Chalupa s galerií

Rubrika: Chalupy, Doporucujeme

Znáte vesnici, kde chalupáři provozují soukromou galerii, ochotníci hrají v secesním divadle, funguje tu finské centrum, v zámku probíhají výstavy a v jeho parku je kolonie netopýrů? Ne? Tak přijměte pozvání do Žihobec.

O chalupářích Lence a Jaroslavu Froulíkových ze Žihobec a jejich aktivitách jsem se dozvěděla náhodou od jejich kamarádky. A protože veřejnosti přístupnou galerii v chalupě hned tak někdo nemá, domluvili jsme si návštěvu a jednoho rána jsme s fotografem vyjeli směrem k Sušici.

Chalupa po předcích

První zmínka o Žihobcích je z roku 1045, kdy je Břetislav I. daroval s dalšími vesnicemi Břevnovskému klášteru. Dávné datum má ve svých základech vepsán i dům Froulíkových stojící na horním konci rozlehlé návsi – kamenné stavení je z roku 1674.

Jaroslav nás nejdříve provedl po vsi. Z jeho vyprávění je slyšet, že je na obec hrdý. Jak by ne, když jeho rod tu žil od poloviny 19. století: „V tomhle domě jsem se narodil, stejně jako asi šest generací mých předků. Všichni byli zedníci – neorománský kostel, který vidíte na návsi, stavěl v letech 1871 až 1876 můj praděda. Prastrýc v roce 1900 vymaloval jeho interiér. Můj otec obnovoval v polovině sedmdesátých let fasádu vedlejšího zámku.“

Vesnice žije kulturou

Na vesnici, kde trvale žije asi tři sta obyvatel, je tu opravdu čilý kulturní život. „Když přijedete do Žihobec, nestihnete si ani za celý den všechno prohlédnout,“ říká přesvědčivě Jaroslav. Během loňského roku tady bylo na patnáct výstav! V zámku, ve finském kulturním centru a v galerii Netopýr. „V zámku je kromě výstavních prostor pro expozice hlavně regionálních výtvarníků i informační centrum a celoročně přístupné Muzeum Lamberské stezky,“ ukazuje náš průvodce na budovu ohraničující z celé jedné strany náves.

Pak nás nasměruje do středu návsi. „Tady bylo v roce 2014 otevřeno finské kulturní centrum, které nejen formou výstav seznamuje návštěvníky s finskou kulturou, přírodou a výtvarným uměním,“ vede nás Jaroslav dovnitř. Ale o tomto ojedinělém projektu prozradíme víc v některém z dalších čísel, až vám představíme finského chalupáře v Žihobcích.

Poklady zámeckého parku

„V parku máme secesní zámecké divadlo se sto let starou malovanou oponou,“ vede nás Jaroslav za zámek. „Původně to byla oranžerie a skleník, před sto lety přestavěné na divadlo. Víte, že ve třicátých letech tu bylo i čtrnáct premiér do roka?“ O každé stavbě a události v obci dovede místní rodák a dnešní chalupář poutavě vyprávět, jeho až encyklopedické znalosti jsou obdivuhodné. A jak je to s divadlem dnes? „Je tu činný ochotnický soubor, ale jezdí sem hrát i odjinud,“ dozvídáme se.

Ale to ještě není všechno. Raritou v parku je velká kolonie netopýrů, vyskytuje se jich tu dvacet čtyři druhů! Od zámku vede na kopec „netopýří stezka“. Označení na stromech napoví, kde tito neškodní tvorečkové sídlí.

Dům v proměnách času

Ale zpět na náves, jdeme na návštěvu k našim hostitelům. Jsme už zvědavi na jejich galerii. Brankou vstupujeme na dvůr, který oživují květiny v nádobách a několik kamenných koryt, snad pět set let starých, sloužících jako koupadla pro ptáky.

Otevře se pohled na dlouhé průčelí domu, jehož zastřešený vstup zdobí honosné kamenné sloupy. Jaroslav vysvětluje: „Dům byl už v minulosti přestavován, naposledy ve větší míře v roce 1941. Sloupy sem umístil můj tatínek v roce 1970. Historický, ze 17. století, je jen ten pravý, žulový. Druhý sloup odlil otec z betonu podle prvního, stejně tak oba polosloupy.

