U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
CHALUPA NA SIBIŘI
Kategorie: Návštěva | Autor: PETR PETŘÍČEK
Sibiř v nás vyvolává představu drsné přírody, krutého mrazu a života ve vyhnanství. A přesto jsou lidé, kteří se celý týden těší, jak opustí navyklé stereotypy související s velkoměstem a každý víkend se na Sibiř vracejí.
Vtomto případě se jedná o Českou Sibiř, což je pahorkatina mezi Táborem a Sedlčany. Podnebí tu samozřejmě není tak drsné jako daleko od nás na východě, ale faktem je, že se jedná o nejchladnější podnební zónu v Čechách. A právě tady, konkrétně v obci Šebířov, koupili v roce 1986 manželé Serbusovi chalupu. Tedy „chalupu“ – přesněji řečeno stavení v dezolátním stavu, které zpočátku zrovna obyvatelné nebylo.
Snadné rozhodnutí
Proč se „Pražáci“ rozhodli koupit chalupu zrovna v tomto kraji? „My sice v Praze už bydlíme dlouho, ale původně Pražáci nejsme,“ vysvětluje Josef Serbus a dodává: „Žena se narodila v Ústí nad Labem a já v Nymburce, po studiích jsme zůstali v Praze, kde jsme se seznámili. Na život v Praze jsme si však nikdy pořádně nezvykli, proto koncem týdne utíkáme ven a trávíme všechny víkendy na chalupě. Rozhodnutí pro Šebířov bylo snadné. O dvě chalupy dál se totiž narodila maminka mé ženy. Takže to propojení s tímto místem a námi tady už v tomto smyslu bylo. Nikdy jsme toho nelitovali a máme to tu moc rádi, i když začátky lehké nebyly. Bylo třeba všechno z gruntu předělat.“
Znovuvskříšení chalupy
Předělávalo se prakticky všechno. Zavedli do chalupy vodu, protože předtím byla nejbližší užitková voda v řece Blanici a pro pitnou se chodilo až do studánky pod lesem. Udělali novou střechu, zavedli plyn, prostě stavení procházelo celkovou rekonstrukcí od podlah, přes vnitřní omítky, venkovní omítky, dlažby, všechno měnili za nové, ovšem s citem a snahou, aby to zase novotou přímo nekřičelo, ale dobře zapadlo do zdejšího prostředí.
„Ze začátku jsem si musel všechno zaplatit, protože jsem neznal potřebné práce, namíchat beton a podobně,“ vzpomíná Josef. „Bylo třeba udělat i jímku, protože tu není kanalizace, elektriku taky každý zavádět nemůže. Sami bychom to neudělali, ale firmu jsme nepotřebovali. Pomáhal nám můj strýc, který byl řemeslník, a taky hodně místních. Fasádu jsme udělali asi před dvěma roky, není zateplená, protože zdi chalupy mají 80 až 90 cm a jsou celé z kamene a cihel. O izolaci však uvažuji, protože někdy se stává, že cítíme vlhkost. Dneska už základní věci, jako třeba míchat beton a něco nahodit, umím. Teď se už jedná jen o maličkosti, které si rád udělám sám a těší mě to, můžu se cítit užitečný,“ usmívá se Josef.
Ze Španělska na Sibiř
Manželé Serbusovi žili pět let ve Španělsku. Se Španělskem je stále pojí zaměstnání, protože Josef pracuje jako ekonom v pražské Obchodní kanceláři velvyslanectví Španělska. Znají tedy nejen velmi dobře život v Praze, ale svoje vědí i o tom, jak se žije v cizině. Ale marná sláva, na pobyt v České Sibiři nedají dopustit. „V Praze mě nic moc nepoutá, takže dávám přednost vyrazit v pátek na chalupu. Je to trošku taková schizofrenie,“ uvažuje Josef.
