Chalupa s hrušní to vyhrála
K Veronice Fryčové jsme se původně chtěli jet podívat do dílny na malovaný nábytek, který tvoří. Nakonec jsme se setkali v její roubené víkendové chalupě nedaleko Komárova, kde je víc zajímavých věcí, nejen vlastnoručně zdobený nábytek.
Roubený domek, stojící pod cestou, je starý více než dvě stě let
Úzká silnička nás zavedla do osady, kde jsou stavení roztroušena cik cak kolem cesty. Málem jsme to správné minuli. Sedí si trochu níž pod cestou, od které ho oddělují plaňková vrátka a nízká zídka porostlá psím vínem. Přízemní domek se k příchozím otáčí pěkně opraveným roubeným průčelím, takže byste mu na první pohled jeho věk nehádali – stojí tu už od roku 1795 či 1800. A poprvé byl prodán už roku 1812, jak se dá vyčíst ze záznamů.
Jak jsme kupovali chalupu
Po přivítání nás Veronika seznamuje s historií roubenky. „Chalupu jsem hledala minimálně dva roky. Jsem z nedaleka, ale tohle místo jsem neznala. Když jsme sem přijeli poprvé, byl ošklivý podzimní den, ale mě chaloupka zaujala a jakýmsi kouzlem si žádala mou přízeň. Asi čtvrt roku jsme s partnerem nad koupí přemýšleli – Dalibor Šebesta z chalupy moc nadšený nebyl, jako kamenosochař má rád trochu jiný styl, ale nadchla ho ohromná hrušeň na zahradě. Po koupi jsme ale zjistili, že strom roste už na vedlejším pozemku,“ vzpomíná na dobu před více než sedmi lety chalupářka.
Pod širším přesahem střechy se dojde suchou nohou pro dřevo nebo do bývalého chlívku, sloužícího dnes jako dílna a sklad
„Pozvala jsem si sem památkářku, historika a paní ze stavebního úřadu. Část obce je totiž památkovou zónou lidové architektury. Každý měl ale na dům jiný názor. Nakonec jsem se rozhodla nedělat zatím žádnou zásadní rekonstrukci a chalupu užívat tak, jak nám to nabízí. Chci se chovat k domu šetrně, proto jsme udělali jen to nejnutnější. Není vždy ideální zrušit to bývalé, důležité je nejdříve stavení poznat, vyzvednout jeho ctnosti a vylepšit slabiny. Ale to člověk pochopí až časem,“ vysvětluje naše hostitelka.
Dříve černá kuchyně, dnes ložnice
Větší, pravá část domu je obytná, dveře vlevo vedou do chlívku. Dříve na tuto stranu domu podle otvorů ve zdivu štítu a nenahozené zdi navazoval ještě dřevník, z něj se ale nezachovalo nic.
Z bývalé černé kuchyně je dnes útulná ložnice. Okno bude vyměněno za vhodnější menší
V obytné části se původně z chodby vstupovalo rovně do černé kuchyně a z ní do komory, vpravo do obytné světnice a odtud do zadního pokojíku, vlevo do chlívku. „Předchozí majitelé už nějaké úpravy provedli. Když jsme domek koupili, na místě černé kuchyně se nacházela kuchyň s větším oknem. Některé dveře byly zazděné, zadní pokojík byl naopak propojený s kuchyní,“ rekapituluje Veronika stav domu v roce 2006.
Veronika s Daliborem dveře mezi světnicí a pokojíkem a chodbou a chlívkem obnovili. „Světnici jsme zařídili jako obytný prostor s kuchyní. Propojení zadního pokojíku s bývalou kuchyní jsme ponechali, v tomto pokoji do „L“ máme ložnici, jen náznakově rozdělenou na dvě části,“ provádí nás mladá chalupářka po domě a upozorňuje na různé zajímavosti.
Veronika ozdobila drobnou malbou i dveře ve světnici
Nakoukneme i do zatím prázdné komory. „Ještě se uvidí, ale mohl by tady vzniknout dětský pokoj pro Matěje a Julii,“ uvažuje paní domu. Něco nám ale ve stavení chybí… Veronika se usmívá: „Koupelnu ani WC tu ještě nenajdete. Jezdíme sem z nedalekého domova na víkend nebo jen na jeden den, tak to zatím nevadí. Uvažujeme o využití části chlívku.“
Pryč se starými nátěry
Po předchozích majitelích tu zůstalo na hnědo natřené venkovní roubení, částečně vypadaná vymazávka, roubení v interiéru omítnuté, dveře, okna a trámy natřené na zeleno či béžovo.
