Chalupa pod korunami lip

Rubrika: Chalupy, Chaty a chalupy, rss-feed

Statek je krásně usazen pod vysokými lípami. Na střeše pokryté šablonami Capacco nemusí být ani hromosvody… Foto: Martin Mašín

Statek stojí v podhůří Jeseníků už 340 let. Moudří hospodáři tehdy zasadili okolo areálu lípy, z nichž dvě jsou dnes chráněné. Současní majitelé stromy dobře udržují – stejně jako stavby, kterým vrátili bývalou krásu.

Do roku 1945 vlastnili statek v pohraničí Němci. Jejich nástupci zřejmě také obdělávali polnosti, ale další generace už jezdívala do hor jen o víkendech. Kamenné stavení bylo těžké vytopit, a tak majitelé užívali jen kuchyň a přístěnek, kde si zařídili koupelnu. Na prahu nového milénia už na to finančně ani fyzicky nestačili a rozhodli se usedlost prodat. Najít kupce se jim ale dlouho nedařilo, areál je veliký a mnozí se zalekli nákladů, které by rekonstrukce vlhkých staveb vyžadovala.

Chataři chtěli chalupu

Manželé, kteří nás před vrátky v kamenné zdi uvítali, zmíněné výhrady neměli. Michal má stavební firmu a zkušenosti s novou výstavbou i rekonstrukcemi, zná tradiční technologie. A hlavně on i jeho žena Petra mají v rodinách chaty a toužili po velké zděné chalupě, kam by mohli jezdit i v zimě.

„Čtyři roky jsme objížděli Vysočinu, Broumovsko, Jeseníky, ale chalupy, co byly na prodej, byly buď moc v kopcích, nebo zase u silnice a my máme v Pardubicích hluku víc než dost. Ale nechtěli jsme stavení úplně na samotě, aby se tam dalo i v zimě jednoduše dojet autem,“ vysvětluje Michal. „A také jsme chtěli, aby nám cesta z domova netrvala déle než hodinu,“ doplňuje Petra.

To je jediná podmínka, kterou statek nesplňuje. Ale tu půlhodinu navíc vyvažuje krása okolí a fakt, že je usedlost uzavřená a děti mohou bez obav pobíhat po travnatém dvoře, i to, že rovnoběžně s obytným stavením je prostorná stodola, v níž lze uskladnit všechny potřeby pro sport a další koníčky.

To už nikdo nedá dohromady

Vnější vzhled staveb chtěli noví vlastníci zachovat. A při řešení interiérů se Michal obrátil na Ing. arch. Aleše Kloseho, milovníka tradiční architektury, který je též z Pardubic. „Pan architekt si zchátralý objekt prohlédl a namaloval studii. Já jsem připomínkoval místa, která mně dispozičně nevyhovovala. On řekl: Jó, dobrý – a dál už jsem si rekonstrukci řídil sám. Ale při úpravě některých detailů pan Klose spolupracoval,“ informuje Michal.

Pak přišla ke slovu bourací technika. K zemi šla střecha, krov obytného stavení i všechny příčky. Zmizel také přístavek, v němž bývala stáj pro koně. V době, kdy mezi lípami trčely k nebi jen nosné obvodové zdi a komín, se přijel podívat minulý majitel. Když prý viděl torzo stavby, rozbrečel se a odjel domů. Říkal, že tohle už nikdo nedá dohromady…

Vlhkost nemá šanci

Hlavním problémem stavby vyzděné bez základů byla vlhkost. Proto bylo nutné zdivo zvenku do metru odkopat a po obvodu vložit nopovou fólii. Omítku nechal Michal oklepat až na kámen, přičemž zjistil, že velikost oken je původní. „Jen jedno vlevo od vstupních dveří bylo trojdílné. To jsme samozřejmě zmenšili a také upravili v interiérech ostění, která někdo dozdil na pravé úhly,“ popisuje chalupář. „Když zdi vyschly, natáhli zedníci vápennou omítku, vše postaru,“ zdůrazňuje.

Při boji s vlhkostí výrazně pomohla též rekonstrukce shnilých podlah. Michal je nechal vykopat do hloubky 40 cm a do celého přízemí vložit tvarovky iglú, jimiž proudí vzduch. Jejich povrch je srovnán betonem, na němž je uložena tepelná izolace a pak podlahové topení napojené na tepelné čerpadlo. Jde o zemní kolektor od firmy IVT. Ke statku patří spousta pozemků, proto bylo možné položit do téměř dvoumetrové hloubky 1 200 metrů trubek!

