Chaloupka pod skalou: Příběh renovace a přírodní krásy v Českém ráji

Vzrostlá zeleň domek těsně obklopuje ze tří stran, ze čtvrté je skála. Foto: Vladimír Hájek

Nenápadný zděný domek z padesátých let minulého století prosvítá v bujné zahradní zeleni. Uvnitř překvapí osobitá atmosféra, kterou mu nedávnou rekonstrukcí vtiskla současná majitelka.

Vyrostla na místě roubeného stavení, které tu vzniklo přibližně o sto let dříve jako součást hostince U Bílé kozy. Na cestě z Libošovic do Pleskotského mlýna a nazpátek se zde kolemjdoucí mohli občerstvit lahvovým pivem chlazeným v pískovcovém sklepě vedle nynější chalupy. To už je ale dávná minulost. Dnes nás u branky vítá majitelka Pavlína, která jinak v nedalekých Libošovicích provozuje obchod s potravinami a kavárnu. Prostornou verandou nás vede do kuchyně, obývacího pokoje a ložnice, a pak po poměrně příkrých schodech pokračujeme do podkroví. Po zběžné prohlídce celého domku usedáme ke kuchyňskému stolu.

Břečťanu i kapradinám stinné stanoviště vyhovuje. Foto: Vladimír Hájek

Historie domu pod skalou: Vzpomínky na malířku a její oázu klidu

V chalupě dříve žila akademická malířka, sochařka a šperkařka Zdenka Mašatová se svým mužem. Léta sem jezdili pouze na víkendy, v důchodovém věku se sem ale přestěhovali natrvalo. „K panu Mašatovi jsem chodila na angličtinu a oba byli moc fajn. Když po manželově smrti zůstala paní Mašatová sama, tak jsem se o ní starala a staly se z nás dobré kamarádky. Jednou mi nabídla, jestli bych od ní nechtěla dům koupit. Chvíli jsem váhala, nebyla jsem si jistá, zda to celé zvládnu, ale nakonec jsme se domluvily,“ vzpomíná Pavlína. Když pak odešla i paní Mašatová, musela se nová majitelka rozhodnout, co se s domkem bude dít dál.

V ložnici nechybí ani spousta knih. Foto: Vladimír Hájek

Stačí trošku poopravit

Trvalo to asi rok, kdy Pavlína zvažovala různé varianty, jak s domem naložit. Věděla, že dům po kamarádce prodat nechce, a tak se rozhodla, že jej upraví tak, aby vyhovoval současným standardům, a nabídne jej k pronájmu letním hostům. Každý, kdo se někdy pokusil trochu upravit starou chalupu, ale ví, že u toho to zpravidla nekončí. Stejné to bylo i v tomto případě. „Celkem hodně nás překvapilo, že chalupa nemá vůbec žádné základy. Domek stojí ve stráni a pořád se ve zdi objevovala prasklina. Když jsme začali dělat sondy, zjistili jsme, že dům stojí jen na malé podezdívce. Museli jsme ho tedy postupně celý obkopat a zpevnit,“ vypráví Pavlína. Tohoto úkolu se ujali její syn a přítel, který je projektantem mostních konstrukcí, takže mohl na celou věc dohlédnout po odborné stránce. Ve věcech zařizování interiéru se ovšem mnohdy neshodli. „Přítel měl na spousty věcí jiný názor, já jsem o jeho rady ale moc nestála. Chtěla jsem si to udělat po svém. Mně se líbí staré věci, on chtěl, aby to bylo více moderní,“ vzpomíná Pavlína, i když připouští, že se pak někdy ukázalo, že měl pravdu.

Aby uvnitř bylo útulno

Také v interiéru se z malých úprav nakonec vyklubala poměrně rozsáhlá rekonstrukce. Došlo na kompletní rozvody elektřiny, vody a odpadů, vybourání a vybudování nové koupelny, podlahy i omítky… „Snažila jsem se zachovat co nejvíce původního. Co šlo znovu použít, to jsem tam vrátila zpět. Třeba staré parkety stačilo jen obrousit a přelakovat. Dřevěná okna jsem sama postupně renovovala. Dlažby a obklady jsem ale vybrala nové. Chtěla jsem, aby to k té chaloupce hezky ladilo,“ vysvětluje majitelka.

