Čarověníková zahrada, která nenudí

Když se podzim vyvede, jsou některé zahrady opravdu překrásné. Jednu z těch, kde místo květů září barvící se listí a jehličí, jsme navštívili na jihu Čech a poznali tak sympatický manželský pár cele oddaný svému koníčku.

Čarověníkáři jsou trochu tajemné bratrstvo. Mimo ně žádný nezasvěcenec nedokáže jejich výpěstky navzájem rozlišit. Člověk je až podezírá z cimrmanovské mystifikace. Manželé Šimánkovi nás však zahrnuli spoustou historek a předvedli nám, že čarověníková zahrada může být pestrá a krásná.

Zahrada s pozadím lesa

Pozemek Šimánkových je na konci obce, dál už jsou jen lesy. Ty také poskytují zdejším výsadbám efektní pozadí. Svah, který na jejich zahradě začíná, končí až u hladiny římovské přehrady. Mírně se zakusuje do téměř trojúhelníkového půdorysu pozemku. Terénní úpravy tu majitelé nijak zvlášť neřešili, vystavěli jen několik suchých zídek na zpevnění svahu a nízké palisády kvůli zvětšení rovinky kolem domu.
Dům pochází ze třicátých let 20. století a kvůli budování přehrady měl být zbourán, ovšem podnikavá babička současné majitelky tehdy na samém ředitelství Povodí Vltavy vymohla jeho zachování. Současní majitelé si jej upravili tak, aby se v něm bydlelo pohodlně. Vedle domu ještě stojí domek s dřevodílnou a zateplená kůlna, kde manželé v zimě roubují své zelené poklady a pan Milan si tu pěstuje své milované pálivé papričky.

Zahrada postupně dostává nový dřevěný plot

Odpočinek před domem

Pergola obrostlá loubincem je jedním z míst, kde manželé Šimánkovi rádi odpočívají. Dalším je kruhová betonová plošina opodál, která na rozdíl od pergoly umožňuje vyhřívání se na sluníčku.
„Palisáda, která zpevňuje okraj sousedního záhonu, je z odřezků, které občas prodávají v továrně na vakuovou impregnaci dřeva v Soběslavi. My si tam dáváme také impregnovat dřevěné díly plotu, který postupně budujeme podél obou stran pozemku sousedících s ulicemi,“ říká paní Lenka. „Ten starý plot pochází z osmdesátých let a už je docela pro ostudu.“
Krásné balvany zdobící okolí domu pocházejí z doby, kdy Povodí Vltavy odstraňovalo následky povodní. Kameny byly určeny do drtičky a tehdy je Šimánkovi levně odkoupili.
Podél domu stojí v řadě několik koryt se skalničkami a čarověníky. „Jedno kamenné jsem dovezl ze svého rodného domu, ale to žádnému pěstiteli nemůže stačit. Na další kamenná koryta nebylo, tak jsme hledali na internetu alternativu,“ vzpomíná pan Šimánek. „Objevili jsme technologii zvanou hypertufa, kdy se koryta i leccos jiného odlévá ze směsi cementu, rašeliny a vermikulitu. Chtělo to pár pokusů, než se mi koryta konečně začala dařit.“

Břečťan vysazený pod loubincem zajistí, že pergola nikdy nezůstane úplně holá

Nejen samá zeleň

Na severu se pozemek prudce svažuje k údolí Malše zatopené přehradou. Stinná expozice s vlhčím vzduchem je ideální pro jehličnanové výsadby. Bohužel, v tak strmém svahu je nesnadné solidně ukotvit plot, takže zahradu občas navštěvují srny z okolí.
„Občas musíme trochu zasáhnout i do korun okolních stromů, aby příliš nestínily, ale stejně přísně se chováme i k našim výpěstkům. Když nějaký jehličnan přeroste, buďto jej přesadíme, nebo odebereme rouby a zbytek poslouží jako vánoční stromek,“ tvrdí majitelka zahrady.
Zelený svah s jehličnany vůbec nepůsobí jednotvárně. Už na jeho horní hraně narušuje stereotyp modře ojíněný cedr atlaský s naroubovanými čarověníky ‘Blanka’, kristátní forma obyčejného jírovce nebo žlutě se barvící javor střechovitý. Na jaře pak ve stráni rozkvetou početné rododendrony yakushimanum různých barev, zatímco teď svým jehličím žlutě září dvě borovice pokroucené ‘Chief Joseph’. Na dvou místech ještě zakmitnou červené plamínky nízkých javorů dlanitolistých ‘Shaina’. Napříč svahem vede několik nasucho skládaných žulových zídek a chodníčky z vyřazených pražců
U plotu směrem do ulice zlátne starý, ale silně zredukovaný jilm Wredeův, stejně jako rozložitá magnolie hvězdnatá. K tomu připočítejme ještě smrk východní nebo huňatou borovici himálajskou. Červenou barvu kromě plodících skalníků zajišťuje javor dlanitolistý ‘Fairy hair’.