„Objekt se celoročně temperuje na patnáct stupňů. Nejsou teplotní výkyvy, nedochází k tepelným mostům. Vstupní náklad na tepelné čerpadlo je sice vyšší než na jiná topidla, ale má rychlou návratnost. V takhle velikém objektu platíme za elektřinu ročně jen pětatřicet tisíc korun,“ udivuje nás informací Michal. „Pouze je trochu složité rozdělit v čerpadle dodávku tepla na dva okruhy, nízká teplota jde do podlahového topení, vyšší do radiátorů.“

Představivost se hodí

O tom, kudy povede elektřina a další média, měl majitel jasno, už když architekt vytvořil studii. „Stačí, když vidím na papíře nakreslené místnosti, a v hlavě se mi zobrazují související projekty. Projdu s lidmi dům a nakreslím vedení na zeď. Elektroinstalaci, slaboproudy, kamerové systémy, topení, odpady, to vše plánuji sám. Samozřejmě i rozvod vody, kterou přivádíme z třicet metrů hluboké studny na dvoře.“

Předchozí obyvatelé statku čerpali vodu ze studánky na sousedním pozemku a prý jim vždycky stačila. Ale jakmile začali ti noví s rekonstrukcí, došla jim za dvě hodiny! A před stodolou se honem vrtal nový zdroj. Rekonstrukce rychle postupovala, žádné prostoje.

Kachlová kamna s ležením na peci stavěl pan Jauernik z Hanušovic. Foto: Martin Mašín

Milujeme staré věci

Vstáváme od krásného stolu z kartáčovaných borových trámů a jdeme na obhlídku. Kachlová kamna, která stavěl pan Jauerník z Hanušovic, měla být zelená. Ale v sutinách se našly zbytky starých kachlí, a tak zvítězila blankytně modrá, která se v sytějším odstínu opakuje na dveřích celého domu a v jemnějším tónu v textiliích.

Nemůžeme přehlédnout prosklené dveře navazující na zádveří. „To je nápad pana Kloseho. Byly tady klasické osmdesátky, takhle je v kuchyni mnohem víc světla,“ pochvalují si majitelé.

Přístěnek, kde bývala koupelna, se zcela proměnil. Je tady útulný pokojík s dvěma gauči a skříní od truhláře Jelínka z Hrochova Týnce. Tady se odpočívá, čte a hrají hry na netradičních stolcích: jeden je z měchu z kovárny, druhý z vědra na vodu. Na hráče dohlíží několik medvědů, pro které má paní domu viditelně slabost.

V bývalých stájích

Ze síně vydlážděné starými topinkami se od vstupu doprava vchází do ložnic. Zatímco v první jsou na podlaze topinky jako v síni, v další ložnici s třemi postelemi, kam se sestupuje po několika schůdcích, jsou široká prkna.

Posuvné dveře odhalují, že směrem k zadnímu štítu domu je ještě koupelna. Nechybí sauna, kterou majitelé po celý rok rádi využívají. Pod podlahami je sice topení, ale pocitově je tu chladněji než ve světnici. Proto jsou na stěnách i topné žebříky.

Místnosti jsou dobře osvětlené, lampy a lampičky svítí přesně tam, kam mají. „Můj muž už dopředu vidí, jak bude prostor vypadat, a podle toho navrhuje všechna vedení,“ chválí ho Petra. „Problém je, že po mně občas chce odpovědi, které já ještě neznám. Třeba jak dlouhé budou kde záclony. To já ovšem vím, až když je pokoj zařízený…“

Radosti všeho druhu

Mysleli jsme, že v prvním patře najdeme další ložnice. Více než polovina je však zařízena jako exkluzivní tělocvična a herna. Jsou tu také houpačky a na paletách dokonce zákoutí pro odpočinek i spaní. Tělocvičnu osvětlují podélná okna pultových vikýřů – další návrh architekta Kloseho.

V tomto patře je ještě koupelna a záchod. Ložnice pro hosty jsme objevili o podlaží výš, tam, kde bývalo seno. Zatím se prý příliš nevyužívaly, rekonstrukce skončila zhruba před pěti lety a majitelé objížděli antiky a bazary a dolaďovali zařízení. „Já jsem měla v Pardubicích místnost plnou harampádí. Když se mi něco líbilo, neváhala jsem. Věděla jsem, že nějakou chalupu koupíme a bude se to hodit. Mám zřejmě dobrou intuici. I když jsem ještě nevěděla, že budeme interiéry ladit do modra, koupila jsem modré kořenky,“ směje se Petra.

Spoustu radostí si chalupáři užívají i venku. Šestiletý Michal už dokonce jezdí po dvoře sám na motorce po tatínkovi. A dvouapůletý Matoušek se prý hrne za ním, aby o něco nepřišel. Jak je vidět na obrázcích, nenudí se ani jejich rodiče.

Foto: archiv majitelů

Tenkrát

Na záběru z roku 2017 vidíme trojdílné okno do kuchyně a dvoje již nepůvodní dveře, na jejichž místě je dnes prosklené zádveří. Nad nimi se mírně vzdouvají plachty, jimiž jsou chráněné klenby ve chlévě, které se naštěstí dochovaly. Za bývalými vraty do stájí vpravo je přístěnek, kterým se dá vejít do zadní ložnice.