Branky a vrátka hlídají soukromí
Dalo by se říci, že branky a vrátka jsou strážci našeho soukromí. Jsou součástí plotu nebo jiného ohrazení kolem domu či zahrady a uzavírají k nim přístup. Při příchodu jsou tím prvním, co vnímáme, jsou určitou vizitkou domu. Podle nich si vytvoříme první dojem.
Zatímco jazykové příručky nedělají mezi vrátky a brankou v podstatě žádný rozdíl, vrátka vnímáme většinou jako něco subtilnějšího, kdežto branku jako pevnější zábranu.
Vrátka nejen u plotu
Vrátka bývají spíše nízká, mají výšku plotu nebo jsou i nižší. Jsou typickou součástí dřevěného plaňkového nebo prkenného plotu a mají i stejnou konstrukci. „Plaňková“ vrátka ovšem nemusí být jen u venkovního oplocení, nízký plůtek s vrátky odděloval i zeleninovou zahrádku od zbytku zahrady nebo dvorku, kde volně pobíhala domácí zvířata. Ta se tak nedostala k záhonům.
Vrátka se používala i jako zábrana pro zvířata například u vstupních dveří do stavení nebo u dveří do chléva, které zůstávaly přes den otevřené. Kvůli bezpečnosti dětí se zas vrátka instalovala hlavně u schodiště.
Kde najdeme branku
O brance mluvíme především tehdy, když ji tvoří vyšší dveřní křídlo, zasazené v průchodu ve zdi. Takové branky známe například z jižních Čech, kde statek od ulice oddělovala vyšší zeď, ve které byla zasazena užší vstupní branka a hned vedle široká brána pro vjezd povozů. Zeď nad brankou i bránou byla rovná nebo se obloukovitě klenula.
Ale nemusí to tak být vždycky, branka může dosahovat stejné výšky jako zeď, případně ji i převyšovat. Pak lze nad brankou vytvořit dřevěnou nebo kovovou konstrukci pro popínavé rostliny – zvláště efektní jsou kvetoucí růže a klematis – nebo nad ní postavit stříšku. Místo kamenné či cihlové zdi může být ohrazení i dřevěné, ze silných prken. Jinou variantou je branka, která je součástí vrat. Toto řešení se používalo tam, kde by malý prostor mezi dvěma budovami nedovoloval umístit vrata a branku vedle sebe.
Podob je mnoho
Samotná branka má nejrůznější podoby. Může být plná v celé ploše nebo v horní části s průhledy, otvor ve zdi vyplňuje úplně celý nebo jen do určité výšky. Její horní část je někdy tvarována do oblouku. Plné křídlo může mít svlakovou nebo rámovou konstrukci, rámovou lze vyplnit nejen prkny (položenými svisle, vodorovně či vyskládanými do vzoru), ale i přírodním výpletem, kovanými prvky nebo jejich kombinací. U plně branky někdy najdeme i otvírací špehýrku. Své nesporné kouzlo má branka celá kovaná, ale ta se nehodí ke každému stavení.
Estetické a praktické hledisko
Vrátka, branka a stejně i plot by měly svým pojetím odpovídat stylu stavení a zahrady. Měly by ladit tvarem, použitým materiálem i barevným provedením. Také výběr vhodného kování (závěsy, petlice, klika) je důležitý.
Nezanedbatelné je i pojetí vrátek či branky z praktického hlediska. Měly by být samozřejmě pevné, aby vydržely i pořádné bouchnutí, a dobře opracované, hladké. Povrchová úprava by měla odolávat povětrnostním vlivům. Máme-li malé děti nebo zvířata, neměly by jim poskytnout možnost útěku – měly by se dát zamknout, mezerami by nemělo proklouznout menší zvíře ani pes prostrčit čumák, aby neohrozil kolemjdoucí.
Výška a kompaktnost vrátek či branky (i plotu) záleží také na tom, jak moc chceme chránit své soukromí před cizími zraky nebo jak se potřebujeme izolovat od hlučné ulice.
A jedna technická poznámka: branky se vždy otevírají dovnitř.
TEXT: IVA TVRZOVÁ
FOTO: PAVEL VESELÝ, MARIE VOTAVOVÁ, MARTINA LŽIČAŘOVÁ A MARTIN MAŠÍN