Chalupa nad Černou říčkou

Rubrika: Chalupy, Chaty a chalupy, rss-feed

K chalupě patřilo i malé hospodářství. Foto: Veronika Cerhová

Bezmála dvousetletá poloroubená chalupa stojí na úbočí kopce nad údolím Černé říčky v Jizerských horách obklopená rozlehlými loukami, po nichž jsou nepravidelně rozesety další roubenky podobného střihu.

V uplynulém století mnohé z nich potkal pohnutý osud, který zpřetrhal letité vazby k jejich obyvatelům. Tento dům však naštěstí chod dějin nijak významně nepoznamenal, a tak si jej od roku 1840 předávali z generace na generaci potomci sudetoněmeckých dřevařů, než ji v roce 2021 koupili Rysulovi pro svou dceru Marii.

Rampa z plochých kamenů vede ke vstupním dveřím. Foto: Veronika Cerhová

Předání štafety

Poslední vlastník chalupy z rodu bývalých majitelů žije v Lipsku. Zatímco dříve sem jezdíval několikrát do roka se svou ženou, období covidu-19 tento letitý zvyk narušilo, a chalupa tak zůstávala opuštěná celé měsíce. Jeho děti o břímě v podobě staré chalupy v Čechách příliš nestály a pro něj samotného už vzhledem k důchodovému věku byla péče o dům nad jeho síly. Rozhodl se tedy, že jej prodá. O nabídky kupců neměl v této atraktivní lokalitě nouzi. K přehradě Souš, která je vyhledávaným cílem turistů v letním i zimním období, je to, co by kamenem dohodil.

Developeři za stařičkou chalupu a přilehlé pozemky slibovali slušnou sumu. Majitel ale věděl, že pokud jim chalupu prodá, nezbyde po ní nic. Po čase se však přes místní zkontaktoval s rodinou Rysulových z Jilemnice, domluvili podrobnosti a novou majitelkou se stala teprve dvacetiletá Marie.

Místo stěhování velký úklid

Záhy po koupi začal velký úklid. „Když mi předchozí vlastníci předávali klíče, myslela jsem, že si odstěhují svoje věci nějakým náklaďákem, ale byla jsem překvapená, že tady úplně všechno nechali, včetně oblečení. Paní si vzala jeden hrneček a pán si sbalil jen nějakou vrtačku. Tři měsíce jsme vyklízeli věci, co se tu za ta léta nahromadily. Byly tady velké zásoby úplně všeho, navíc různé obrazy, staré nádobí, lampy… Většinou šlo o haraburdí, ale něco jsme si nechali. V každé chalupě se najde i něco, co se hodí,“ vysvětluje Marie. Část vybavení se tak vrátila zpět jako součást zařízení, třeba staré lustry.

Zařízení po staru

Nejdůležitější místností celého domu je sednice, což byla dříve prakticky jediná obytná místnost pro početnou rodinu. Jistě zde býval kachlový sporák, který však v minulosti nahradila menší kamna na dřevo a kuchyňská linka. Marie však se stavbou pořádných kachlových kamen s ležením do budoucna rozhodně počítá.

Místnost prosvětluje řada špaletových oken s pruhovanými závěsy a stěny jsou zakryté původním prkenným obkladem se šedavým nátěrem. Díky světlému odstínu působí prostor vzdušně a přesto útulně. Vše doplňuje stará kredenc a stůl se židlemi, nad nímž visí letitý lustr nalezený při vyklízení domu. Kuchyňská linka je modernější, ale v kombinaci s dobovými doplňky v interiéru účinkuje jako přirozený prvek, který sem přivál běh času. V přízemí se pak nachází ještě jeden „letní“ pokoj, kde je nyní ložnice, a pak koupelna, která byla vybudována na místě bývalého chléva.

Když vystoupáme do patra, v podkroví najdeme další čtyři ložnice. Všechny jsou vybaveny stylovým nábytkem a doplněny dekoracemi z místní historie. Na stěnách nechybí ani fotografie někdejších majitelů či vojenský kufr z první světové války, který také kdysi patřil jednomu z obyvatel domu.

