U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
CHALUPA JE HRA
Kategorie: Stavba | Autor:
Valašské městečko Štramberk bylo díky množství zachovaných staveb podbeskydské architektury vyhlášeno roku 1969 městskou památkovou rezervací. Často se mu říká Moravský Betlém.
Od loňského léta zde náš štáb natáčel časově i finančně náročnou proměnu roubenky č. p. 199. Místní ji přezdívají Ostrov, protože stavba skutečně leží na místě, tvořícím jakýsi ostrůvek mezi ulicemi Zauličí a Dolní. Dřevěnice č. p. 199 je v Ústředním seznamu kulturních památek popsána jako: „Příklad domu roubeného z kuláčů z konce 18. století s dochovanou půdorysnou dispozicí vzácného archaického typu o třech prostorách, se vchodem v kratší straně domu. Významný zejména jako doklad starobylé techniky roubení a vazby trámů na nároží.“ Záchrana „od podlahy“ Doslova záchranářským pracím tady velí Pavel Šmíra, který už ve Štramberku zrekonstruoval několik roubených staveb. Stavební dozor nad obnovou štramberské dřevěnice držel Milan Zečevič, který nám byl také zasvěceným průvodcem. Znalcem místní architektury je pan Josef Hrček, který poskytl dokumentaci k tomuto domu a bude dohlížet na to, aby se zrekonstruovaná roubenka jen minimálně lišila od jeho dobových fotografií a nákresů.
Momentálně jsou staré dřevěné trámy ukryty pod nánosy „socialistické architektury“, dřevěná podlaha se schovává pod vrstvami PVC a koberců, zdi jsou zřejmě kvůli zateplení a vyrovnání nerovností obloženy heraklitem a někde i umakartem.
Odborný poradce pan Hrček dokonce chystá i dřevěný model, který odpovídá jeho představě o finální podobě roubenky. Měla přijít o dřevěnou verandičku, která byla k chalupě dostavěna až v sedmdesátých letech, zásadní proměnou projde i dřevěná pavlač.
Jak šel čas…
Stačilo deset dní a roubenka na Ostrově se změnila k nepoznání. Za své vzala bohužel i podlaha ve světnici. Bude se muset vyměnit včetně násypu, roštu i záklopu. Pár vnějších trámů nápor času nevydrželo, ale trámová zeď oddělující velkou světnici od kuchyně prý přežije bez újmy ještě i několik dalších generací.
Částečně se budou muset vyměnit i některé části krovu. Nové dřevo ale Milan Zečevič kvůli zachování autenticity použít nechce. Právě výběr použitého řeziva na výměnu destruovaných prvků je podle něj nejdůležitější. Bylo rozhodnuto shánět staré stabilní dřevo z demolic roubenek po celé republice. Milan Zečevič s Pavlem Šmírou se dokonce rozjeli shánět staré trámy až na Ukrajinu.
V první fázi rekonstrukce byl demontován krov a vyměněny jeho poškozené prvky. Podlahy byly nahrazeny novými. Nášlapnou vrstvu tvoří dřevěné palubky opět ze starého, použitého dřeva. Ve světnici pod ně majitelé položili podlahové vytápění. Takovým způsobem naši předkové roubenku sice nevytápěli, ale dnes tak může být stabilně temperována a dobový interiér nebudou rušit moderní radiátory.
Při obnově střechy, před pokládkou nových šindelů, byl také přezděn komín, protože se počítá s obnovou zděných kamen, stojících v rohu světnice.
Po dvou měsících už měla roubenka novou šindelovou střechu i nový štít. Desky, použité k jeho rekonstrukci, objevil pan Milan úplně náhodou v sousedních Hukvaldech. Kdosi tam právě rekonstruoval stodolu a desky, které by jinak možná skončily v kamnech, přesně rozměrově odpovídaly těm, které bylo třeba ve štítě vyměnit. Řemeslníci se drželi tradičních postupů a veškeré úpravy konzultovali s památkáři. Kromě podlahového vytápění se uchýlili ještě k jednomu kompromisu. V chalupě už není suchý záchod ani smaltované umyvadlo, ale standardně vybavená koupelna.
Aby přežila další generace
Při finálních pracích dohlížel Milan Zečevič hlavně na to, aby byly ochranné nátěry prováděny až po urovnání povrchů dřeva, včetně tesařských spojů. Ponechání neošetřených zhlaví trámů v tesařských spojích je častým prohřeškem a právě tyto části jsou z hlediska napadení hnilobou, dřevokaznými houbami či hmyzem nejcitlivější.
Použité dřevo řemeslníci jen očistili hrubým rýžovým kartáčem, rychle opláchli vodou, nechali přirozeně uschnout a pak obnovili nátěry v přírodním našedlém odstínu vysušeného dřeva. Jen u opravdu namáhaného soklu v blízkosti komunikace souhlasil odborný poradce se silnější vrstvou lazury, která zatáhne i vymazávku spáry. Důležitá byla i obnova omítnuté části. Tady zvolil Milan Zečevič sanační omítku na silikátové bázi.
Po náročných stavebních úpravách si dal majitel Pavel Šmíra záležet i na vybavení interiéru. Použil výhradně dobový nábytek. Kromě kamen tak tvoří dominantu světnice klasické manželské postele s malovanými čely a poctivý dubový stůl s bytelnými židlemi.
Po několika měsících usilovné práce se štramberská dřevěnice změnila k nepoznání, i když, jak poznamenal pan Hrček, kdyby se ulicemi Štramberka prošli jeho předkové, určitě by domek na Ostrově nepřehlédli.
Kategorie| 1,PR článek
