U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
BEZPEČNÁ ELEKTROINSTALACE
Sebedůvěra je skvělá vlastnost, nesmí však být kombinována s neznalostí. Zvláště pokud se jedná o práci s elektrickým proudem.
Pro instalaci elektrických zařízení a rozvodů je nutné použít výhradně předepsané materiály a instalovat je předepsaným způsobem. Tyto znalosti mívá jen vyučený elektrikář, případně absolvent odborné školy s elektrotechnickou specializací. Navíc musí oba mít platnou zkoušku z vyhlášky 50. Jen pod jejich dozorem může laik provádět elektrické instalace. Nezbytná je také následná revize revizním technikem. Protože se v posledních letech výrazně zpřísnily některé normy a na trhu se objevily nové typy elektroinstalačních vodičů, izolací a zařízení, není pro laika jednoduchý ani správný výběr materiálu.
Co se nesmí
Chalupář, který má někde za trámem na půdě kolo kabelu s hliníkovými dráty, o kterém se naivně domnívá, že by se mohlo ještě hodit, by jej měl neprodleně odnést do sběrny; jeho použití pro bytovou elektroinstalaci je totiž diskutabilní. Nevhodnými vlastnostmi takového kabelu jsou nežádoucí měkkost (drát ve svorce se tlakem šroubu deformuje a doslova teče) a sklon lámat se (z těchto důvodů se na něm nesmějí dělat očka). Snadno se pokrývá kysličníky, tím zhoršuje kontakt se svorkami, což způsobuje místní přehřátí rozvodu, vedoucí k vyhoření instalačních krabic a v horším případě k požárům.
Dnes se standardně pro bytovou elektroinstalaci používá měď. Neznamená to však, že jakýkoli kabel, tvořený měděnými dráty, je vhodný. Vodiče musí mít předepsané průřezy, jejich izolace předepsanou barvu, počet vodičů v kabelu musí vyhovovat příslušným normám a kabel musí být instalován předepsaným způsobem.
Do pomyslného balíčku pro sběrnu by si měl kutil přidat také všechny staré jističe včetně černých typu IJV, které někdy už trojnásobně přesáhly svůj přípustný věk (smí být maximálně 15 let), staré typy zásuvek s nepružícími kontakty, vypínače ze šedesátých let, ze kterých samovolně spadávají kryty a způsobují tak úrazy, a samozřejmě všechny staré třífázové spínače, zejména ty „stiskem zapni“.
Svítidla bez krytu
Samostatnou kapitolou jsou svítidla v hospodářských objektech, zvláště ty, na nichž chybí ochranné kryty. Majitelé si neuvědomují, že např. i prach je hořlavý a 200wattová žárovka má takovou povrchovou teplotu, že se jí nelze ani letmo dotknout rukou (zhruba 140 °C). U nevhodně řešených svítidel, u nichž je povrch baňky částečně zakryt tepelně izolujícím materiálem, dochází k nárůstu teploty až na 320 °C, což je teplota u řady materiálů dostatečná ke vzniku požáru. Jestliže dojde dokonce k rozbití baňky žárovky, hrozí přímý dotyk 1 Šňůrové vodiče nelze používat pro pevný rozvod. Ve spoji pod kontaktními šrouby nedrží a uvolňují se 2 Všechny součásti této rozvodné desky jsou zastaralé a neodpovídají současným předpisům 3 Barvy jednotlivých vodičů podle dnes platných norem: hnědá (černá) – fáze, modrá – nulový vodič, žlutozelená – zemnicí vodič 4 Prodlužovací kabel musí být dostatečně pružný a mechanicky odolný, příslušně proudově dimenzován a musí mít dvojité krytí 5 Uzavíratelné pouzdro ochrání spojení dvou elektrických šňůr proti vlhkosti vlákna, rozžhaveného asi na 2430 °C, s hořlavými materiály uloženými v její blízkosti. Do interiérů se nyní montují také malá halogenová svítidla, která bývají napájena tzv. bezpečným napětím (zpravidla 12 V). Halogeny mají ovšem několik nevýhod: jejich povrchová teplota je i při menších příkonech značná a reflektor žárovek nesoustředí jen světlo, ale i teplo. Takže mohou někdy narušit nátěr nábytku a jiných předmětů v jejich blízkosti, v horším i zapálit.
