Černá kuchyně v dnešní chalupě

K čemu sloužila černá kuchyně, jak přišla ke svému jménu a jak se dá využít ve stavení dnes?

Černou kuchyní se nazýval prostor v domě, kde se připravovalo jídlo na otevřeném ohništi. Z něj stoupal kouř rovnou do otevřeného širokého komínu trychtýřovitého tvaru. Od kouře stěny kolem zčernaly, proto název černá kuchyně.

Za klenutým obloukem, kde je dnes kuchyňka, bývala černá kuchyně

Kde se vzaly

První takové kuchyně jsou známy už ze starověkého Říma z domů patricijů. U nás se začaly stavět od 16. století, nejvíce se rozšířily v 18. a 19. století, a to i kvůli přísnějším protipožárním předpisům.
Předchůdcem černé kuchyně byla tak zvaná dýmná jizba, v níž se kouř z ohně rozptyloval v místnosti. Po ní přišla polodýmná jizba, kde byla většina kouře zachycována dymníkem (byl z proutí nebo latí, zevnitř vymazaný hlínou) zavěšeným ze stropu nad ohništěm. Kouř odcházel otvorem ve stropě do půdního prostoru, odkud se dostal mezi krytinou nebo otvorem ve štítu mimo dům.

Zaklenuté a nyní do dvou stran otevřené ohniště bývalo černou kuchyní. Při úpravách chalupy se objevila druhá klenba oblouku a přišel nápad ohniště očistit a otevřít. Aby teplo neutíkalo, instaloval chalupář do komína ručně ovládanou klapku. Komín se tak dá úplně uzavřít.

Jak černá kuchyně fungovala

Černé kuchyně se nejprve objevovaly v bohatších domech a šlechtických sídlech, později i ve venkovských chalupách. Tady většinou bývaly v zadní nebo boční části vstupní síně, později se změnily na samostatnou místnost. Bývaly bez oken. Pouze velké kuchyně například na hradech měly i okna.
V černé kuchyni bylo kromě otevřeného ohniště na vaření i ústí chlebové pece a kamen stojících ve vedlejší světnici a odtud se do nich přikládalo. Mohl tu být zabudovaný i kotel pro přípravu nápojů pro dobytek či na vyvařování prádla. V dostatečně širokém komíně se udilo maso. Otevřená ohniště s trojnožkami a rošty později nahradila jiná topná zařízení, například kachlový sporák. Stavba tahových komínů, do nichž vedly přímo od sporáků kouřovody, znamenala konec černým kuchyním.
Venkovské černé kuchyně měly lokální pojmenování: v Čechách se jim říkalo kuchyňka, na Nymbursku černý krb, na západní a střední Moravě ohnisko, na Slovácku kútek, na Brněnsku nothert. Široký trychtýřovitý komín měl také svůj název – lezák či plášťák.

Součástí této černé kuchyně je i pec
na chleba, jejíž nízký profil je dobře vidět

Černé kuchyně dnes

V některých chalupách později černé kuchyně úplně zanikly, byly přestavěny nebo jen zazděny. Při úpravách je chalupáři občas objeví – a jak s nimi naložit? Někdo se zrestauruje a vybaví dobovým nádobím, trojnožkou, kotlíkem, lopatou na chleba a podobně. Vznikne tak zákoutí připomínající dřívější způsob života. Jiný je využije praktičtěji, pokud je prostor pod obloukem součástí vstupní chodby, poslouží na ukládání různých věcí, které je potřeba mít po ruce. Někdo tu zas „pro atmosféru“ občas zažehne oheň.
Větší prostor lze využít pro kuchyňský kout vybavený ovšem současnou technikou, jinde chalupáři proměnili černou kuchyni na malou koupelnu. Pokud je otvor topeniště (třeba po vybourání příčky) situován do světnice a komín může dál sloužit svému účelu, lze ho využít jako krb, nebo sem postavit kamna a rouru vyvést do komína. Třeba vás fotografie z některých našich návštěv na chalupách budou inspirovat.

Text: Iva Tvrzová
Foto: Vladimír Hájek, Jaromír Hejzlar, Martina Lžičařová, Pavel Veselý a Robert Virt