Čas letních ohníčků

Teplé letní noci lákají k posezení u ohníčku. Uhrančivý tanec jisker, které vylétávají z plamenů až mezi hvězdy Mléčné dráhy, bývá fascinujícím divadlem, od něhož nelze odejít dřív, než dohoří poslední polínko.

Tady se oheň rozdělává v kovovém kotli. Nahoru se dá přiklopit ještě kulatý rošt na grilování

V posledních letech v zahradách a na terasách u domů, chalup i chat vyrůstají komfortní letní kuchyně, vybavené krbem, grilem, troubou, někdy udírnou, nebo dokonce chlebovou pecí i pecí na pizzu. Jejich majitelé si tady za letních dnů můžou užívat noblesní přípravu jídla a jeho konzumaci pod širým nebem. Výhody jsou zřejmé. Na čerstvém vzduchu to prostě lépe chutná a navíc si ven můžeme pozvat větší společnost, než by se vešla kolem stolu ve světnici.

Designové ohniště má jednoduchou, přitom velice efektní konstrukci

Přitom obsluha grilu je lákavá i pro mnohé muže, kteří jinak pobíhání kolem hrnců na plotně rádi přenechají na ženách. Snad je to tím, že naložení a opečení masa na roštu nedá tolik práce. Snad tím, že zpravidla chutná všem a nad vyprázdněnými talíři se obvykle vznáší hlasitá pochvala. Zkrátka, grilované šťavnaté masíčko se sklenicí dobře vychlazeného piva nebo s číškou vína má cosi návykového do sebe. A tak není divu, že se leckde na klasické opékání špekáčku trochu pozapomnělo.

Temně hučí Niagára…

U ohníčku je to jiné. Předně ohníček je záležitostí spíše večerních a nočních hodin. Teprve po setmění dostanou plameny čarovnou moc přitažlivosti. Intimní náladu podmalovává praskot prohořívajících polen a oči jsou připoutány ke světelné hře vylétávajících jisker, mizejících v nebeské černi. Společnost posedávající na špalcích, rozestavěných do magického kruhu, pak spojuje pradávná starost o udržení ohně v jejím středu.

Léto je časem ohníčků. Pro malý táborák se najde místečko v každé zahradě

K romantice letního ohníčku patří i vyprávění poutavých příběhů a společné zpívání za doprovodu kytary. Dovedete si snad představit, že by se kánon Červená se, line záře nebo písnička o temně hučící Niagaře zpívala u grilu? Jejich tóny budou vždycky nejlépe znít nad pavučinou klacků se špekáčky, pozvolna opékanými nad konečky tančících plamínků.

Mnohde se tradice víkendových večerních ohníčků stále udržuje, ale mnohde – jak již bylo řečeno – se na ni zapomnělo. Zkusíme proto zopakovat některé zásady, které by se při zakládání ohně ať už v zahradě, nebo ve volné přírodě, měly vždy dodržovat.

Dobrý sluha, zlý pán

Skautská pravidla o budování ohniště, rozdělávání a udržování ohně jsme se sice většinou učili v dětství na letních táborech, nebo si je mnozí osvojili při trampování, ale od té doby většinou už uteklo hodně vody. Připomeňme si tedy, že při manipulaci s ohněm je nutné myslet především na bezpečnost.

Další podoba ohniště, vystavěného z dlažebních betonových cihliček

Ohniště budujeme na nehořlavém povrchu a vždy v dostatečné vzdálenosti od všeho hořlavého. To znamená, že pod stromy či do blízkosti keřů oheň nepatří. Ideální je vykopat jámu v zemi, kterou po obvodu obložíme kameny nebo cihlami. Při zakládání ohně ve volné přírodě si ponecháme drny s trávou, abychom mohli ohniště zase snadno uklidit a stopy po něm zahladit.

Oheň nikdy nerozděláváme při silném větru! Vítr může roznést jiskry po okolí. Suchá tráva, jehličí i tenké větve se pak snadno vznítí a oheň se může zakrátko nekontrolovatelně rozšířit.

A když už plamínky začnou plápolat, je na čase napíchnout na klacek kvalitní voňavý špekáček

Na oheň bychom měli používat dřevo ze soušek stromů a keřů. Není-li to nezbytné, nikdy nekácíme živé stromy. Další důležitou zásadou je udržování pořádku. Do ohně nikdy nelijeme hořlavé látky, jako je například benzín! Palivo by mělo být uloženo v dostatečné vzdálenosti od ohniště a při rozdělaném ohni by v blízkosti neměly chybět prostředky pro jeho uhašení.

Před odchodem je nutné oheň důkladně uhasit a přesvědčit se, že nemůže dojít k opětovnému vznícení. I ve zdánlivě zcela vyhaslém ohništi se můžou skrývat žhavé oharky, které poryv větru může rozdmýchat.

Je libo přenosný ohníček?

V zahradách chatařů a chalupářů jsme kromě popsaného klasického ohniště v trávě viděli i další typy. Ohniště může mít například podobu vybetonované jámy v dlažbě, která se dá po vyhasnutí ohně zakrýt poklopem. Nebo naopak může vyrůst do asi půlmetrové výšky se stěnami z cihel. Takové ozdobí i prostornou terasu.

Ohniště v uzavřené kovové nádobě lze postavit i v blízkosti domu

Na terasy jsou také určena přenosná ohniště z plechu či nerezové oceli, která se dají koupit v obchodech s grily a také v e-shopech. Zpravidla to jsou kulaté mísy nebo koše, někdy i válce či hranoly. Mohou ležet přímo na zemi, nebo stát na podstavci nebo na nožičkách. Pokud jsou již od výrobce vybavena odnímatelným poklopem, nemusíme si dělat starosti s vylétávajícími jiskrami, které kovová síť poklopu zachytí. Topí se v nich dřevem nebo dřevěným uhlím, ale lze v nich pálit i zahradní odpad – listí a větve.

Kromě toho, že takové ohniště ve studeném stavu můžeme podle potřeby stěhovat, nad hořícím si lze – stejně jako nad obyčejným ohněm – opéct vuřtík. Na některá ohniště se dá postavit i rošt na grilování nebo pečicí žulový kámen.

TEXT: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
FOTO: PAVEL VESELÝ, SHUTTERSTOCK, THINKSTOCK A ARCHIV

Čas letních ohníčků