U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
CESTA KOUŘE
Kategorie: Stavba | Autor: Jan Pešta
Komín je dnes pro většinu stavebníků jen nutnou součástí stavby, která má sloužit k efektivnímu odvodu kouře. Proto bývá chápán a řešen čistě utilitárně. Výsledky vidíme na každém kroku – z venkovských stavení koukají úzké komíny vyzděné z bílých cihel a porůznu “vylepšené” plechovými stříškami. Vždy tomu tak ale nebylo – komín patřil k významným částem stavby, na kterou se soustřeďovala náležitá pozornost a výtvarná dovednost lidových stavitelů. Při úpravách, přestavbách a zřizování komínů se tedy i my můžeme inspirovat umem našich předků. Ve středověku bychom komíny na českém venkově hledali marně. Kouř z otevřeného ohniště a pece unikal buď do podstřešního prostoru nebo ven větracími otvory ve stěnách. První zařízení určená k odvodu kouře se na vesnici začala objevovat v 16. století. Tato inovace, která umožnila kvalitativně zvýšit úroveň bydlení, se ale začala masově šířit až po třicetileté válce. Z typologického hlediska rozlišujeme dva typy vertikálních zařízení k odvodu dýmu – komíny (jsou vedené od úrovně podlahy a využívají tahu) a dymníky (bývají založené v úrovni stropu či klenby a slouží jen k pasivnímu odchodu spalin). První komíny (respektive dymníky) byly dřevěné – roubené či rámové vyplétané. Jako protipožární izolace sloužila hliněná omazávka, dymníky byly chráněny typickými šindelovými stříškami. Nástup zděných dymníků a komínů souvisel se vznikem klenutých černých kuchyní a kuchyňských koutů. Tahové komíny se v masovém měřítku na venkově rozšířily až v souvislosti se zaváděním sporáků před polovinou 19. století. Zpočátku bývaly široké, Tvary komínových hlavic: 1 – nejčastější a nejjednodušší úprava, kónický přechod mezi širší částí komína a zúženým hrdlem sopouchu (Voticko); 2 – běžná cihelná klenbička chránící komín před povětrností (Svitavsko); 3 – jednodušší způsob provedení cihelné klenbičky ve tvaru stříšky (Skutečsko); 4 – krytí stupňovitou cihelnou pyramidou (Uherskohradišťsko); 5 – provedení z režného cihelného zdiva sdekorativní vazbou (Čáslavsko); 6 – náročné řešení v podobě křížové klenbičky s čučkem, zhotovené z pískovce (Maloskalsko). průlezné, v podstřešním prostoru se zužovaly a někdy i zahýbaly. V průběhu času se však ukázalo, že k odvodu spalin postačí úzké sopouchy – a tak vznikly štíhlé tahové komíny, jak je známe dnes. Široké dymníky a komíny bylo třeba shora chránit před nepřízní povětrnosti různými stříškami a kryty. Nejjednodušší způsob představovalo zakrytí plochým kamenem, dým potom unikal dvěma či čtyřmi otvory ve stěnách. Pokročilejší řešení nabízelo vytvoření cihlové klenbičky (valené či jen střechovité) s ponechanými volnými čely, kudy odcházel kouř. S tímto řešením se setkáme prakticky na celém území naší republiky, nejtypičtější je ale pro širokou oblast českomoravského pomezí. K vytvoření stříšky mohly být kromě cihel využity také střešní tašky či prejzy. Zejména v oblasti Slovácka se objevovalo odlišné krytí v podobě charakteristické stupňovité pyramidy. K odvodu kouře sloužily dva, čtyři nebo i osm otvorů ve stěnách komínu. Jistě nejkrásnější a nejvyspělejší způsob zakrytí komínů se ale vyvinul v oblastech severně od Labe – tedy všude tam, kde byl v dosahu kvalitní pískovec. Celé komíny se zde stavěly z pískovcových tvárnic, často reliéfně zdobených. Komínové hlavice, vysekané z jednoho kusu pískovce, zde dostaly podobu křížových klenbiček. Vrchol býval ještě ozdoben koulí, čučkem či stylizovanou lidskou postavou – tzv. “bubákem”. Také nezakryté komínové hlavice mohly být výtvarně pojaté a doplněné architektonickými prvky – zejména pásovými římsami. Vrchní nadstřešní část širokých komínů se často směrem vzhůru zužovala, což stavbám dodávalo neobyčejně malebný vzhled. V některých oblastech se také stavěly komínové hlavice provedené z režného cihelného zdiva s dekorativní vazbou. Jinak ale platí, že komínová tělesa (zvláště ta úzká novodobá) by měla být omítnutá a tvarově jednoduchá. Vyvarujme se také užití bílých neomítaných cihel a plechových krytů, působí ahistoricky a rušivě.