Občas se něco nepovedlo

Pavlína díky budování nové kavárny v Libošovicích nasbírala v předešlém roce řadu zkušeností, které se pak při opravách chalupy zúročily. Na odborné práce, obklady a dlažby sice najala šikovné a spolehlivé řemeslníky, i tak ale zbyla spousta práce na ni a zdaleka nešlo jen o nějaké drobnosti. Občas došlo i na nedorozumění. „Dlažbu v kuchyni a koupelně zedník položil, aniž by se mě zeptal, takže namísto širokých spár, které se hodí k retro dlažbě, tam udělal ty moderní úzké. Vypadalo to hrozně a musel to nakonec předělat, ale někteří chlapi si zkrátka myslí, že vědí všechno líp,“ uzavírá Pavlína.

Kuchyňská linka se skládá z klasických skříněk a části starého sekretáře. Foto: Vladimír Hájek

Příjemné místo

Celým interiérem se prolíná osobitý styl namíchaný z kousků vybraných napříč různými obdobími i styly. Jeho základem byl původní nábytek, který Pavlína doplnila o funkční kousky i dekorace, které prostoru dodávají útulnou domáckou atmosféru. Spodní skříňky kuchyňské linky se světlými dvířky a dřevěnou pracovní deskou doplňuje originální kousek zavěšený nad nimi. „Je to část starého sekretáře, který by jinak stoprocentně skončil na sběrném dvoře. Tohle je vrchní díl, spodní část jsem použila tady,“ ukazuje Pavlína na protější stranu s falešnou skříňkou zavěšenou na stěně, která rovněž díky důkladné očistě a novému nátěru získala nové využití. Černá barva použitá na nábytku se pak opakuje ještě na digestoři, již vyrobil na zakázku místní kovář. Šedý obklad v lesklém provedení vytváří neutrální základ, díky čemuž si obě části v kontrastních barvách dobře rozumějí. Naproti stojí retro kuchyňská kamna se sporákem, v těch se ale topí spíš zřídka. Originální prostor pak dotvářejí ručně háčkované krajkové záclonky a další textil s výšivkami.

Háčkovaná i bavlněná krajka na oknech dodává kuchyni domáckou útulnost. Foto: Vladimír Hájek

Prostor pro fantazii

Také hlavní obývací místnost s jídelnou tvoří eklektická směs historického i moderního nábytku, uměleckých děl a zajímavých doplňků, která částečně odkazuje na vybavení interiéru předchozí paní majitelky. V těsném sousedství tak najdeme lidovou truhlu a orientální koberec, nábytek v koloniálním stylu i malířský stojan.

Kromě několika lůžek se sem vešla i odpočinková křesílka. Foto: Vladimír Hájek

V podkroví hraje hlavní roli dřevo. Foto: Vladimír Hájek

Pod střechou

V podkroví se toho změnilo asi nejméně. Obložení z palubek i podlahy dostaly nový nátěr prosvětlující léty ztmavlé smrkové dřevo. Vznikla příčka, která prostor rozděluje na dvě části, a přibyly knihovny čítající stovky knih.

Kousek přírody

Majitelka Pavlína. Foto: Vladimír Hájek

Zahrada ve svahu je krytá proměnlivým stínem ořešáků, vrb a okrasných keřů a jehličnanů. Díky vláze z pískovcové skály, jež zahradu z jedné strany ohraničuje, se zde daří kapradinám, mechu a břečťanu. V prudkém letním horku působí jak oáza. Několik zákoutí s posezením zve k odpočinku v nikým nerušeném soukromí a nabízí pohled na různé scenérie, které se během roku proměňují před očima.

„Tady bych ještě chtěla postavit novou pergolu s posezením, ale jinak jsem spokojená, že se mi to podařilo dotáhnout. Během té rekonstrukce bylo celkem dost okamžiků, kdy jsem toho měla plné zuby, ale nemá se utíkat od rozdělané práce. Teď si říkám, že nevím, jestli bych do toho šla znovu, jestli bych na to ještě stačila,“ uzavírá Pavlína.

Text: Veronika Cerhová
Foto: Vladimír Hájek

Chaloupka pod skalou: Příběh renovace a přírodní krásy v Českém ráji