Asi před šestnácti lety jsme začali s opravami bývalé stáje, kde je dnes naše galerie Netopýr. Před sedmi lety bylo nutné udělat na domě novou střechu, při té příležitosti jsem se rozhodl vybudovat obytné podkroví s několika apartmány k pronajmutí,“ shrnul v krátkosti chalupář novodobé úpravy domu.

Nápad s galerií

Vstup do galerie se nedá přehlédnout, nad jejími dveřmi upoutá velký reliéf netopýra. „Všechno začalo prasklou klenbou ve stáji,“ rozhovořil se Jaroslav. „Myslel jsem, že ji snad budu muset strhnout. Bratranec, který zrovna pracoval na opravě hradu Kašperk, mi poradil, jak na to. Nechal jsem si udělat osm set dvacet pět klínů, které jsem postupně zarážel mezi cihly a tím strop zpevňoval. Nad klenbou se udělala železobetonová ,šlupka‘ a pak se to propojilo kovovými šrouby.

Stáj jsem postupně opravoval celých sedm let. Kamarádi mi radili, abych tu postavil krb s posezením. Pak jeden nadhodil: ,Tady by byla pěkná galerie.‘ A bylo rozhodnuto.“

Co je v Netopýru k vidění

„Chceme vystavovat věci, které souvisejí s tímto krajem nebo tady narozenými výtvarníky. A ukázat místním lidem, kteří nepojedou do galerie do Prahy, zajímavé umělce,“ vysvětluje nám Jaroslav přímo v galerii. „První výstava před devíti lety představila šitou krajku, druhá podmalby na skle.“ A jak je to s návštěvností? „Za sezonu přijde asi tisíc lidí, přijíždí hodně turistů. Přes prázdniny je otevřeno denně, od září do června o víkendech.

Letos můžete do galerie Netopýr přijít na výstavu obrazů Marcely Vichrové. A ve finském kulturním centru budou k vidění mimo jiné akvarely finské výtvarnice Anne-Marie Björninen. Udělejte si výlet na Šumavu a přijďte i do Žihobců,“ zve všechny Jaroslav.

Kuchyně s parožím

Po prohlídce galerie vstupujeme do obytné části domu. Z předsíně býval vstup do černé kuchyně, dnes tu je koupelna. Z ní se jde do sklípku, kde chalupář nechal prostor i pro zimování netopýrů, kdyby sem zabloudili. Z bývalého parádního pokoje je velká obytná kuchyně s kachlovými kamny. Stěny místnosti zdobí nejrůznější lovecké trofeje. „Jsem nimrod, hodně času trávím v lese,“ vysvětluje Jaroslav. Mezi jeho úlovky vidíme paroží jelena, muflona, srnce, jelena siky i evropského, jsou tu shozy daňků.

Z obytné kuchyně se vchází do černobílého pokoje, který je v novější části domu, přistavěné ve 40. letech minulého století. Z pokoje jsou přístupné ještě dvě ložnice v zadní části domu.

Proměna podkroví

Ze zadní verandy se vstupuje do pěti rozlehlých apartmánů, které byly v podkroví vybudovány. Každý apartmán je pojmenován podle barevnosti své koupelny: žlutý, modrý, růžový, červený a zelený. Pokoje směřují na náves vikýřovými okny trojúhelníkového tvaru. „Návrh přestavby zpracovala architektka Petra Cibulová z Národního památkového ústavu. Pro tvar vikýřů ji inspirovaly nadokenní římsy na vedlejším zámku,“ vysvětluje Jaroslav.

Jaroslav Krčmář z Hrádku u Sušice, který podkroví rekonstruoval, dělal i novou trámovou konstrukci stodoly. „Jsou to nádherné silné trámy. Chceme je nechat namalovat podle vzorů na trámech ze 17. století a prostor nějak zajímavě využít,“ svěřil se nám na závěr návštěvy s plány do budoucna Jaroslav.

www.penziongalerie-sumava.cz, www.zihobce.eu, www.lamberskastezka.cz

text: Iva Tvrzová
foto: Vladimír Hájek