„Z venkovních trámů jsme museli odstranit barvu,“ vzpomíná chalupářka, „pak jsem je vydrhla rejžákem amýdlovou vodou. Proti škůdcům jsme je ošetřili Lignofixem a natřeli fermeží. Tím získaly hezkou barvu. Na řadu přišla i nová vymazávka mezi roubením, dokonce tři různé. Starou jsem vyškrabala a spáry klasicky vycpala sušeným mechem. Podle staré receptury jsem udělala novou vymazávku z plev a jílu. Jako další jsem koupila připravenou směs, kterou používají památkáři. A třetí dělal partner. Teď čekám, co ukáže čas, která vymazávka vydrží v nejlepším stavu.“
Pohled na část světnice s jídelním stolem a rohovou skříňkou. Vlevo jsou dveře do zadního pokojíku, dnes ložnice
Podobná práce čekala Veroniku a Dalibora ve světnici. „Trámy, které byly omítnuté, jsem oklepala a očistila. Novou omítku dostaly jen některé stěny. Jen v ložnici zatím zůstaly původní omítky. Všude jsme také ze dřeva odstranili zelené a béžové nátěry,“ vzpomíná na úpravy Veronika.
Nově dělali chalupáři elektrické rozvody, ale voda v domě ještě neteče. „Musíme teprve udělat přípojku,“ vysvětluje hostitelka. Se střechou měli štěstí. Krov je původní a v pořádku. Dříve asi nesl lehkou krytinu, došky nebo šindel, dnes ji kryje eternit. Chalupu vytápějí dvoje kamna, ve světnici a v ložnici.
Nalezené „poklady“
Veronika se nám svěřuje, jaké udělali při úpravách domku objevy. „Našla jsem tu různé poklady. Představte si, že v mechové spáře mezi roubením byly ukryty dětské brýle, ve zrušených oknech zas mince. Podle nalezených zbytků kachlů usuzujeme, že ve světnici bývala pec. A překvapivý nález nás čekal na půdě. Byly tam uložené malované divadelní kulisy, asi od místních ochotníků. A pojďte se podívat,“ vede nás do ložnice, otvírá skříň a vytahuje pro změnu poklady textilní, „všechny tyhle vyšívané kuchařky na zeď a vyšívané i háčkované lemy jsou po babičce předchozí majitelky,“ rozkládá staré ruční práce na pohovce.
Vyšívané „kuchařky“ se věšely v kuchyni většinou nad kamna nebo nad pracovní stůl. Tyhle kousky jsou po babičce předchozí majitelky
Při zařizování chalupy našly právě ozdobné lemy uplatnění na poličkách, ve skříňkách i nade dveřmi. Veronika si dokázala pohrát i se starými kuchyňskými předměty a naaranžovala z nich v chalupě různá pěkná zátiší. Zdobí stoleček pod oknem, skříň, rohovou vitrínu, truhlu i další místa.
Kovovým dvířkům od udírny dělají v chodbě společnost další kovové kuchyňské a jiné předměty
Světnice i ložnice jsou vybavené různým starým nábytkem. „Pár kusů tu bylo, ostatní jsme dostali nebo koupili. Mám tady i nábytek, který jsem sama malovala,“ ukazuje na truhlu, moučnici a truhličku.
Malovaný nábytek
Jak se Veronika k malování nábytku dostala? Její kreativita a vášeň pro staré věci ji zavedla do firmy pana Anýže, kde ji učil restaurovat, ale k malování nábytku se dostala až u firmy Snel furniture. Teď už pracuje samostatně.
Veroničina malovaná truhla je součástí zařízení ložnice
„Učila jsem se stylem pokus-omyl. Nejdůležitější bylo docílit věrohodnosti a jisté poetičnosti,“ vzpomíná Veronika. „Dnes používám svůj postup. Při něm se z několika vrstev různých barev část odstraní, aby vznikl efekt patiny. Pro malované motivy využívám původní lidové náměty i vlastní fantazii. Nejvíc jsou v oblibě květiny, vázy, košíky, ovoce, vesnické scény. Z barev zelená a světle modrá. Poslední povrchovou úpravou je nanesení bezbarvého vosku,“ prozrazuje část svého know-how.
Zahrada s výhledem
Zahrada leží v mírném svahu, hlavní část se rozkládá vlevo od chalupy a pod ní. Je z ní pěkný výhled na Jivinský kopec. „Abychom zahradu zcivilizovali, museli jsme vykácet čtyřicet dva ovocných stromů a několik nových vysadit, nebyla tu ani pořádná tráva. U kamenné zídky jsem vysázela hortenzie, skalničky, vrbu, cypřiš. Protože pozemek není zatím oplocen, chodí nám sem zvěř – srnky i divoká prasata.
Od příjezdové cesty se k chalupě sestupuje po několika kamenných schodech. Z plaňkového plotu zbyla už jen vrátka
O zahradu se rád stará syn Matěj. Její část dokonce seká klasicky kosou, má tu i své záhonky,“ ukazuje nám při procházce po pozemku chalupářka.
„Kolem chalupy je práce hodně, ale do důchodu daleko, takže ať je co dělat,“ loučí se s námi s úsměvem Veronika a dodává: „Chalupa se nám stala únikem do pohádky, do doby, kdy lidé věřili v dobro. Když zde pobýváme, vždy zjistíme, že člověku stačí k životu opravdu málo a že největším darem je být pospolu.“
TEXT: IVA TVRZOVÁ
FOTO: PAVEL VESELÝ
Chalupa s hrušní to vyhrála
