U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
CHALUPA JE HRA
Kategorie: Stavba | Autor:
Břízolitovou fasádu na domku v jižních Čechách se její majitelé rozhodli oživit. Nejdůležitější bylo rozhodnout, který typ fasádní barvy zvolit.
Když se řekne Třeboňsko, každému se určitě vybaví hluboké lesy, malebné vesničky, jejichž návsi lemují typická selská stavení, a pochopitelně rybníky a rybníčky kam se člověk podívá. Turisté sem jezdí hlavně za atraktivními lákadly – za pohádkovými hrady a zámky, za vodními sporty nebo za unikátními architektonickými památkami. Televizní štáb magazínu Chalupa je hra ale tentokrát všechna turistická lákadla velkoryse míjí a přes sice proslavený, ale veřejnosti málo známý bošilecký mostek míří do Ponědrážky. Ponědrážka a o něco větší Ponědráž jsou jedny z nejmalebnějších vesnic mezi rybníky na Zlaté stoce. Zatímco Ponědráž byla téměř celá přestavěna, vmenší Ponědrážce zůstala většina typických usedlostí v původní podobě.
Na břehu místního rybníka zdědili před pár lety malý domek manželé Michaela a Rudolf z Prahy. Jejich domeček má však k jihočeskému stavení smalovanými štíty opravdu hodně daleko. Původní vesnické stavení s hospodářskými budovami zrekonstruoval Rudolfův tatínek někdy v sedmdesátých letech minulého století. A právě tehdy získalo i novou, tehdy velmi moderní, břízolitovou fasádu. Kde se zrodil „břízolit“?
Břízolitové omítky se poprvé, tehdy ještě pod názvem tvrdá cementová omítka, objevily už na přelomu 19. a 20. století. Největší rozmach pak břízolitová omítka zažila v poválečném období, zejména v Rakousku. Zde se tato omítka začala poprvé dodávat v probarvené verzi pod názvem škrábaná omítka. V Československu dosahuje břízolit největšího rozmachu v 60. a 70. letech minulého století zásluhou masivní produkce závodu na suché omítkové směsi v Horní Bříze. A právě odtud pochází její pevně vžitý název břízolit, v některých krajích též brizolit.
Spravit a vyčistit podklad
Po rozsáhlých úpravách interiérů chalupy se Míša s Rudolfem rozhodli, že je třeba oživit i starou, poněkud vybledlou a zašedlou fasádu. Samozřejmě nehodlají proměnit domek v klasické jihočeské stavení, ale věří, že díky nové žluté barvě, charakteristické pro zdejší oblast, zapadne jejich chaloupka do krajiny poněkud lépe než dosud.
Protože si břízolitová omítka zachovává vysokou pevnost a mechanickou odolnost po velmi dlouhou dobu, byla by škoda zbavovat se jí úplně. Podle odborného poradce pana Karla Sedláčka postačí fasádu vyčistit, napenetrovat a znovu natřít barvou. Před samotným čištěním bylo ještě nutné opravit drobné praskliny akrylátovým tmelem.
Řemeslníci neponechali nic náhodě a před začátkem prací důkladně zakryli všechna okna. Fasádní barvu by možná Míša z oken smyla, ale penetrační nátěr lze prý ze skla odstranit jen žiletkou nebo kladívkem. K čištění fasády pak postačí pouze vysokotlaký čistič a obyčejná voda. Čištění ostřikem bychom podle odborného poradce neměli v žádném případě při obnově fasády vynechat. Vodou jednak vymyjeme usazený prach a zároveň odstraníme částečně uvolněná zrnka písku. Důležité je, aby voda omítku pouze zbavila prachu a jiných nečistot, ale v žádném případě by neměla narušit její strukturu. Proto k čištění nepoužíváme žádné mechanické čisticí stroje. Po vyčištění vodou je nutné nechat omítku důkladně vyschnout a teprve potom můžeme zdi ošetřit penetrací.
Volba nátěru
Penetrace plní hned dva důležité úkoly. Omítku zpevňuje a zároveň také vyrovnává její savost. Nanášení penetrace lze provádět štětkou, fasádním válečkem, ale také stříkáním. Ukaždého z doporučených postupů je nutné dávat pozor, aby nedocházelo k nerovnoměrnému nánosu. Druh penetrace je nutné zvolit podle typu fasádní barvy. Pod akrylátové fasádní barvy doporučuje odborný poradce hloubkovou penetraci, pod silikonové fasádní barvy penetraci silikonovou.
Posledním krokem v zušlechťování omítky je její natření fasádní barvou. Nad výběrem barvy strávili Míša s Rudolfem mnoho společných večerů. Rudolf je totiž výtvarník a malíř, a tak je to zcela pochopitelné. Než však mohli vybrat ten správný odstín, radili se s odborným poradcem, jaký typ fasádní barvy zvolí. Dnes se používají nejčastěji barvy akrylátové, silikátové a silikonové. Setkat se můžeme i s vápennými barvami, ty se ale používají nejčastěji na nátěr fasád klasických stavení či památkově chráněných budov.
Akrylátové barvy jsou pojeny akrylátovými disperzemi, což předurčuje jejich dobrou mrazuvzdornost a nízkou nasákavost, mají ale vyšší difuzní odpor. Silikátové barvy mají výborný difuzní odpor, ale vyšší nasákavost. Silikonové barvy mají díky menšímu obsahu akrylátových disperzí mnohem nižší difuzní odpor a jejich velmi nízká nasákavost je zase zaručena vysoce hydrofobním silikonem. Jejich podstatnou nevýhodou je ale vyšší cena. Pokud mají „poctivé“ složení, jsou obvykle o 50 – 100 % dražší než barvy akrylátové.
Míša s Rudolfem zvolili zlatou střední cestu a koupili si barvu silikátovou. Rudolf pak vybral ze vzorníku teple žlutý odstín na plochu zdí a na špalety kolem oken a na obvodový sokl zvolil červenofialovou barvu. Jejich chalupa se tak během prodlouženého víkendu proměnila z šedivé myšky v roztomilý venkovský domek na břehu rybníka.
