U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
BRATRSTVO OPOVRHOVANÝCH
Kategorie: Příroda | Autor: Jan Rys
PŘÍRODA
Trvalo hezkých pár století než člověk poznáváním přírody dospěl k rozumu a uviděl, jak je na některých zvířatech pácháno zlo nebo bezdůvodné pronásledování. Snad žádné jiné zvíře si od lidí nevytrpělo tolik nenávisti jako žába ropucha. Co za výmysly si o ní v pověrách říkali a v pohádkách psali! Byla vždycky studená, vlhká, celá jedovatá, hrozně ošklivá a pohledem každého uhranula. Nikdo by se jí zblízka neodvážil pohlédnout do očí, aby si neublížil. Kdyby to však udělal, musel by pravdivě přiznat, že ropuší oko je krásné a vůbec ne kruté. Dlouho lidé nechtěli věřit, že ropucha je neškodný obojživelník a pro člověka užitečný tvor. První, kdo asi tuto bariéru tmářství prolomil, byli osvícení angličtí zahradníci. Na trzích se začali shánět po ropuchách a v celých tuctech i kopách je nakupovali. Vozili si je do zahrad a volně je tu pouštěli. Věděli o jejich užitečnosti a chtěli, aby tito tvorové s nimi spolupracovaly na ničení škodlivého hmyzu. Možná, že my tady doma ani netušíme, jak velké množství ropuch žije v naší blízkosti. Jsou totiž aktivní teprve za soumraku a v noci, navíc jsou to neobyčejně plachá zvířata, která se okamžitě skrývají před pohybem většího tvora. Jen jednou v roce se s nimi můžeme dobře seznámit i za bílého dne. Je to v čase jejich lásek, kdy se shromažďují v nějaké tůni, rybníčku nebo zatopeném lomu. Tady se pudově slézají, protože ke svému rozmnožování potřebují stojatou vodu. V tu dobu zapomínají na svou opatrnost a samečci se věnují jen přilézajícím samičkám. Hned se jim usazují na zádech a potápějí se s nimi pod vodu. Samičky tu začnou vypouštět vajíčka v rosolovitém obalu, v předlouhých až 5 metrů dlouhých provazcích a samečci na ně okamžitě volně vypouštějí své sperma. Šňůrky vajíček rozvěšují po vodních rostlinách jako girlandy korálků ke slávě své svatby. Každé vajíčko po chvíli zvětší svůj objem, protože do sebe nasáklo mnoho vody. Podle počasí, asi za deset dní, se z nich líhnou první černí pulci. Obvykle v tak obrovském množství, že se jako temná masa při dně přelévají sem tam za prosluněnými místy. Brzy začnou pulcům růst zadní nohy, hned nato i přední a celkově mohutní. V konci čtvrtého měsíce růstu jim upadne ocásek a na světě jsou nové ropuchy v miniaturním provedení. Začnou vylézat z vody a vydají se, nejraději po pěšinách, do světa. V jižních Čechách takovým malým ropuškám odjakživa říkají “žebráčci”. V našich krajích můžeme vidět tři druhy ropuch. Ropucha obecná je z nich největší, dosahuje často délky až 12 centimetrů. Je u nás všudypřítomná a dokáže žít i v horách až do výšky 2000 metrů nad mořem. Zbarvení svého hábitu má velmi proměnlivé od rezavohnědé, před černohnědou nebo šedavě růžovou až po olivově zelenou. Živí se převážně slimáky, žížalami a jinými členovci. Ropucha zelená je další velmi rozšířený druh, ale troufá si jen do nadmořské výšky 600 metrů. V poslední době u ní zaznamenáváme zajímavou změnu její aktivity – opouští zimní spánek. Děje se to tam, kde vegetuje v zahradnických sklenících, skladech supermarketů a dokonce i v cihelnách, zkrátka všude tam, kde nachází trochu vlhčí zákoutí. Živí se tu hmyzem, který se sem slézá ve velkém množství po zemních teplovodních kanálech. Ropucha zelená doroste nanejvýš do délky 9 centimetrů a samičky jsou skoro vždy větší než samečci. Poslední z druhu ropucha krátkonohá je naše nevšední žába. Nalezneme ji jen v Čechách, z Moravy nevíme o jediném exempláři. Je stejná jako předchozí, ale pohybuje se skoro vždy kráčivou chůzí, málokdy poskoky. Zbarvení má také proměnlivé, od šedohnědé po temně olivovou s nápadnou bradavičností. Na každé bradavce sedí červená nebo alespoň narezlá skvrnka, ale hlavní její rozlišovací znak je žlutavý pruh uprostřed celého hřbetu. Loveckou specialitou této ropuchy bývají pavouci a drobní bezobratlí živočichové.
