U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
CHALUPA pod stromeček
Kategorie: Stavba | Autor: Marie Rubešová
Neznám zaměstnanějšího muže, než je MUDr. Jan Měšťák. Naše nedokonalost zalidňuje čekárnu pražské kliniky Esthe, kterou vede, a další desítky pacientů týdně čekají na jeho jemné ruce ve fakultní nemocnici Na Bulovce. Nepadnout únavou mu pomáhá sport, hlavně volejbal. Ale už léta toužil najít kus voňavé země a postavit si chalupu.
Práce ve sterilním prostředí a neustálý pobyt v městském ruchu zkrátka vyžadují kompenzaci. Občas jezdíval s dětmi na sestřinu krkonošskou chalupu, ale tím spíš měl chuť vytvořit něco podobného k obrazu svému.
Pod horou sv. Magdaleny
“Otec pacienta, kterého jsem zbavil problémů vzniklých příliš dlouhým pobytem na lůžku, mi nabídl zhruba před dvaceti lety procházku po Šumavě. Byl to rodák ze Šumavské Hoštice a počátkem padesátých let pomáhal při bourání starých polorozpadlých usedlostí v té oblasti. Jedině tam totiž bylo povoleno stavět,” vzpomíná doc. Měšťák
“Vyjeli jsme z Prachatic směrem na Volary a dál až k hoře sv. Magdaleny. Je z ní výhled na Sněžnou, Spálenec a Arnoštov až k lesům, kde pramení Blanice. Syrově na mě dýchla nezkažená příroda. Okamžitě jsem se do toho pruhu země zamiloval. Postupem času se mi podařilo sehnat vlastníky vyhlédnutého pozemku, koupit jej a získat povolení k posílení přívodu elektřiny. Vracel jsem se tam a vnímal styl okolních chalup, aby ta moje dobře zapadla. Když jsem podal na obecním a stavebním úřadě žádost o povolení stavby, vypadalo to nadějně. Ale zanedlouho byla schválena novela zákona o ochraně přírody. Ukázalo se, že můj pozemek je v druhém ochranném pásmu, v místech, kde se v řece vyskytuje perlorodka. A plánům byl konec.”
Údiv pana doktora nad tím, že ho do té doby nikdo na blížící se problém neupozornil, je pochopitelný. Nutnost ochrany vzácných organizmů samozřejmě ctí. Jen doufá, že stejně jako měl on precizně promyšlený systém čištění odpadních vod z chalupy vzdálené 800 metrů od Blanice, budou k její stříbropěnnosti ohleduplní i všichni ostatní v tom krásném kraji.
Šumavský chalupář sice zůstal bez chalupy, ale pozemek neprodal. Někdy, když je pěkné počasí, sem zajede, lehne si do trávy a relaxuje.
Krkonošské “ladění”
Paní Měšťáková, malá Terezka zvolna odrůstající plínkám i Martina s Ondrou, děti z prvního manželství pana doktora, zatím bez odmlouvání jezdili do Podkrkonoší k tetě. Dětem učaroval hlavně les, který poskytuje nejen stín, ale i spousty borůvek a hub, paní Soně veliká pec, na níž ji švagrová nechává dosyta poležet. A prima jsou prý i další sousedé. Změna v chalupářských plánech jim tedy nevadila.
Loni pod stromeček si nadělili pozemek, bílou pláň, na níž označili, kam si chaloupka sedne. Celkem rychle se podařilo sehnat povolení od lesní správy, ochránců přírody i energetiků, protože jde o lokalitu blízko lesa, a tak se už v zimě začaly kopat základy. Chirurgovi nikdo jistě nezazlívá, že se ke kopáčům nepřidal. Měl však připravenou kresbu stavení, inspirovanou tamními roubenkami, a představu o jeho vnitřním členění. Zdeněk Perun, stavař z nedalekého městečka, a jeho syn Petr, který nakreslil plány, tedy měli práci ulehčenou. Pan Perun najal realizační firmu a dohlížel na postup prací. Měšťákovi doufali, že v Krkonoších stráví už prázdniny, ale stavba se protáhla až do zimy.
“Všechno zdržela naše tvrdohlavost,” přiznává pan doktor. “Moje žena chtěla interiér se zcela klasickým členěním a částečně obyvatelnou velkou kuchyni s pecí. Já jsem byl naopak pro to, ukrojit z kuchyně nějaký metr ve prospěch sednice a ložnic. Nakonec jsme každý o kus ustoupili – a mohlo se začít.”
Poctivá kamufláž
Celá chalupa tradičního půdorysu 1 : 2 (6,5 x 13 m) je konstrukčně pojatá i zděná systémem Porotherm. Investor byl netrpělivý a tato varianta se jevila jako nejrychlejší. A nejteplejší. “Přes tvárnice je obklad ze 40 mm tlustých smrkových prken. Jsou pospojované na pero a drážku s o 15 mm slabšími laťkami, které zastupují spáry,” upřesňuje Zdeněk Perun. “Truhlář je upravil tak, aby do spojů nezatékalo. Je to sice kamufláž, ale velmi dobře udělaná. Dokonce i rohové spoje se překrývají podobně jako u klasické roubenky.”
