U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
CHALUPA JE HRA
Kategorie: Stavba | Autor:
V jednom z posledních letošních dílů pořadu Chalupa je hra se televizní štáb vydal do vesnice Vír, která leží asi 50 kilometrů severně od Brna.
Název získala obec podle místní skály Vířiny, tyčící se nad řekou Svratkou v místě nebezpečných vodních vírů. Nás však do Víru přivedlo pozvání pana Ivana z Brna do jeho roubené chalupy z 1. poloviny 19. století. Jezdí sem o víkendech a prázdninách se svou ženou a dvěma dcerami. Ovšem ne tak často, jak by sám chtěl a jak by údržba stavení vyžadovala. Jde totiž ostátem chráněnou kulturní památku, ve které ještě donedávna žila Ivanova babička. Proto ji Ivan opravuje nejen s úctou k lidové architektuře…
Znovu do „kožichu“ Koncem devadesátých let dostala chalupa zbrusu novou střechu a štít a rekonstrukcí prošla i celá obytná část. Opravu střechy přenechal Ivan odborníkům, v krovu bylo třeba některé trámy vyměnit, ale se zbytkem si poradil sám se svým otcem. Na přestavbu samozřejmě dohlíželi památkáři. Podmínkou bylo, aby zůstal zachován přesný půdorys a tvar původní chalupy.
Spolupráci s památkáři si majitel pochvaluje. Díky nim prý dnes chalupa vypadá úplně stejně jako na fotografiích z doby, kdy ji Ivanova babička koupila. Atak jsou například idřevěné trámy opatřeny vápennou omítkou, přesně tak, jak bývalo v tomto kraji zvykem. Nátěr by chtěl Ivan v budoucnu opravovat častěji, aby chalupa ve vsi zářila už z dálky.
V obytné dřevěné části je i dnes klasická světnice, ve které se vaří, jí i spí. Tak jako kdysi. Kamna vypadají starobyle, ale jsou jen replikou těch původních. Nábytek je ovšem z doby, kdy světnici obývali původní majitelé. V postelích s vyřezávanými čely se sice usídlil červotoč aosoby většího vzrůstu se vnich moc pohodlně nenatáhnou, ale Ivanovi i jeho ženě se v nich prý spí náramně. Světnici dominuje stůl z masivního dřeva, u kterého může pohodlně stolovat celá rodina i s hosty.
V tak zvané černé kuchyni se dochovala i část pece na pečení chleba. A je v ní vidět i jedna zeď kamenného sklípku, kvůli kterému jsme do Víru vlastně přijeli.
Půjdem spolu do sklípku
Na konzultaci jsme si pozvali architekta Libora Hrdu. Měl by posoudit, zda praskliny uvnitř kamenného sklípku nesignalizují narušení klenby a poradit při její opravě. Po důkladné prohlídce sklepa prohlásil, že praskliny jsou jen povrchové a konstrukce je zcela v pořádku. Bude tedy stačit pouze doplnit vypadlé kameny a sanovat omítku.
Pan Ivan by však rád vyřešil imalou výšku sklípku tím, že by odkopal část hliněné podlahy. Architekt však nabádá k opatrnosti. Navrhuje nejdřív odkrýt pouze část hlíny, udělat sondu a zjistit, kde se nachází tzv. základová spára. Podle toho se pak sníží celá plocha podlahy nebo jen její střední část. Pokud by se totiž odkopáním podlahy obnažily kameny až k základům, mohla by klenba opět začít praskat.
Hra začíná
Do Víru jsme se vrátili po necelých čtrnácti dnech. Chalupář byl na renovaci sklepa nejen dokonale připraven, ale s některými úpravami již dokonce začal. Stačilo prý pár telefonátů s Liborem Hrdou a Ivanova stavařská a chalupářská praxe.
Původně měl totiž v úmyslu dokonale oškrábat celou omítku a pak ji znovu nahodit. Když však s odstraňováním té původní začal, zjistil, že v některých místech je dostatečně tvrdá a velmi dobře drží, takže ještě dobře plní svou funkci. Konzultoval její opravu nejen s architektem, ale i s Pavlem Fajmanem z brněnského památkového ústavu, který musí odsouhlasit všechny zásahy do stavby. Oba odborníci Ivanovi poradili, ať zachovalou omítku neodstraňuje a opraví pouze poškozené části. Pan Fajman dokonce tuto Ivanovu snahu zachovat část původní omítky chválil. Památkáři prý vítají každou příležitost zachovat původní podobu konstrukcí.
Oprava klenby
Když chalupář oškrábal poškozenou omítku, musel doplnit chybějící kameny. Použil k tomu starou techniku – fixování kamenů dubovými klínky. Takto upevněné kameny v klenbě nahodil hrubou sanační omítkou a nechal zdivo vyschnout. S architektem i památkáři konzultoval také materiál k obnově omítek.
Určitě by se měl vyvarovat injektáže betonem nebo cementovou maltou. Tím by se zvýšilo nebezpečí vlhnutí sklepa.
Ideální by v tomto případě bylo nanést pouze vápennou omítku, ale Ivan nakonec zvolil speciální sanační omítkovou směs určenou do vlhkých prostor. Teprve po řádném vyschnutí hrubé omítky nahodí jemnou omítku. A až vyschne i tato jemná omítka, může opravenou klenbu opatřit vápenným nátěrem.
Dolů jen v části podlahy
Čas, ve kterém schnou jednotlivé vrstvy omítek, využívá Ivan k úpravě podlahy. Podle instrukcí architekta Libora Hrdy nejprve obnažil část boční zdi. Zjistil, že základová spára je jen asi deset centimetrů pod úrovní podlahy, proto mu architekt nedoporučil snížit podlahu v celé ploše. Shodli se na kompromisu. Vykope pouze středový pás, který bude asi deset centimetrů pod úrovní původní podlahy. Tím se ulehčí pohyb pod nízkou klenbou. Ivan má stejně v úmyslu nastěhovat do sklípku lavice a stůl, takže vyšší podlaha na stranách nebude ani vadit.
Chalupář tedy vykopal středový pás a usadil do něj kameny, čímž upravil podchodnou výšku na 180 cm po celé délce sklepa. Celý profil pak vyspádoval směrem ke vchodu, aby se případná voda nehromadila uvnitř sklepa.
V rekordním čase
I když měl některé práce hotovy před příjezdem televizního štábu, zvládl Ivan opravu sklípku v rekordním čase. Ještě před příjezdem architekta Libora Hrdy nastěhoval dovnitř dřevěný stůl s lavicemi. A tak jsme společně s Ivanovou manželkou přivítali prvního hosta ve zcela novém prostředí, přímo vybízejícím k příjemnému posezení.
