Chalupa s filmovou pamětí
Právě v Srní bychom našli chalupu, která si kdysi „zahrála“ v šumavské trilogii s Tomášem Holým myslivnu. Její majitelé si ještě dnes na natáčení vzpomenou.
Před více než šedesáti lety byl jeden sušický stavitel požádán, aby se postaral o opravu chátrajícího kostela v obci Srní na Šumavě. Za tento čin mu byla nabídnuta možnost odkoupení některého z opuštěných stavení. Tak přišla rodina Dollanských v roce 1951 ke své chalupě.
Výběr byl v pohraničí velký. Chalupy v této oblasti tehdy zely prázdnotou po německých vystěhovalcích. „Rozhodl se pro tuhle, a přestože neměla daleko ke spadnutí, zaplatit za ni musel na tu dobu nemalé peníze – dvanáct tisíc korun,“ začíná vyprávět stavitelův syn Jindřich, který zde se svou ženou Evou tráví každé léto.
Velká rekonstrukce
Chalupu začal stavitel dávat do pořádku postupně. Nejdříve přišla na radu světnice, špýchárek i výměnek. „Tatínek opravil zdivo, střechu, okna, okapy, obnovil i zvoničku. Snažil se vše uvést do původního stavu včetně horského dřevěného vodovodu. Voda vyvěrá nad chalupou, odkud stéká potůčkem až na zahradu do jezírka, takže zavedenou vodu do chalupy máme. Je sice ledově studená a venku, ale zato teče stále. No řekněte, kdo si může dovolit, mít ji pořád puštěnou?“ směje se náš hostitel.
Elektrika není a nebude
„Ve čtyřiapadesátém roce nechal táta dokonce zavést elektrický proud. Od té doby se u nás svítilo, netrvalo to však dlouho. Stavení bylo rodinou vždy využíváno pouze rekreačně. Po jednom našem příjezdu jsme našli odříznutý elektroměr a poražené sloupy. K celé události nám později esenbák sdělil, ať si viníka najdeme sami. To tatínka tak rozlobilo, že rozvaděč zavřel a dodnes se u nás svítí svíčkou,“ upozorňuje Jindřich.
Eva dodává, že je to nádherně romantické, pořád by ale takhle žít nechtěla. „Alespoň chodíme brzy spát nebo sedíme na zápraží, pozorujeme protější kopec Zhůří, barvy v krajině, prostě se kocháme zdejší krásnou přírodou a okolím. Radost pohledět, kam se hrabe televize!“
Přítel rodiny
Přestože se chalupě říká Klostermannova, ve skutečnosti v ní spisovatel nikdy nežil. „Byl to však blízký přítel prarodičů a dokonce se zúčastnil i křtu mého otce. Támhle máme stále zarámovaný jeden z jeho dopisů, který naší rodině napsal a opatrujeme ho jako oko v hlavě,“ ukazuje Jindřich nad postel v kuchyni.
Jako malý pobýval Karel Klostermann často zde v horách a poznal těžký život zdejších lidí. Proto vše tak věrohodně dokázal popsat ve svých knihách a nejedna vznikla právě u nás,“ líčí dál Jindřich historii rodiny i chalupy, která se do povědomí lidí dostala hlavně díky natáčení trilogie filmů s Tomášem Holým „Pod jezevčí skálou“, „Na pytlácké stezce“ a „Za trnkovým keřem“.
Natáčení
Filmy, které jsou již dnes kultovními snímky, přinesly stavení až nebývalou popularitu. „Na natáčení jsem se těšil, na seznámení s některými slavnými herci a vlastně na vše okolo. Rád jsem se nechal zasvětit i do některých triků a poznal malého Tomáše Holého. Šikovný a chytrý kluk to byl – geniální herec. Ten svou roli nemusel hrát, byl prostě takový,“ vzpomíná dál majitel stavení.
„Člověk by ale nikdy nevěřil, co se bude po odvysílání prvního dílu dít. Proudily k nám doslova procesí lidí, chodili po zahradě, někteří bez zeptání vlezli až dovnitř a vůbec nerespektovali naše soukromí – asi daň za slávu,“ pokrčí rameny.
Je až k podivu, kolik věcí, které se ve zmiňovaných filmech objevují, je možné v chalupě dodnes spatřit. Kupříkladu petrolejová lampa nad stolem v kuchyni, pletený koberec se psem, bílá odrátovaná mísa a dokonce i po těch letech stále dobře sloužící červený hrnec na plotně.
„Sice filmy známe nazpaměť, vždy se ale na ně rádi znovu podíváme. Děj však nevnímáme – jen komentujeme, jak ta hradba byla tehdy krásná, jabloň vzrostlá a co ještě drželo pohromadě. V těch filmech zkrátka žijí naše vzpomínky.“
Text a foto Lucie Dvořáková