Domácí tvořivost
Velmi riskantní je i „domácí tvořivost“ v oboru konstrukce svítidel. Jestliže je například pro těleso lampičky na noční stolek použit samorost, v jehož dutině je zapuštěna objímka žárovky, stínidlo je z papíru, textilu nebo dýhy, vše je natřeno nitrolakem (třída nebezpečnosti I.), je pravděpodobnost vzplanutí lampičky a pak třeba i chaty velmi vysoká. K tomu může přispět i určitá nevšímavost: jestliže žárovka doslouží, je nahrazena jakoukoli, která je po ruce a do svítidla se vejde. Z toho důvodu bývaly kdysi vyráběny silné žárovky (200 W) záměrně velkých rozměrů, aby je nebylo možné použít v bytových svítidlech. Podle platných předpisů jsou nejvyšší dovolené teploty svítidel za normálních podmínek 90 °C; za poruchových podmínek 115 °C. U svítidel, u nichž výrobce nedodal podmínky instalace, musejí být bodové reflektory a úzkoúhlé světlomety umístěny od zápalných materiálů ve vzdálenosti: do 100 W – 0,5 m, od 100 W do 300 W – 0,8 m, od 300 W do 500 W – 1 m.
Co smí dělat laik
Majitel chaty či chalupy se může ve většině případů domluvit s místní elektrikářskou firmou, že si některé práce provede sám. Firma má sice potřebné zednické práce (vysekávání drážky pro kabel) hotovy dříve, úlomky cihel se ale někdy uklízejí ještě po měsících. Majitel nemovitosti je sice pomalejší, ale zato ohleduplnější. Všechny větší zásahy do instalace ale musí provést odborná firma. Ta musí rovněž na provedené práce vystavit výchozí revizní zprávu (je v ceně). Činnosti na elektrické instalaci může laik provádět jen takové, u kterých mu nehrozí úraz proudem (napájení z autobaterie, spolehlivé nabíječky – ne podomácku dělané -, ze zdroje malého napětí se zaručenými parametry).
Rizika stávající instalace
Ne každý majitel objektu se zajímá o stav zařízení, v němž žije – snad jen při koupi domu. Všechna zařízení, tedy i potrubí a kabely či dráty, tak zůstávají ve stejném stavu, jak je kdosi před mnoha lety namontoval. Přitom nebezpečí, že stará instalace něco nežádoucího způsobí, je mnohonásobně vyšší než u nového rozvodu. K nebezpečí zahoření přispívá i naprostá absence logiky uživatelů chalup: předkové například z téhle zásuvky napájeli sice jen lampičku, ale současný majitel si tam připojí výkonný teplomet. Rozdíl odběrů majitele nezajímá, a když se mu (v lepším případě) upálí konce drátů v krabici, může být rád.
JAK NA TO
- Před zakoupením jakéhokoli spotřebiče si přečtěte něco o jeho vlastnostech a vhodnosti pro váš objekt: například topidla s vyšší povrchovou teplotou nejsou vhodná do dřevěných chat, nad infrazářiči je předepsaná tepelná izolace nebo dostatečná vzdálenost od spalitelných částí, atd.¨
- Jestliže nejste elektrikáři profesí, nepouštějte se do prací na elektrickém zařízení či v jeho blízkosti, a to ani tehdy, máte-li iluzi, že jste vhodně chráněni. Ani neporušené holínky, gumový kobereček z auta pod nohama a ochranné rukavice nezaručí váš bezpečný zásah do rozvodu: „ránu“ pak možná nedostanete vy, ale někdo v okolí (popřípadě víc lidí, například když odpojíte ochranný vodič nebo jej zaměníte s fázovým). * Důvěra v šikovnost souseda by měla mít své meze: pokud není elektrikář, neobracejte se na něj a sežeňte odbornou firmu.
- Do svého rekreačního objektu si pro jistotu pořiďte hasicí přístroj.
TEXT: KAREL ŠTECH
