Chalupa je hra V.
Chalupa je hra
Když si pořizuje chalupu hodně velká rodina a když má navíc každý její člen umělecké sklony, potřebuje stavení trochu větších rozměrů. Takové hledala před deseti lety i rodina Pavlovských z Brna. Nakonec místo chalupy pořídili zámeček. Prý byl doslova „za babku”.
Pavlovští hledali dlouho a stavení podle svých představ nakonec objevili ve Slatině u Jevišovic. No, ona to vlastně není ani tak velká chalupa jako spíš menší renesanční zámeček. Dlouhou dobu sloužil jako kuchyně a jídelna místního JZD. V posledních letech byl opuštěný a chátral. Tomu také odpovídala kupní cena. K prodeji byl za částku, za kterou byste pořídili třeba chaloupku na Vysočině nebo menší byt v Brně. Rodina Pavlovských jej našla na inzerát téměř před deseti lety a od té doby zámeček neúnavně rekonstruuje a uvádí v rámci možností do původního stavu.
Něco z historie
Chalupa je hra
Podle pamětního nápisu nad vchodovými dveřmi zámek postavil Zikmund Volf Jankovský s manželkou Eliškou Rájeckou z Mírova roku 1602. Podle berního registru nebyla Slatina žádným velkým statkem, ale stala se známou díky svému majiteli Volfu Jankovskému, který se v roce 1608 stal moravským zemským purkrabím. Jankovským náležela Slatina až do roku 1736, kdy rod vymřel, a poté přešla pod správu Horních Kounic. O té doby se zámek užíval jen jako bydlení pro úředníky a od 19. století jako hospodářský objekt panského dvora.
Protější budova zámečku, která dnes náleží obci, byla poprvé přestavěna v r. 1843 jedním z hrabat zDaunu. V části přízemí byly stáje, úřadovna a sýpka. Původně byly obě budovy zámečku propojeny ochozem, který byl situován na čelní stěně nádvoří, kde byly stáje a kovárna. V padesátých letech 20. století přestavěla obec budovu na levé straně nádvoří na kulturní dům se dvěma tanečními sály. Přízemí zároveň sloužilo jako garáž pro autobus a původně i jako obecní prádelna. Ve dvou místnostech v přízemí se zdobenou křížovou klenbou jsou kanceláře obecního úřadu dodnes.
Část zámku, která byla nabízena k prodeji, byla v roce 1945 zestátněna, v 50. letech se stala majetkem zemědělského družstva Vítězný únor. Družstevní kuchyně a jídelna byly v provozu až do roku 1989. Potom byla budova uzavřena a chátrala až do roku 2002, kdy ji začali opravovat současní majitelé.
Rodina výtvarníků v roli zachránců
Chalupa je hra
Na záchraně zámku se společnými silami podílí celá rodina. Manželé Michal aMarie i jejich syn Tomáš a dcera Míša se svými partnery. Celá rodina má vztah k výtvarnému umění, někteří z nich jsou i aktivními umělci, jejichž výtvarná díla už našla místo v opravených prostorách. V přízemním sále s křížovými klenbami najdeme galerii dřevěných hraček, jejichž autorem je hlava rodiny, pan Michal Pavlovský. Toho zastihl štáb magazínu Chalupa je hra při výrobě originálního zábradlí na centrální schodiště. V dílně, kde nejčastěji vznikají dřevěné plastiky, hračky nebo nejrůznější interiérové doplňky, má v současné době rozpracovány komponenty nového zábradlí, které bude ve výsledku znázorňovat ptáky s křídly.
Ve sklepních místnostech Tomáš, syn majitele zámku, hodlá zprovoznit výstavní prostory pro svou sbírku hutního skla. Také přízemí levého křídla bude plně sloužit milovníkům umění. Pravé křídlo je momentálně upravováno jako obytný prostor.
V části horního patra se již bydlet dá, ale nepohodlně. Zrekonstruovaný je velký sál s krbem, který sloužil jako jídelna. Po obědě si mohli družstevníci posedět na renesanční arkádě, která jako jediná odolala stavebním úpravám v zájmu obecního blaha. Naopak razantní přestavbou musela projít bývalá družstevní vývařovna. Tam, kde ještě nedávno dominovaly prostoru obří digestoře, je dnes krásný pokoj s kuchyňským koutem a vestavěnou koupelnou. Ze zdí byly odstraněny bílé obkládačky, spolu se zářivkami zmizely i stropní podhledy, pod kterými majitelé objevili původní dřevěné trámy. Byla položena nová podlaha a místo se našlo i pro umělecké artefakty.
Ložnice jako pro princeznu
Chalupa je hra
V současné době prochází rekonstrukcí Tomášova ložnice. Během přítomnosti televizního štábu by se měla proměnit v zámecký pokoj se stylovým nábytkem i výmalbou. K dosažení žádoucí atmosféry chtěl Tomáš původně část místnosti vytapetovat, ale vzhledem k nerovnosti zdí i vlhkosti objektu se rozhodl pro starý dobrý váleček.
Přestože je architekt a výtvarník, pozval si k výmalbě raději odborníky. Jak se totiž ukázalo, bez letité praxe není vůbec jednoduché napojit okraje válečku přesně na sebe a vytvořit vzor bez poznatelných ohraničení. Když už se rozhodnete pro váleček, je také dobré nechat si od malířů vyrobit klasický vzorník. Ani sebedokonalejší 3D vizualizace vám totiž neukáže všechny barevné nuance, světelné odlesky a podobně. I Tomáš si vybíral z různých vzorů a barev, které mu malíři připravili na zkušební panely. Nakonec zvítězil květinový vzor, který bude ve zlatém odstínu aplikován na světle hnědou plochu zdi.
Malíři nejprve celý den pouze důkladně tmelili spáry ve zdech a malovali podkladovou barvou. Teprve až místnost vyschla, pustili se do válečkování. Spolu s nimi se dali do práce i řemeslníci, kteří instalovali repasovaný starožitný nábytek. Místo tu našly stylové postele, noční stolky, skříně i nezbytná toaletka, vše v decentním bílém provedení. Během jediného víkendu se tak z místnosti bez nápadu stala opravdová zámecká ložnice, ve které by jistě ráda spočinula i spanilá princezna.
TEXT A FOTO: JANA STRÝČKOVÁ
Chalupa je hra V.
