Bezpečná montáž stropního svítidla

Stropní svítidlo je nutné upevnit tak, aby bezpečně drželo a nespadlo vám na hlavu. Opatrnost je však nezbytná zejména při připojování lustru k elektřině.

Dalo by se říct, že montáž lustru obvykle sestává ze tří kroků: odstranění původního svítidla, připojení nového světla k elektřině a nakonec jeho upevnění ke stropu. Nemusí to ale platit vždycky, protože v případě, že se lustr věší na stropní hák, spočívá poslední krok zpravidla jen v nasunutí či zacvaknutí nějakého typu krytky instalace. Ploché stropní svítidlo však bude nutné ke stropu přišroubovat.

Pokud připojujete k síti větší počet svítidel, tedy například v novostavbě nebo v místnostech po rekonstrukci, není od věci přivolat elektrikáře. Pro profesionála by mělo jít o rychlou a rutinní práci a vy budete mít jistotu, že je vše zapojeno správně a bezpečně. Vyměnit světlo kvůli pořízení nového je však činnost, která se dá zvládnout i svépomocí. Pokud však nemáte s připojením lustru dosud žádné zkušenosti, věnujte pozornost každému potřebnému kroku. U některých výrobků (např. IKEA) je navíc k dispozici poměrně názorný podrobný návod, který vás při práci povede.

Pokud spojení předchozího svítidla fungovalo, můžete vodiče toho nového propojit zcela stejně. Vždy k sobě patří vodiče stejné barvy

Bezpečná demontáž

Vyplatí se měnit svítidla za denního světla, abyste mohli vypnout elektřinu nebo alespoň příslušné jističe. V pojistkové skříni by měly být popsány. Ověřit to samozřejmě lze i podle toho, zda světlo po vypnutí jističe zhaslo. Pokud však měníte lustr kvůli tomu, že nefunguje, vypněte raději hlavní jistič a v každém případě mějte pro elektroinstalatérské práce po ruce sadu izolovaných šroubováků a kleští i spolehlivou zkoušečku napětí. Ta by ostatně měla být součástí vybavení dílny především ve starších domech a chalupách, kde může být elektroinstalace poněkud nepřehledná a nevyzpytatelná.

I po vypnutí jističe tedy postupujte při demontáži starého lustru opatrně a svorky na vodičích uvolňujte pouze pomocí izolovaného nářadí. Poté můžete pomocí zkoušečky znovu ověřit, zda nejsou odhalené části vodičů pod proudem.

Montáž stropního svítidla vyžaduje kvalitní ukotvení světla do stropu i správně udělané připojení k síti

Nezapomeňte, že nezbytnou součástí bezpečné práce na výměně svítidla jsou i stabilní štafle či schůdky. Balancování na špičkách na nedostatečně vysoké židli je poměrně spolehlivou cestou ke špatnému upevnění vodičů i samotného světla, které se pak může snadno uvolnit, přestat svítit, nebo dokonce může upadnout.

Odpojení starého lustru obvykle spočívá v demontáži krytu, který u stropu zakrývá dráty elektrického vedení. U některých typů svítidel je kryt připevněn pomocí malého šroubku, který lze snadno povolit šroubovákem. Někdy postačí za kryt zatáhnout a „stáhnout“ ho posunutím po kabelu dolů. Poté šroubovákem uvolněte šroubky na plastové či keramické svorkovnici (běžně se jí říká „čokoláda“) a odpojte tak všechny elektrické kabely. Když jsou kabely odpojené, starý lustr sundejte z háčku nebo případně odšroubujte z jakéhokoli jiného typu kotvení do stropu.

Konce vodičů si předem upravte tak, aby šly pohodlně zasunout do svorkovnice

Dráty podle barev

Poté nové svítidlo zavěste na hák, případně upevněte na strop talíř plochého svítidla a provlékněte příslušným otvorem přívodní kabely elektrického proudu. U závěsného lustru nastavte rovněž požadovanou výšku.

Dráty jsou ze stropu nejčastěji vyvedeny tři. Každý z nich má jinou barvu. Fázový vodič bývá hnědý nebo černý, nulový vodič je modrý a ochranný vodič je žlutozelený. Pokud si však nejste jistí, který je který, například při nejasně rozeznatelných barvách, zapněte jistič a odzkoušejte jednotlivé dráty zkoušečkou. Ten, který bude svítit, je fázový.
Problém může nastat v domě se starou elektroinstalací. Dříve se používaly pouze dva vodiče, a navíc nebylo přesně stanoveno jejich barevné rozlišení. Určit, který z nich je fázový a který nulový, je v tedy v takových případech možné pouze pomocí zkoušečky. Opět bude „svítit“ fázový jistič, tedy ten, kterým prochází proud.

Pořiďte si alespoň základní, ale spolehlivý typ zkoušečky, která odhalí případný vodič pod proudem

U nových elektrických rozvodů je situace přehlednější především díky tomu, že podle stávajících norem se používá tzv. soustava TNS, kde se rozvod provádí pomocí tří vodičů a podle norem je stanovena i jejich barva.

Jakmile již máte jasno v tom, který drát je který, můžete se pustit do samotného připojení. Nejjednodušší je propojit kabely stejných barev skrze svorkovnici, která je často součástí nového svítidla. Černý vodič ze stropu se tedy propojí skrze „čokoládu“ s černým vodičem z lustru a stejně tak hnědý s hnědým. U různých typů svítidel můžete narazit i na jiné způsoby propojení kabelů, ale vždy platí, že černý patří k černému, hnědý k hnědému a žlutozelený ke žlutozelenému.

Používejte izolované elektrikářské nářadí, dobře se s ním pracuje, a navíc vás chrání

Barevné označení vodičů

Černý nebo hnědý = vodič fázový
Modrý nebo bledě modrý = vodič nulový
Žlutozelený = vodič ochranný

Myslete i na bezpečnost práce ve výšce a použijte stabilní schůdky

Dobré rady

• Pracujte vždy s izolovaným elektrikářským nářadím a používejte spolehlivou zkoušečku. Přístroje tohoto typu se prodávají zhruba od 300 korun, investujte však raději o něco víc.
• Současným standardem je barevné značení vodičů a obvykle i popsané jističe v pojistkové skříni. U starých elektroinstalací však na to spoléhat nelze, proto raději pracujte za denního světla, vypněte hlavní jistič a i v takovém případě jednotlivé vodiče prověřujte zkoušečkou.

Text: Richard Guryča
Foto: Archiv firem

Bezpečná montáž stropního svítidla