Chalupa pod záhonem levandule

Rubrika: Chalupy, Chaty a chalupy, rss-feed

Na Havlíčkobrodsku můžeme čekat zvlněnou krajinu plnou kopců a údolíček a mozaiku polí, luk a lesů, které střídají hladiny rybníčků a také městečka, vesnice a samoty. Jedno takové místo na Vysočině jsme navštívili.

Když se za zatáčkou objevila svažitá zahrada a v ní usazený domek se světle žlutou omítkou, hned jsme věděli, že jsme v cíli. Vítal nás Petr, jeho žena byla v práci. Chalupa je jejich srdeční záležitostí, tráví tu veškerý volný čas.
„Původní stavení stávalo v místech, kde je dnes sklípek, ale po něm už není ani památky. Tohle je vlastně výminek, v němž býval průjezd, který ho dělil na dvě části. Obytný díl byl tam, co je dnes pokoj, zbytek sloužil jako chlívek. Chalupu po své mamince zdědila Jitka a teprve my jsme se pustili v roce 2008 do její zásadní rekonstrukce,“ vysvětluje Petr hned na úvod.

Nejdřív architekti, pak přestavba

Hlavním problémem byly podmáčené zdi. Ještě před tím, než domek předali stavební firmě, vyklidili ho a nechali si udělat projekt. Architekti, Tomáš Koreček a Jan Hubáček, na které se obrátili, jim navrhli změnu dispozice a přístavbu verandy. A tak se uvnitř bouraly zdi, přistavoval se komín a dělaly se nové okenní otvory. Z jedné strany vznikla zateplená veranda a z druhé terasa, na níž se vchází francouzským oknem. Aby mohla být zobytněna půda, stavěly se schody a nad nimi trojúhelníkový vikýř s oknem.
Na radu architekta Korečka nechali odkopat a srovnat svažitý terén u hlavního štítu. V něm bývala dvířka na půdu. Vzlínající vlhkost v domě řešili drenážemi, protože se kamenné zdi nedaly podřezat. Na střechu přišla pálená krytina.
Dnes se do domu vchází verandou, kde jsou dveře na záchod a do koupelny. Z verandy se vstupuje i do obytného prostoru. Ten je členěn zdí s komínem na obývací část a na kuchyň. Před linku se vešly schody do podkroví a jsou tu i dveře do ložnice. V podkroví jsou podesta a na obou stranách pokoje. Ty patří jejich dětem.

Majitelé lpěli na přírodních materiálech,
což se jim vyplatilo, protože interiér působí
útulně

Tajemství za dvířky

„Nad výběrem zařizovacích předmětů a materiálů jsme hodně přemýšleli, od verandy až po podkroví,“ sděluje Petr. Například nábytek do kuchyně byl vyroben na míru. Korpusy jsou z MDF desek, které truhlář přelepil masivem.
Jednotný styl podtrhuje stejný nátěr dveří, schodiště a kuchyňského nábytku. Petr nás seznamuje s podrobnostmi týkajícími se dveří. Aby vypadaly pěkně, chalupářsky, truhlář, který je nakoupil v supermarketu, v nich vyřezal sklo a nahradil ho dřevem, dveře natřel a na závěr navoskoval. Dnes byste zásahy truhláře na dveřích nepoznali.
Sedačka a zelený nábytek v obývací části a v ložnici, který je také vyroben na zakázku, pochází z firmy Art Style z Nových Dvorů u Kutné Hory. Zastavme se u polovysoké skříňky za jídelním stolem v rohu pokoje. Když se otevře, vykoukne televize. Za zavřenými dvířky by ji hledal málokdo. Petr i Jitka chtěli, aby zařízení chalupy nebylo narušeno technickými vymoženostmi, proto nejsou vidět ani v kuchyni. Lednička a mikrovlnka jsou ukryty ve skříních, podobně jako vodárna. Za zrcadlem ve verandě jsou zase schovány jističe.
Interiér je příjemně zabydlený. Podlaha v přízemí z načervenalých dlaždic v barvě terakoty působí teple, stejně jako dřevěný nábytek, který doplňují četné milé maličkosti. V kuchyni jsou to například keramické formy na bábovky, lívanečníky, džbánky a hrnce na povidla, různé smaltované náčiní. Podobně příznivý dojem vzbuzuje i obývací pokoj. V oknech stojí keramické nádoby, v nich jsou živé i sušené rostliny, ani nepoznáte, co je staré a co nové. Veškerý textil šila Jitka. Na zdech jsou nádobky, kde je další kvítí. Výzdobu si vzal za své Petr, který rád dotahuje věci do detailů. Nakupuje ve starožitnictvích, prolézá půdy i sběrné dvory a pak své „úlovky“ aranžuje v chalupě.

