Čemeřice: Královna zimy
Velkými květy dokáže udivit v zasněžené zahradě během mrazivých prosincových dní. Nejčasnější květině tudíž právem náleží titul zimní neboli vánoční růže.
Květy trvalku zdobí několik týdnů, tedy mnohem déle, než je tomu u většiny rostlin. Dlouhou dobu vydrží i ve váze. Odolnost jim zajišťuje tloušťka okvětních plátků, které působí jako navoskované.
Čemeřice podle druhu dorůstají do výšky mezi 25 až 45 cm, květy se objevují od časné zimy do jara na špičkách rozvětvených stonků pokrytých až na výjimky stálezelenými kožovitými hluboce laločnatými listy.
Známy jsou zhruba dvě desítky druhů těchto kvetoucích bylin z čeledi pryskyřníkovitých, evropské zahrady krášlí především dva z nich, čemeřice černá (Helleborus niger), kterou paradoxně symbolizují bílé květy objevující se v prosinci až březnu, odtud pojmenování „vánoční růže“. Druhou nejběžnější je čemeřice nachová (Helleborus purpurascens). Její květy mají barevný tón odpovídající názvu rostliny nebo jsou z vnitřní části zelenkavé a purpurově zbarvené jsou jen spodní části okvětních plátků.
I květiny mají svou módu
Plnokvěté variety ve výrazných barvách působí impozantně zejména na sněhu
Kultivary z původních druhů vznikaly vlastně teprve nedávno, v polovině 20. století za přispění francouzských a britských šlechtitelů, kteří křížením čemeřice černé a smrduté získávali zajímavé i plnokvěté formy. K nejzvučnějším jménům patří amatérská šlechtitelka Helen Ballard, která stála za vývojem silnějších a vzpřímenějších rostlin s kulatými šálkovými květy, které se často označují jako kultivar Ballard. Britská zahradnice Elizabeth Strangman se zase soustředila na zjemnění žlutých a tmavých odstínů květů a na vyšlechtění rostlin s okrajem pikotee, což je označení pro květy s odlišnou barvu okraje. V současnosti si můžeme vybírat ze široké palety barev květů od bílé a krémové přes zelenou, žlutou, meruňkovou, růžovou, červenou, fialovou až po břidlicově černou. Jedinou barvou, kterou zatím čemeřice od svých zušlechťovatelů odmítají přijmout, je nebeská modř, jakou se mohou pochlubit zvonky nebo chrpy.
V dřívějších dobách se čemeřice těšila oblibě i jako léčivka, ale vzhledem k tomu, že je celá rostlina prudce jedovatá, od jejího používání se postupně upustilo.
Úspěch se jmenuje stabilita
Čemeřice není na pěstování příliš náročná, ale několik podmínek si pro optimální život přece jen klade. Upřednostňuje hlubokou, humózní, alkalickou, středně vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu. Poslednímu požadavku nejlépe odpovídá polostinné až stinné stanoviště, například pod vyššími keři nebo stromy.
Aby se ukázala v plné kráse, potřebuje dostatek času na aklimatizaci v novém prostředí. Musíme jí dopřát dva až tři roky, aby dobře zakořenila, zkošatěla a posléze se vyšperkovala působivými květy. Zejména rostliny vypěstované ze semen vyžadují delší čas.
Přestože bez problémů vykvete na sněhu, v extrémních zimách, kdy není chráněna sněhovou pokrývkou, může přijít o své stálezelené listy. Mráz je spálí, vítr potrhá. Růst nových listů můžeme podpořit odříznutím stonků s čerstvě odkvetlými květy.
Čemeřice netrpí prakticky žádnými chorobami, ani nebývá napadána hmyzem. Zřídka se u ní objevuje listová skvrnitost a korunní hniloba, ohrozit ji mohou pouze slimáci.
Rozmnožuje se dvěma způsoby, buď semeny, a to i samovýsevem, nebo dělením v pozdním létě a na počátku podzimu.
Pro vysokou mrazuvzdornost se čemeřice uplatní jako hrnková rostlina i v zimních společných výsadbách
Domácí dekorace
Krátkodobě můžeme použít kvetoucí čemeřici jako hrnkovou rostlinu i v interiéru, například o Vánocích. Neměla by ale zůstávat v příliš vytopené místnosti. Nejpozději po dvou týdnech ji umístíme do světlého prostoru s teplotou kolem 10 °C. V březnu, když už nebudou hrozit tuhé mrazy, ji vysadíme do zahrady.
Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock
Čemeřice: Královna zimy
