Bývala tu bažina…
Zlata a Zdeněk Pokorní před lety koupili bažinu s chalupou a stodolou. Dnes na upravené zahradě stojí moderní domek a před ním se modrá hladina bazénu.
Plochy mezi rostlinami v záhonech Zlatka vysypává kamínky
Libunec leží v malebně zvlněné krajině východních Čech, mezi Sobotkou a Jičínem. Malá vesnička čítá asi šedesát obyvatel, z toho je třetina chatařů. Na samém okraji stojí nový moderní domek s dispozicí do „L“. Postavili jej manželé Pokorní.
Ze strany od silnice se dům ukrývá v bujné zeleni
Když se rozhodli odejít z města na vesnici, koupili bažinatý pozemek s chalupou a stodolou. Od stavařů se dozvěděli, že zachraňovat podmáčenou chalupu nemá cenu. Nechali ji tedy strhnout. Pro nový dům vybrali klidnější místo dál od silnice, a protože i tady hrozilo, že voda, která přiteče při jarním tání z polí a pastvin nad jejich parcelou, bude dělat neplechu, pro jistotu terén o jeden metr zvedli. Kolaudace domu proběhla v roce 1999.
Bruslení mezi olšemi
Obdélníková zahrada má rozlohu asi 50 arů a patří k ní i 4,5 hektaru pastvin. Zatímco část před domem je okrasná, vzadu je háj z převážně listnatých stromů. Majitelé o něm mluví jako o lesíku, ale to svádí k představě několika malých smrčků. Ty tu možná také rostou, dominují však vysoké javory, jírovce, jasany a olše. Pokorní mají pod jejich korunami ohniště, obkroužené nízkými špalky na sezení. O kus dál, mezi stromy, jsou naskládány metry palivového dřeva.
V přední části zahrady je domek na nářadí. Majitelé ho stavěli z použitého materiálu, proto vypadá, jako by tu stál odjakživa
„Když sem zjara steče voda ze stráně, celý lesík bývá pod vodou,“ ukazuje naše průvodkyně stinnou pasáž za domem, „a když voda mezi olšinkami zamrzne, můžeme na ní bruslit!“
Romantické tu nejsou jen dny, kdy se paní Zlata mezi stromy prohání na bruslích, ale i jaro a léto, během nichž je háj plný života. Pak stojí zato se zastavit a vnímat všechny odstíny zelené. „Někdy jen sedíme doma u okénka, díváme se na podsvícené koruny stromů a říkáme si, jaká je to nádhera…“
Pro stromy je vody dost
V části, která je dnes okrasnou zahradou, mají Pokorní nadbytek jarní vody pod kontrolou. Při úpravách terénu nechali na bažinu navést ve velkém písek a suť jako drenáž. Pak teprve přišla vrchní vrstva zeminy. Voda sem samozřejmě stéká dál, ale už nezlobí. Naopak, majitelé si pochvalují, že všechny stromy mají dost vláhy a že jim to jde k duhu. Myslí tím především hradbu jehličnanů, která odděluje pastviny od zahrady.
Vrba u brány je už hodně poznamenaná zubem času, možná proto je tak malebná
Plot a zídku na druhé straně lemuje několik vrbiček. Soudě podle ořezaných korunek na „babku“, je o ně pravidelně postaráno. Roste mezi nimi i věkovitá vrba s mimořádně rozeklaným kmenem – spíš jen její torzo, přesto pokroucený rozpuklý kmen na svém vrcholu nasadil svěží výhony. Zdeněk se u vrby potutelně usmívá: „Tak dlouho jsem se do ní vykecával, až takhle dopadla!“
Zlatčiny záhony
Od vrb u vrátek je to jen pár kroků k hlavnímu posezení. Před čtyřmi lety se majitelé rozhodli dlážděnou plochu před domem zastřešit, aby se tady dalo sedět i v horku. Pod trámovou konstrukci se pohodlně vešel velký dřevěný oválný stůl s osmi skládacími židlemi i houpačka.
Podél obvodové zídky se táhne dlouhý záhon, osázený vyššími i nižšími dřevinami. Tady je doplňují pěkně rozrostlé bohyšky
Hezkou kulisou jsou nízké i vyšší dřeviny, které tady Zlatka vysázela. Její záhony byste mezi ukázkami z jiných zahrad rychle poznali. Místo mulče používá vrstvu drobných bělavých kamínků – šterk i oblázky, a z nich vyrůstají pestrobarevné kultivary různých vyšších dřevin – dřišťál, ruj, kdouloň, skalník, sakura, jilm a další. Ty doplňuje rostlinami s velkými dekorativními listy, jako jsou bohyšky nebo kapradí, a četnými kamennými a keramickými nádobami, které jsou často osázeny Zlatčinými oblíbenci – netřesky.
„Sukulenty mám ráda, jsou nenáročné,“ přiznává naše hostitelka, „mám je v mnoha nádobách. Na zimu je stěhuju domů a v létě zdobí terasu a zahradu.“ Kromě lemu terasy tento typ záhonu nacházíme kolem domu i po celé délce dlouhého plotu.
Bazén i zahrada vyžadují údržbu
Nejrůznější dřeviny všech barev rostou i v bezprostřední blízkosti bazénu
Uprostřed trávníkové plochy před terasou se blyští vodní hladina. „Bazén stavěl Zdeněk systémem ztraceného bednění,“ chválí svého muže Zlata, „uvnitř je navařená fólie, kterou si nechal udělat. Potřebujeme ještě dokončit obrubu, chceme na ni použít teaková prkna.“
Bazénové příslušenství Zdeněk schoval do nedalekého sklípku ve skalce pod smrky, borovicemi a modříny. Z nich do vody padá poměrně dost jehličí a také z ostatních stromů a keřů sem vítr snadno zavěje listí. Manželé proto uvažují o pořízení navijáku na fólii, kterou bazén přikrývají zatím jen ručně na podzim. Její rychlé rozvinutí by práci razantně usnadnilo.
Pod vyššími stromy v přední části zahrady se daří například kapradinám
V přední části zahrady stojí domek na nářadí. Vlastně někde u něj začíná druhý les. Stromy jsou tady mnohem vyšší než ve střední části a také nižší rostliny tu rostou v hustším zápoji. Ale zatímco vzadu za domem, v lesíku, je výsadba čistě v rukou přírody, tady rostliny prošly pečlivým výběrem a jsou řádně opečovávány. Zlatka je má všechny pod kontrolou.
„Zdeněk má dost práce kolem domu, údržba zahrady je tedy na mně,“ konstatuje s úsměvem naše hostitelka. „Zejména boj s plevelem je nekonečný. Někdy si přeju, aby den měl aspoň šedesát hodin!“
TEXT: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
FOTO: VLADIMÍR HÁJEK
Bývala tu bažina…
Bývala tu bažina…
