Bujný ostrov pěstitele bonsají
U zahradníka – pěstitele bonsají by se dala očekávat přísně kultivovaná zahrada v japonském stylu, v níž tvar každé haluzky projde důkladnou kontrolou. Nic takového! Petr Herynek je zastáncem přirozenosti.
Jalovec viržínský (Juniperus virginiana ‘Tripartita’) jako zahradní přenosná bonsai
Pozemek pro budoucí zahradu Petr Herynek našel na okraji Prahy počátkem osmdesátých let. Potřeboval prostor pro pěstování a šlechtění rostlin, pro sbírku bonsají a také pro Bonsai studio. Pětadvacet let neudržovaný podmáčený ovocný sad, zarostlý keři bezů, o rozloze 2400 metrů čtverečních jeho plánům vyhovoval.
Nejprve bylo nutné zahradu vysušit. Nadbytečnou vodu Petr nechal odvést potrubím v zemi do potoka za plotem. V místě močálu mohly vzniknout dva rybníčky, které jsou dnes napájeny vodou ze strouhy.
Na období kultivace zahradník vzpomíná: „Tenkrát se ještě směl odpad pálit, takže jsme po každém průklestu měli ohýnek. Dnes je v zahradě většina stromů nových, ale mezi nimi nechávám dožít i původní staré ovocné stromy. Nemám kácení rád. Když strom začne ztrácet na síle, vysadím k němu břečťan nebo loubinec. Jejich popínavé zelené šlahouny proschlé koruny zakryjí a aspoň na oko svému nositeli život prodlouží.“
Jetelíček i prsty mrtvého muže
Pohled na desítky kaktusů u skleníku
Život v této zahradě skutečně kypí. Kromě toho, že pozorný návštěvník zahlédne ve větvích několik budek pro ptáky, nelze si nevšimnout, že v prostoru za domem pro rostliny není skoro kam šlápnout. Pod mohutným ořešákem je vyrovnáno nesčetně květináčů se stovkami kaktusů, bonsají, stromků, sukulentů a nejrůznějších kytiček všech velikostí a tvarů.
„Všech rostlin mám moc,“ komentuje Petr Herynek zelené shluky. „Dohromady vypadají jako peleš, ale každá zvlášť je samostatným objektem. Nesnažím se mít všechno, vybírám si rostliny za určitým účelem a raději volím ty drobnější, které se dají pěstovat v miskách. Když bych je zasadil třeba do skalky, zaberou hodně místa, protože se začnou rozrůstat.“ Vzhledem k tomu, že Petr Herynek šestnáct let pracoval jako kurátor sbírky dřevin v botanické zahradě a věnoval se především bonsajím, mezi květináčky, podobně jako mezi rostlinami vysazenými kolem domu, se najde řada rarit. Náš hostitel si však potrpí i na ty nejobyčejnější a docela běžné kytičky. Prozradil, že například z hrnkových má nejradši ty, které pěstovaly naše babičky – trnovou korunu, zvonky ženicha a nevěstu, jetelíček pro štěstí.
Autorské bonsaje
Mnohé z rostlinek umí využít v kuchyni. A tak najednou sáhne mezi vzácné bonsaje pro jedlou fialku, v zahradě má vedle dubu střihanolistého hrušku máslovku, jen tak mezi řečí doporučí kandovat okrasná jablíčka. Nedaleko letitých tisů a cesmín rostou jeho oblíbené jabloně Matčino aOntario a různé okrasné mirabolány, jejichž plody se také dají chutně zpracovat. Petr Herynek se pochlubil, že ochutnal i plody exotické dekaisnei Fargesovy (Decaisnea fargesii), které se říká prsty mrtvého muže. Modrošedé lusky vypadají velmi podezřele, ukrývají však jedlá semena. Sám tuto činnost nazývá extenzivním hospodářstvím a uklidňuje nás, že tu má i obyčejné maliny, ostružiny, kadeřavou kapustu a oblíbené bylinky.
Základem je výběr rostlin
Jak lze tolik rostlinek zvládnout? „Snadno,“ odpovídá zahradník. „Když jsou rostliny dobře zvoleny, stačí se údržbě věnovat asi jeden den v týdnu. Možná ještě méně. Nemám suchomilné rostliny, protože by tady nerostly. Výběr jsem přizpůsobil lužnímu typu zahrady s výskytem občasných mrazíků. Porost je sice trochu přerostlý, ale vytváří dobré mikroklima. Stěžejními body jsou vzrostlé stromy, které s keřovým a bylinným patrem vytvářejí vláhu, takže je tu příjemně. V současných nově budovaných zahradách s rozsáhlou trávníkovou plochou olemovanou jen několika nízkými keříčky bohužel lidé na stromy zapomínají, a to je chyba,“ zdůrazňuje.
„Neměli bychom zapomenout sázet ani aromatické rostliny, které odpuzují hmyz. I to přispívá k pohodě bydlení. Na okraje záhonů a trávníku proto vysazuji mátu. Při sekání provoní celou zahradu,“ radí zkušeně. „Asi se budete divit, ale mám rád i mech! Dokáže pojmout jakékoliv množství vody, která se z něj odpařuje, když je horko. Všechno, co tu vyroste, toleruji,“ uzavírá debatu.
Námitku, že ani jeho zahradě se jistě nevyhýbá plevel, smete se smíchem: „Chce to používat herbicid!“ Hned vysvětluje, že nemá na mysli chemii, ale svoji ženu Alenu vybavenou Martínkovým plecím očkem – ručním nářadím z první republiky. „Před nimi žádný plevel neobstojí. Moje žena za půl dne dokáže vyplít celou zahradu!“
Zídky pro koryta a žlaby
Přestože má takto výkonnou pomocnici, hotovo u Petra Herynka rozhodně není. V době naší návštěvy přijelo nákladní auto s pískem a štěrkem. Petr se chystal budovat zídky pro kamenná koryta a žlaby, která budou lemovat plato s posezením pod ořešákem.
A pak přijde na řadu úklid letní kuchyně, v níž je zatím složen další stavební materiál a náčiní. Teprve potom bude vidět, že tu nechybí ani krb. Už teď se můžeme těšit na výsledek, jistě se sem rádi vrátíme!
TEXT: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
FOTO: VLADIMÍR HÁJEK
Bujný ostrov pěstitele bonsají
