Chalupa s modrým z nebe

Když Hawerlandovi tohle stavení na Vysočině kupovali, zdaleka nevypadalo tak pěkně jako dnes, kdy na kolemjdoucí pomrkává světle modrými okénky.

Hawerlandovi nechali položit novou střechu, vystavět vikýře a všechna okna i dveře sjednotili novým nátěrem

Roky jezdili z Brna do Olešnice, kde si na zahradě u babičky a dědy postavili dřevěnou chatku, kterou koupili v jednom z řetězců pro kutily. Jenže chatička 5 x 5 metrů se prostě jednoho dne ukázala být pro rodinu se dvěma dospívajícími dcerami malá, a tak padlo rozhodnutí pořídit chalupu.

Někdo by možná hledal roky, ale Tomáš, Dagmar, Šárka a Štěpánka zůstali hned u prvního stavení, na které se jeli podívat. Obě mladé slečny neskrývaly při naší návštěvě nadšení ani po třech letech budování: „Byla to láska na první pohled!“ Jejich maminka přidala střízlivý komentář: „Stavení bylo obyvatelné, ale zaneřáděné.“

Dům, který Hawerlandovi koupili, byl postaven pravděpodobně v roce 1910. Původním majitelem byl sedlář Macek. Kromě toho, že se mu stále říká Mackova chalupa, tu po prvním hospodáři zůstala místnost, kde míval sedlářskou dílnu. Později stavení koupil pan Veselý z Brna. Jezdili sem za ním i přátelé hudebníci z brněnské skupiny Synkopy, kteří tady zkoušeli. Jenže s přibývajícím věkem pan Veselý už na všechno nestačil, na chalupu jezdil stále méně, až ji nakonec prodal. Kdo ví, jestli by dokázal ocenit změny, ke kterým tu došlo. Jistě by ho ale potěšilo, že některé jeho kusy nábytku Hawerlandovi dodnes používají.

Vrátili domu styl

Z ulice by kdekdo hádal, že jde o malý patrový domek, kde můžou být tak čtyři místnosti. Z opačné strany je dům vyšší nejen o spodní patro, ale uvědomíte si i existenci poměrně velkého prostoru v podkroví. A další překvapení – u vchodových dveří si řeknete: „To je pěkný bílý domek,“ ale vzadu a z jedné strany je vidět odkryté smíšené zdivo z cihel a opuky, místy malebně porostlé popínavými rostlinami. Dům jako by měl dvě tváře.

Z cesty od sousedů je vidět, že dům je poměrně velký

„I při naší úplně první návštěvě uliční strana vypadala zachovale,“ souhlasí Dagmar, „vždyť omítka je původní a na polovině do ulice byla položená nová střešní krytina. Ale na opačné straně se rozpadala a do západního štítu dal pan Veselý dokonce paneláková okna.“

Tím však objevy nekončily. Zatímco Mackovi bydleli vpravo v jediných dvou obytných místnostech (dílna byla dole), pan Veselý se rozhodl žít v levé části od vchodových dveří, ve stodole! Přestavbu pojal po svém. Vrata od stodoly neboural, nechal je tam kde byla, jen je zevnitř zazdil. Nově vzniklé místnosti – obývací pokoj, v němž i spal, kuchyňku a koupelnu, prosvětlil již zmiňovanými nevhodnými okny. Pokojíky vpravo neužíval, postupně se stávaly skladištěm.

Hawerlandovi si jako první úkol stanovili položit novou krytinu na celou střechu, což spojili s vybudováním vikýřů a také se zateplením podkroví a výměnou trojdílných oken.

A co udělali Dagmar a Tomáš se zazděnými vraty? Respektovali je. Zvenku se vrata tváří jako funkční a navíc si Tomáš dovolil chalupářský fórek: pověsil na ně několik kol. Ne od vozu, ale cyklistických. Ta totiž k němu a celé rodince patří poněkud víc. Podobných legrácek jsme v chalupě zaznamenali víc. Domácí přiznávají, že svoje chalupaření berou s nadhledem a vůbec jim nevadí občas předvést i takovou malou „parodii“ na chalupaření…

Dům pro chalupáře i hosty

Ještě než prozradím, kde se Dagmar inspirovala při volbě té úžasně modré barvy, která upoutává hned na první pohled, seznamte se s dispozicí domu. Z průchozí chodby se vlevo vstupuje do kuchyňky s jídelním koutem a odtud se dveřním otvorem, který nechali rozšířit tak, aby obě místnosti opticky spojili, pokračuje do obývacího pokoje. Na konci chodby vlevo je koupelna, vpravo dvě ložnice. Z chodby se vstupuje na verandu, kde byl v době naší návštěvy sklad stavebního materiálu. Chalupáři tu plánují letní zastřešené posezení.