Dělej si s tím, co chceš

Rodiče sice Marii pomohli s prvotní investicí, ostatní kroky jsou už ale na ní. Vzhledem k tomu, že ještě studuje na vysoké škole, na provoz a modernizaci chalupy si vydělává jejím pronájmem. „Vloni jsem stihla vybudovat vodovodní přípojku a vrtanou studnu. To v tuhle chvíli stačí. Do velkých změn se ještě pouštět nechci, na to jsem moc mladá,“ směje se Marie. Připouští však, že časem by na chalupě přece jen nějaké úpravy podnikla.
„Hosté se tu teď mohou ubytovat od května do září. Dá se tu být i v zimě, celou první zimu jsem tu sama bydlela, abych si to tady vyzkoušela. Jenže já jsem z hor, takže jsem na zdejší podmínky zvyklá,“ usmívá se Marie. „Třeba s malými dětmi by to mohlo být nepohodlné, na chodbě je chladno a místnosti v podkroví nejsou zateplené. A pokud bych je vytápěla přímotopy, tak se nedoplatím,“ vysvětluje majitelka.

Rekonstrukce? To má čas…

I když se aktuálně k žádným zásadním stavebním úpravám neschyluje, kvůli posouzení současného stavu a budoucích možností Marie oslovila dva řemeslníky, kteří se na chalupu byli podívat. Dostalo se jí však jen rozporuplných odpovědí.

„Jeden mi řekl, že chalupa bude muset jít v podstatě celá dolů, že se tak ušetří peníze i práce. Druhý byl zase toho názoru, že se rekonstrukce obejde bez nějakých zásadních zásahů. Já myslím, že pravda bude někde uprostřed. Patro bude potřeba zateplit, což asi velký zásah bude. Zatím na to ale stejně nemám prostředky, takže to neřeším, uvidím, až na to přijde čas, řekněme v horizontu pěti let,“ uzavírá Marie.

Zahrada má uvolněný horský ráz. Foto: Veronika Cerhová

Nekonečná zahrada

Jak už to u chalup v této lokalitě bývá, zahrady jsou přirozenou součástí krajiny a bez oplocení jedna navazuje na druhou, čímž utvářejí charakteristický vzhled horských luk. Pod okny sednice zůstalo jednoduché venkovní posezení, jež nabízí úchvatné výhledy na okolní krajinu. Prostou scenérii dokresluje jen pár ovocných stromů a porost žlutě kvetoucích vrbin podél kamenné přístupové rampy zakončené dvěma schůdky.

Stodůlka se možná brzy dočká rekonstrukce. Foto: Veronika Cerhová

Stodolu čeká nový život

Hned za chalupou stojí stará dřevěná stodola se sedlovou střechou opláštěná tmavým obkladem ze širokých prken. Teď slouží k uskladnění nářadí a dřeva, majitelka však uvažuje, že i tento objekt by šel využít k vybudování ubytování ve stylu tiny house. „Museli bychom ji pořádně zateplit a vybudovat koupelnu a kuchyň, ale ta investice by snad nebyla zase tak vysoká,“ přemýšlí Marie.

Co na to říká bývalý majitel?

Od té chvíle, kdy si Marie chalupu od starého pána převzala, se tu udála spousta věcí. Krůček po krůčku se domu dostává zasloužené péče, aniž by přišel o svou jedinečnou atmosféru. Současná paní domu ji naopak hýčká a rozvíjí, aby si to neobyčejné kouzlo mohli užít i hosté, kteří si na chalupu přijedou odpočinout, a do budoucna se zachovalo v co nejčistší podobě.

Marie si pochvaluje i skvělé sousedské vztahy. „I když nás dělí velký věkový rozdíl, na spoustu věcí máme stejný názor. Občas si s něčím nevím rady a všem chlapským věcem nerozumím, ale vždycky mi sousedi pomůžou. Je skvělé, že jsou tady lidé, na které se mohu spolehnout, to pak ta chalupa získá úplně nový rozměr,“ dodává Marie.

S původním majitelem zůstala rodina Rysulových v kontaktu a pravidelně jej informují o tom, co se v domě událo nového, když za nimi čas od času přijede do Jizerských hor.