Kuchyň od obývacího pokoje dělí zeď s dvěma průchody

Topí se kamny na dřevo, která jsou v obývacím pokoji, a elektrickými přímotopy. Petr si pochvaluje možnost jejich dálkového ovládání, stejně jako bojleru a na dálku se ovládá i zabezpečení chalupy. „Co mě však mrzí, že jsem nenechal dát elektrické topení do podlahy. Bál jsem se, že by se jednou mohlo rozbít…“ přiznává chalupář.
Když nás provází podkrovím, upozorňuje na podlahu. „Volili jsme OSB desky. Měli jsme s nimi trápení, protože se nejdříve položily a nalakovaly, pak na hotovou podlahu vstoupili sádrokartonáři a poškrábali ji. Lak na deskách se musel opravit.“

Uplatní se tu i stůl a židle z firmy Art-Style

Drahocenná tekutina

Dnes je tu obtížné žití vzhledem k nedostatku vody, který obecně vládne poslední rok, proto chalupáři pořizují sběrné sudy na dešťovku, aby mohli zalévat zeleninu na zahrádce. Jitka pěstuje hlavně květiny, které mají rády přísušek – levanduli, mateřídoušku, rozchodníky, netřesky. Všechny květináče mají obaly, aby tolik nevysychaly. Hodí se každá nádoba od smaltovaných a keramických hrnců přes zadělávací mísy až po porcelánové teriny na servírování polévek.
Na terase i pod zídkou dostaly kovové předměty jednotnou barvu, Petr se směje, že to je „bazénová“. Tahle výrazná světle modrá vyčnívá ze svého okolí, ale ladí se starými smaltovanými hrnci.

V zahradě právě kvetly měsíčky a slunečnice, ale když rozkvete „kamení“ v zídce a kolem schodů, je to teprve ta pravá krása…

Na stavbě okrasných zídek, které drží svah, se podílela celá široká rodina a zídky ještě nejsou dokončeny. Zpracoval se tak kámen vytěžený při přestavbě domu a jeho okolí. Kamenný předěl lemuje dlouhý záhon levandule, která je stále obsypána čmeláky, bělásky a dalším hmyzem. Sušené květy pak voní v Jitčiných aranžmá.
Petr připouští, že na zahradě roste málo ovocných stromů. „Chtěl jsem vybudovat hřiště, od toho jsem upustil, proto zahrada působí prázdně. Po obvodu jsme postavili dřevníky z beden od melounů, palivové dřevo, které zpracovávala celá rodina, vysychá pod plechy.“ Zahrada je vůbec velká láska obou chalupářů. Společně se podílejí na tom, jak ji ještě více zvelebit, udržují užitkový záhon, postaru suší seno. A Jitka buduje okrasnou část, je to její velký koníček.
Na co nezapomněli, jsou ptačí krmítka na staré švestce. Visí jich tu několik. Nejvíc si ptáci smlsnou na slunečnicových semínkách. Už vědí, že tu vždycky najdou něco do zobáčku.

Kdo tu bydlí

Jitka a Petr a jeiich dvě dcery s rodinami

Kde

Vysočina

Text: Martina Lžičařová
Foto: Petr Živný a Martina Lžičařová