vesničku nedaleko Železného Brodu popisuje Alena jako tu, kde lišky dávají dobrou noc: „No, dobrou asi ne, přišly si v noci už párkrát pro slepice, divoká prasata zase vybírají brambory. Chodí sem i srnky. Když si lidi stěžují, tak jim říkám: ‚Heleďte, my jsme tady na návštěvě, jim to tady patří,‛ a ještě dodává: Je tu pět včelařů, takže si můžu kupovat med. Mám pylovou alergii a na ni mi poradili, že když budu jíst med od místních včel, že se sníží.“

Okna zdobí závěsy z britských látek, v Čechách už srovnatelnou kvalitu Alena nenalezla. Foto: Tomáš Dittrich

Od základů po střechu

Podkroví a roubená část přízemí musela být postavena znovu. Trámy totiž pod dodatečnou omítkou shnily. Na nové části fasády vytváří alespoň iluzi roubení dřevěný obklad.
Nejvýrazněji změnila vzhled stavení nová sedlová střecha, je nižší a s menším sklonem. Místo eternitových šablon dostala plastové šindele, které nezatěžují krov a jsou bezúdržbové. Lomenice s kabřincem byla nahrazena zděným štítem s balkónem.
Třetí stavební úpravou bylo zbudování garáže na původních základech stodoly. Krov je dimenzován tak, aby se do ní dalo případně vestavět obytné podkroví. Štít garáže zdobí lomenice, vzhled všech užitkových budov sjednotil prkenný obklad.

Namísto dosloužilých jednoduchých oken byla osazena eurookna, firma k nim vyrobila i dveře, aby spolu ladily. Nově se musely samozřejmě udělat elektrické rozvody a také přívody vody. „Koupelna je pro mě základ, to bylo první, co se dělalo uvnitř. Aby na ni a samostatné WC bylo dost prostoru, posouvala se zeď bývalého chlívku,“ vzpomíná na začátky chalupaření Alena a dodává: „Chyběla i předsíň, její přístavbu nám nejdřív stejně jako balkon nechtěl stavební úřad povolit, ale přece v zimě nebudete chodit přímo do obývací místnosti.“

Jiný kraj, jiný mrav

Rekonstrukce probíhala formou subdodávek postupně v letech 2003 až 2011, některé firmy bylo třeba objednat skoro rok předem. Nejtěžší prý bylo najít někoho, kdo zvedne střechu, aby se pod ní mohly vybourat a znovu postavit zdi. Jen málokdo se chtěl za realizaci zaručit. „Překvapilo mě, že nám firma dala nabídku rozepsanou do posledního šroubku a po skončení prací i soupis, co skutečně použila. V Anglii vám řeknou, za jakou celkovou cenu práci udělají, ale nedovíte se, kolik stojí materiál a co si počítají za práci,“ porovnává rozdíly mezi zeměmi.

Historie i současnost

Přízemí si ponechalo atmosféru tradiční chalupy, hlavní obytnou část tvoří sednice s nově postavenými kachlovými kamny a zápecím. Povalový strop byl nahrazen betonovým, který je obložený prkny se střídavě tmavým a bílým nátěrem, díky čemuž vzniká efekt trámového stropu. Nápad pochází z Anglie, kde se podle majitelky při rekonstrukcích takto běžně postupuje.

Kachlová kamna se zápecím působí, jako by vyrostla zároveň s chalupou. Foto: Tomáš Dittrich

„Podlaha v sednici byla dříve ve stejné úrovni jako v chodbě,“ upozorňuje Alena na schůdek a vysvětluje: „Chtěla jsem sem dát dřevěnou, ale pak jsem si to rozmyslela, že bude vrzat a špatně se udržovat. Jenže dělníci už starou podlahu mezitím vykopali až na hlínu, takže je níž. Nakonec jsem do celého přízemí zvolila praktičtější dlažbu. Pod ní je zde a také v kuchyni, pokoji a koupelně elektrické vytápění s časovým spínačem pro každou místnost zvlášť.“

Centrem sednice je dubový jídelní stůl, k němuž se vejde přesně tolik strávníků, kolik jich lze v chalupě uložit. Další nábytek si přivezli manželé z Anglie. „Nejhůř se stěhovala křesla, jsou velice pohodlná a bytelná. Manžel říkal, že je sem musíme přivézt, že do chalupy patří. Od stejné značky je tu i tohle houpací, ale mému současnému příteli přijde nepohodlné, tak je jen pro návštěvy,“ seznamuje nás s vybavením a pokračuje: „Ze začátku jsme nechtěli televizi, manželovi však chyběly anglické zprávy. On se snažil učit česky, ale byla to pro něj těžká řeč, pak i hůř slyšel, unikal mu proto kontext hovoru a byl z toho nešťastný.“

Srdcem chalupy je masivní dubový stůl se židlemi a lavicí. Foto: Tomáš Dittrich

Pro lepší obslužnost znovu otevřeli zazděný vstup do kuchyňky ze sednice. Za ní je patrně nejpůsobivější prostor z celé chalupy, bývalá černá kuchyně, kde je dobře viditelná masivnost původních zdí. Má klenutý cihlový strop, a s velkou citlivostí zrestaurované torzo topeniště s fragmentem oblouku. Výsledný efekt ještě podtrhuje dlažba z přírodního kamene.