Pod starou hrušní

Východní část pozemku za domem tvoří mírně svažitá planinka, kde se daří světlomilnějším dřevinám. „Tady jsme před dvanácti lety vytvořili jezírko, ale je mělké, bahenní zóna nefunguje, takže zklamání. I tak u něj rádi sedáme a promýšlíme, co dál na zahradě,“ vypráví paní Lenka. „Byly doby, kdy se nám zahrada zdála malá. Chtěli jsme další a další dřeviny. Teď, když jsou dvě dospělé děti z domu a údržba zbyla na nás, jsme usoudili, že tenhle pozemek je pro dvě lidské pracovní síly tak akorát.“
Část zahrady na dvou místech kryje klasický živý plot z tújí. Jedna tato zástěna je právě u jezírka, druhá kryje část pohledu do lesa. Celému pozemku dominuje stará hrušeň, ale za pár let se možná už začne výškově prosazovat sekvojovec obrovský ‘Pendula’ vysazený u východního kraje zahrady.
Centrum této části zahrady tvoří výsadba jedlových a smrkových čarověníků spolu s vysokou borovicí těžkou ‘Peňáz’ a vzrostlou jedlí vznešenou ‘Rattail’. Vysoký byl i jinan, ale ten je teď nemilosrdně zkrácený a sestřihaný „na babku“, aby nezacláněl. Sluší mu to i tak. Celek pak barevně zpestřuje javor dlanitolistý ‘Seiryu’.
K nepřehlédnutí je keř vilínu prostředního ‘Diane’, který doslova plane červení. Jeho listy s podzimem přešly od žluté barvy do rumělkově červené. Na tomto keři je krásná i jeho pozdně zimní podoba. Tehdy totiž kvete – a opět jasně červenými střapečky květů.
Vedle něj roste past na botanické laiky: ani vrba, ani hlošina úzkolistá, nýbrž buk lesní ‘Mercedes’. Tenhle mimořádně úzkolistý kultivar splete každého.

Výsadba v korytech je vlastně komponovanou minizahrádkou

Život s očima v korunách stromů

Lenka a Milan Šimánkovi by nejspíše měli bohatý život i bez zahradničení, ale stalo se – do cesty jim vstoupily čarověníky.
„Na téhle zahradě hospodaříme už přes osmnáct let. Od začátku jsme věděli, že zdejší staré ovocné dřeviny chceme postupně obměnit za okrasné. Náš první strom, bříza bělokorá, tu s námi stále bydlí v rohu zahrady a smířila se i s každoročním prořezáváním,“ vzpomíná pan Milan. „Přivezli jsme si ji z jednoho českobudějovického zahradnictví, kde jsme také poprvé uviděli čarověníky.“
„Manžel je inženýr dřevař a tehdy prohlásil, že roubování nemůže být nic těžkého. Pak jsme na výletě u Čertovy stěny spatřili náš první čarověník v přírodě. Vzala jsem z něj rouby, aby si to manžel také zkusil,“ prozrazuje Lenka. Zázrak se stal a jeden z mnoha roubovanců se naprostému začátečníkovi ujal.
Tak byli Šimánkovi lapeni a napříště pevně svázáni s čarověníky. Díky nim poznali řadu podobných nadšenců po celé republice i v zahraničí. Jejich společná záliba v cestování přírodou dostala novou náplň. „Všude chodíme s očima v korunách stromů a nakazili jsme tím i děti. Dcera objevila tři čarověníky na cestách po USA, syn našel krásný čarověník za jízdy pražským autobusem MHD. Aby nám udělal radost, pojmenoval jej ‘Lesparents’, tedy francouzsky rodiče,“ vypráví paní Šimánková.

Roubování je alchymie

Nálezem to začíná, pak je ale třeba s majiteli dojednat povolení vylézt na strom a čarověník odříznout. A nastává hotová alchymie: na jakou podnož roubovat? Bez spousty těžko přenosných zkušeností a bez spousty štěstí se tahle záliba provozovat nedá.
Sympatický manželský pár má dostatek citu pro kompozici. Proto i když je jejich zahrada složena převážně z čarověníků, nepůsobí jako nudná sbírka. Nad římovskou přehradou vznikl kousek uměle poskládané, leč krásné přírody.

Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller

Čarověníková zahrada, která nenudí