„V Praze má člověk zaměstnání, okruh svých přátel, ale o víkendu nevím, co bych tam dělal. Přátele jsou spíš z pracovních kontaktů. Na chalupě je to jiné, v době volna jsme se sblížili se zdejšími lidmi, a to jsou v podstatě ti opravdoví kamarádi. Trávíme tu každý víkend, tedy většinu volného času. Do Šebířova jezdí i další lidi z Prahy, ale s těmi se v týdnu nevidíme, až přes víkend tady. A to je o něčem jiném než o práci, žádná kravata, ani pořádně nevíme, co kdo v Praze dělá, není to důležité, ale krásně se bavíme. Jestli jsme neuvažovali bydlet na chalupě trvale? Dokud člověk pracuje v Praze, tak je to složité. Plánuji ale, že v důchodu se na chalupu odstěhuji a budu tady, jak se říká, udržovat rodinný krb.“
Předělení silnicí
Chalupa má zvýšené zápraží. Kdysi tady totiž byl rybník, takže dům vlastně stojí na hrázi. Z jedné strany byla chalupa stavěná do hráze a z druhé je „utopená“ do země, proto musela být výš kvůli vodě. Když sem přišli Serbusovi, už tu rybník dávno nebyl. K chalupě patří i původní stodola, dnes je v ní nářadí, dřevo a přístřešek pro auto. Stodola a s ní i zahrada je ale na opačné straně silnice než chalupa. „Je to špatné řešení, protože každý jezdí přes pozemek autem,“ říká Josef. „Nic s tím ale neuděláme. Hospodářství tady tak byla dříve situována, stejně jsou na tom i ostatní chalupy. Původně stodoly sloužily jako chlévy s krávami a kozami, nahoře bylo skladiště a jedna obytná místnost. Je to ještě z doby, kdy se chodilo pro užitkovou vodu k řece a pro pitnou ke studánce.“
Truhla ze služby
Uvnitř chalupy se cítíme velmi příjemně. V kachlových kamnech se sice během naší návštěvy netopí, ale už jen na pohled dodávají pocit tepla a pohody. „Kachle jsou z ruční dílny,“ ukazuje nám Josef. „Kamna hřejí dobře. Teploty jsou tady v zimě o dost nižší než v Praze. Máme tady pro jistotu také plynový kotel pro rozvod tepla a teplou vodu.“ Zaujal nás krásný selský nábytek, zejména stará truhla. Je to památka po babičce, která ji měla, když sloužila jako chůva a pomocnice v domácnosti – dnes bychom řekli au-pair. Ostatní selský nábytek je vyrobený asi před 15 lety a zařídil jej architekt Jiroutek v Drevounii Bratislava. Obklady v kuchyni jsou sice z Bauhausu, ale krásně se sem hodí. „Snažila jsem se vybrat takové, aby to vypadalo dobově,“ vysvětluje paní Serbusová, a dodává, že podlaha je z cihlové vinuté dlažby.
Zákrsky z jehličnanů
Doménou paní Serbusové je zahrada. Jsou v ní vysázeny ovocné stromy, ale jeden za druhým „odcházejí“, protože je tu vysoko spodní voda, což ke konci zimy způsobuje, že půda hodně zamrzá a stromům to nesvědčí. Ze začátku tu byly obrovské záhony, ale každý rok se zmenšovaly a zmenšovaly, a dnes tu zůstal záhonek 2 na 3 m, kde je pár jahod nebo pažitka. V postaveném skleníku jsou rajčata a okurky.
„Pod těmi starými duby jsme vysadili skupinu houževnatých jehličnanů,“ ukazuje paní Serbusová. „Snažila jsem se to nějak zkomponovat a zušlechtit, aby vydržely. Pokouším se vytvořit systém malých stromů, které pomalu rostou, ani ne bonsaj ani velký strom. Je tu místní odborník, který se věnuje zákrskům a pomalu rostoucím stromkům. A támhle v rozích jsou ještě náletové smrky, které jsme si přinesli z lesa,“ upřesňuje paní Serbusová.
Na zahradě je také gril a příjemné posezení v altánu, jehož podlaha je z kamene, a zahradní nábytek je docela nedávným dílem pana Procházky z Kamberka.
Mobil nechávám doma
Na chalupu v Šebířově už jezdí Serbusovi zhruba 20 let. Nějaká práce kolem chalupy, zahrada, kamarádi, přátelé, včetně radosti z volného pohybu jejich čtyřnohého přítele, černého pudla, zkrátka nuda tady rozhodně nemá šanci. „V Šebířově postavili perfektní tenisový kurt, takže s určitým okruhem lidí jsme tam trávili každou volnou chvilku. Teď jsem si zlomil nohu, tak jsem se dal na rybaření,“ vypráví nám Josef o svých dalších zálibách. „Protéká tu říčka Blanice a v sousední vesnici je rybník, a tam se dá chytit kapr, amur, candát, štika. Chytil jsem půlmetrového kapra. A houby tu také rostou, hned za vesnicí jsou lesy. Je to paráda!
Odjedete z Prahy a okamžitě zapomenete na pracovní problémy, přijdou kamarádi na kafe nebo na pivo, probereme naše chlapské záležitosti – ryby, tenis a podobně… Počítač tady mám, ale jinak vysadím všechno, ani mobil sem neberu. Prostě pohoda na Sibiři.“
Popisy k obrázkům
Kámen je jako stavební materiál vydatně používán ve zdivu chalupy i v podezdívce plotu
Stodola již dávno neslouží jako chlév, ale přístřešek pro automobil a zahradnické nářadí
Podlaha v chodbě je z dlažby
Selský nábytek byl vyroben zhruba před 15 lety v Drevounii Bratislava
Obklady v kuchyni jsou sice z Bauhausu, ale působí dobově
Kachlová kamna jsou obložena daždicemi z ruční dílny
Pohled do kuchyně skrz servírovací okno
Také cesty, zápraží a schody jsou z masivního přírodního kamene
Altán vybízí k příjemnému posezení
Pomalu rostoucí jehličnany
Květiny jsou v péči paní Serbusové
Kamenné zápraží působivě doplňuje trávník a květinová výzdoba
Autor fotografií: FOTO: PETR ZHOŘ