Bývalá černá kuchyně dýchá atmosférou dob dávno minulých. Foto: Tomáš Dittrich

Zázemí pro majitele i hosty

Z bývalého chléva, který se nacházel přes chodbu, vznikl hostinský pokoj zařízený nábytkem ve viktoriánském stylu. Také on má klenutý strop, ale byl při stavebních úpravách schován pod sádrokartonem.

Podkroví neskrývá, že voní novotou, z galerie vedou moderní prosklené dveře do třech ložnic, přítelova pokoje, jež se jediný vymyká účelně zařízeným pokojům, neboť díky sbírkovým předmětům působí jako kabinet kuriozit. Zbývající dveře patří koupelně a WC.

Z někdejšího chléva se stal díky viktoriánskému nábytku pokoj takřka královský. Foto: Tomáš Dittrich

Také ložnice v patře jsou vybaveny v anglickém stylu. Foto: Tomáš Dittrich

Zahrada s kuchyní

Chalupa rozděluje pozemek na dvě samostatné části. K východu orientovaná je užitková, jsou v ní vysázeny ovocné stromy. „Sice jsme koupili místní odrůdy, ale nejdou nám. Prý je třeba mít pro drsné podhorské prostředí odrůdy roubované na odolnou podnož,“ lehce si posteskne Alena.

Směřuje sem krytá terasa, která nabízí posezení na dopoledním sluníčku. Druhá část zahrady s letní kuchyní a krytou pergolou situovaná ke vstupní části domu se zase koupe v odpoledních slunečních paprscích. „Byla tady vzrostlá lípa, ale obávali jsme se, aby nespadla na dům, nakonec nám ji povolili pokácet a vevnitř byla skutečně shnilá. Svah pod domem je zpevněný, aby nedošlo k sesuvu půdy na silnici, ale nemám dodělanou skalku, která by měla mez zkrášlit. S bolavými koleny to teď nezvládnu, naštěstí jsem objevila firmu, která se zabývá údržbou zahrad.“

Venkovní kuchyně s jídelnou je nejfrekventovanějším místem. Foto: Tomáš Dittrich

Masivní jídelní set odolá i drsnému horskému počasí. Foto: Tomáš Dittrich

Nejbližší plány

Alena vypočítává, že ještě zbývá dokončit obklad studny, dostavba plotu s bránou, aby jejich psi nevběhli na silnici a cizí nechodili na zahradu. „Znovu se pokusím dohodnout s libereckou správou silnic opravu zaniklého napajedla dole u silnice. Je to takový neuspořádaný výklenek, do něhož bych na své náklady znovu nechala zavést vodu, přidala lavičku a na ní dávala ovoce z našeho sadu, aby si každý, kdo jde kolem, mohl nabídnout. Chtěla jsem za to jediné, umístit tam cedulku, že je to na památku mého tatínka, pilota a kapitána legendární československé 311. perutě RAF. Už kvůli mamince, dokud žije. Otec má sice svoje jméno na památníku s okřídleným lvem na Klárově a otisk jejich příběhu je ve filmu Tmavomodrý svět, při jehož přípravách maminku Jan a Zdeněk Svěrákovi oslovili, ale přála bych si pro něj vlastní památku.“

Na mezi pod chalupou se rodí
skalka. Foto: Tomáš Dittrich

Toulky s Heidi

„Mám ještě dvě přání, buď si pořídit bazén s protiproudem kvůli nemocným kloubům, nebo cestovat. Mívala jsem velký obytný vůz, sloužil nám i k provizornímu bydlení, když chalupa nebyla obyvatelná. Teď si toužím koupit menší a vyrazit po Čechách jen s fenkou Heidi, která na rozdíl od přítele ráda cestuje. S obytným vozem máte svobodu, vezete si domov s sebou. Takové vandrování se mi líbí, ráda řídím větší auta, cítím se v nich dobře. Jen maminka je z toho nesvá, říká mi: ‚Alenko, sama přece jet nemůžeš, jak to ten pes vysvětlí policistovi, když se ti něco stane!‘

Kdo tu bydlí

Alena s přítelem, fenkou Heidi a psem Barykem

Kde

V Českém ráji

Text: Zuzana Ottová
Foto: Tomáš Dittrich

Chalupa s ozvěnou Anglie