Krajové předlohy se drží také obklad zděného štítu. Je zvnějšku zateplen 10 cm tlustými polystyrenovými deskami a kvůli zatékání mírně předsazen proti roubení. Standardní dřevěná eurookna doplňuje smrkový obklad, natřený bíle stejně jako spáry. Září v červeném roubení přímo pohádkově.
“Původně jsem chtěl chalupu zelenou nebo dohněda, podobně jako má sestra. Nakonec jsem se však nechal přesvědčit na červenou,” přiznává doc. Měšťák. “Myslím, že se povedla. Lidi zastavují, fotí si ji a nechtějí věřit, že tam nestojí odjakživa.”
Vánoce v přírodě
Při kolaudaci na konci října se ještě objevily nějaké drobnosti v podkroví, které bylo třeba dotáhnout. Ale Vánoce stráví Měšťákovi zcela určitě v chalupě. Už dnes se interiéry mírně temperují přímotopy. A až začnou vydechovat své voňavé teplo velká kachlová kamna s pecí v rohu kuchyně, bude Ježíšek vědět, že může zazvonit.
Své první Vánoce si letos odbudou i mladé stromky. “Je tam nějaký ten jehličnan a na louce směrem k silnici asi pět ovocných stromků. Jabloň, hrušeň, švestka,” vypočítává pan doktor. “Moc se těším, až budou zjara kvést,” přiznává muž, který stejně jako ve své náročné profesi nedovede odbýt nic ani ve vzácných chvílích volna. Roztomile tvrdí, že jejich chaloupka je vlastně ještě “v nedbalkách”. Vpředu by ji měla ozdobit předzahrádka s nízkým laťkovým plotem a na celém pozemku, který bude také nevtíravě ohraničen, další stromy.
Na Vánoce do Krkonoš se těší dospělí i děti. Ondra, šestiletá Terezka a Martina, která studuje v Anglii. Ta přijede i se svým anglickým přítelem. “Mají krásný vztah k přírodě,” chválí je otec. “Ostatně – jak se chováme my, tak se chovají i oni. Příklady táhnou.”
***
1 Kolemjdoucí i motoristé zastavují a obdivují citlivé zasazení stavby do podkrkonošské přírody
2 O loňských Vánocích si mohli Měšťákovi jen představovat, jak to bude jejich chaloupce pod lesem slušet…
3 Stavba se konečně rozjela, systém Porotherm je praxí prověřenou “skládankou”
4 Zadní část stavby “přiznává” svůj zděný základ; okna nejsou dělena příčkou, ale jde o standardní dvojskla s dřevěným obkladem v lícu
5 Barvu krytiny vybírali chalupáři podle katalogu, ale v reálu byla příliš světlá; a tak “myší šeď” vystřídala “břidlicová čerň”, ladící se stavbou mnohem lépe
1 Vzhůru do podkroví, kde budou dvě pěkné obytné místnosti a druhá koupelna
2 Stropy systému Porotherm ozdobily smrkové trámy; kresbu dřeva zvýraznil lak v barvě mahagonu
3 Malá moderní kuchyňka – ústupek z představy, že veškeré vaření a pečení obstarají kachlová kamna
4 Krásná rohová pec už jistě prožila svůj křest ohněm a láká k poležení…
FOTO O. MĚŠŤÁK, P. PERUN
***
Z vyjádření Památkářské obce českokrumlovské k odvolání zamítnutého návrhu stavby chalupy nad Blanicí
(ze dne 11. 5. 2004)
Motivaci nesouhlasného rozhodnutí Správy NP a CHKO Šumava rozumíme. Je vedena hlavně obavami z narušení populace perlorodky říční na horním toku Blanice a snahou o vyloučení novostaveb v II. zónách CHKO Šumava. Daný případ je však v řadě ohledů výjimečný a zaslouží si uvážlivější, než příkře odmítavý paušální přístup. Domníváme se, že je třeba přihlédnout k následujícím skutečnostem:
Návrh předmětného domku je mimořádně kvalitní a žadatel projevil výjimečnou snahu o jeho citlivé začlenění do krajinného rázu. Za 7 let, kdy spolupracujeme s několika orgány ochrany přírody a krajiny, jsme se s takto esteticky hodnotným a uměřeným návrhem novostavby v krajině ještě nesetkali.
Proto jsme přesvědčeni, že tato stavba nemůže porušit § 12 zákona. Dodržování tohoto zásadního ustanovení může realizace záměru naopak významně prospět jako pozitivní precedent – příklad toho, že lze i v současné době postavit a užívat velmi pěkný, svému účelu přiměřený dům, v souladu s tradiční venkovskou stavební kulturou.
Žadatel nepočítá s žádnou rozsáhlejší zemědělskou činností, pouze s chovem několika ovcí, což nemůže negativně ovlivnit hodnoty ekosystému dané lokality. Případné rozšíření hospodářské aktivity je vyloučeno už malým rozměrem objektu.
Z průběhu řízení jsme nabyli přesvědčení, že žadatel je člověk velmi ohleduplný k přírodnímu prostředí. Pokud mají takoví lidé zájem osídlit násilně opuštěnou krajinu a citlivě ji obhospodařovat, lze to jen uvítat, protože jich rozhodně není mnoho.