Na stavbě saunové kabiny se prý podíleli snad všichni jejich známí. Ženské řezaly dřevo a chlapi stavěli

Do podkroví se dostaneme po dřevěných schodech, po kamenných sestoupíme k bývalé sedlárně a ke sklepům. Dole, v sedlářské dílně, má dnes Tomáš „muzeum“ – tak elegantně nazývají místnost, kde se pořádají pánské cyklovečírky. A co v ní je? Pingpongový stůl, kola a koutek se „starožitnostmi“, kterým vévodí panák ze starých punčoch v obnošeném cyklistickém dresu. Pro tatínka ho vyrobily Šárka se Štěpánkou. Ze sklepů se staly „kolárna“ a dílna a ještě za nimi je sauna, přebudovaná z chléva.

Podkroví jsme zastihli téměř před dokončením a má sloužit hlavně pro návštěvy. Po schodech se vstupuje přímo do velké společenské místnosti s krbem, po stranách jsou dvě ložnice a přibude ještě jedna velká obývací místnost se čtyřmi postelemi, nad verandou je koupelna se záchodem.

A ještě tu je jedna, vlastně dvě zvláštnosti. V prostoru nad hambalkem Hawerlandovi nechali na obou koncích vestavět další patro. To s okny na západ plánoval Tomáš jako pracovnu. Ale po provedení dokonalé izolace je tu nízká podchodná výška, a tak jeho děvčata vyčkávají, jak s patrem Tomáš naloží. Prý se ho vzdát zatím nechce.

Do dívčího království nad hambalky je přístup jen po lezecké stěně

Na opačném konci, nad ložnicemi, má svoje útočiště nejmladší Štěpánka. Přístup do jejího království je pouze po lezecké stěně a i po okolních trámech se pohybuje s jistotou kočky. Prozradila mi, že stěhování věcí nahoru je docela obtížné, ale na druhou stranu tam moc nechodí žádní dospělí návštěvníci.

Kousek nebe

Jak už jsem naznačila, jednotícím prvkem v chalupě je světle modrá barva, která se objevuje na oknech, dveřích, nábytku, tapetách, textilních doplňcích, nádobí…

„Stála jsem na zahradě pod kamennou zdí a říkala si, že nechci hnědá okna,“ vzpomíná Dagmar. „Chodila jsem a přemýšlela, která barva bude nejvhodnější. Přála jsem si něco zářivého. Najednou v kuchyni při pohledu z okna ven zasvítila modrá obloha. Vzpomněla jsem si na jižní Francii. Vím, že to je úplně jinde, ale proč sem nevnést trochu nebe? Vzali jsme vzorník barev a nechali si namíchat emailovou barvu Sigma TOP pololesk ze Sigmy Kalon. Dovezli jsme ji i do stolařství v Oldříši, kde nám vyráběli na zakázku okna a dveře. Modrým nátěrem jsme sjednotili nejenom nová a stará okna (eurookna jsou jen v podkroví a na západní straně), ale i vybavení v interiéru. Některé kusy jsme si nechali po panu Veselém, který tu všechno nechal, jiné jsme pořídili v internetové aukci Aukro, něco přináší Tomáš z blešáků.“

„Asi mám chorobu po panu Veselém,“ vtipně reaguje chalupář. „Moc rád chodím na smeťák a občas něco přinesu. Myslím, že nejlepším úlovkem byly kuchyňské mlýnky, jsem na ně pyšný.“

Chalupaření nás baví

Na všech členech rodiny je vidět, že jsou z chalupy nadšení. Nakonec, proč to nenapsat, tou, která nás pozvala na návštěvu, byla osmnáctiletá Šárka. Pro rodiče to bylo překvapení, když jim oznámila: „Příští víkend přijedou z Chalupáře!“ Přiznali, že měli co dělat, aby některé kouty se zbytky stavebního materiálu stačili uklidit.

Zahrada má přírodní ráz a při tom také zůstane

Věřím, že pozvání by přišlo i tak, i když možná o něco později, protože na léto Hawerlandovi měli ještě spoustu budovatelských plánů. V zahradě vedle sauny měla vyrůst letní kuchyně s udírnou a s pecí na pizzu. Tomáš k tomu poznamenal: „Přípravy jsem zahájil, koupil jsem si dvě knížky.“
Také mluvili o tom, že vydláždí stodolu plochými kameny a na zahradu vyrobí bytelný stůl a lavice. Ještě je čeká veranda se zastřešeným posezením, dokončení interiéru, zejména podkroví, a chtějí sehnat kulečníkový stůl.

„Jen je zapotřebí si všechno rozvrhnout tak, aby se žilo v klidu, abychom stále jen nepracovali,“ uzavřel povídání Tomáš Hawerland.
Vzhledem k tomu, že jsme viděli v chalupě kol a lyží pro všechny dost, tenhle plán se jim určitě dodržet podaří.

TEXT: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
FOTO: JAROSLAV HEJZLAR

Chalupa s modrým z nebe