U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Beton, nebo pažitka
Kategorie: Střechy a podkroví | Autor: Věra Konečná
Pokud jste ještě nepropadli televizní reklamě, které tvrdí, že jedině jedna střešní krytina je ta pravá a na celý život, anebo případně nejlevnější, zkuste se zamyslet nad tím, co od ní očekáváte a v jakém prostředí svůj dům stavíte.
Poetika starých vesniček, jaké známe už snad jen z obrázků, spočívala v jednoduchosti a logice, s jakou naši předkové stavěli. Nepotřebovali se odlišit od sousedů, dávat jim najevo, že jsou “něco víc”, proto postavili jen to, co skutečně potřebovali. Každý detail na jejich domku měl svůj význam, byl vyrobený z materiálu, který byl nejlepší a ve své oblasti nejsnáze dostupný – a právě podle toho také vypadal. V zalesněných horách byl dostatek dřeva a kamene, domky tedy byly roubené nebo kamenné a měly střechu z dřevěných šindelů či břidlice. V nížinách s dostatkem kvalitní půdy se pěstovalo obilí, hliněné stavby zemědělců tedy nesly doškovou krytinu, později pálené tašky. Střechy z pálené hlíny byly přirozeně červené, břidlicové měly zase přírodní šedivou barvu a hnědý šindel na vzduchu a dešti pomalu černal. Nikoho ani nenapadlo, že by se keramická taška barvila na fialovo, že by dřevo mohlo mít žlutou či tyrkysovou barvu. Podobnost domků – sestavených podle dalších (urbanistických) zákonitostí kolem návsi s kostelem – pak celé vesnici dodala kouzlo, o kterém dnes sice nostalgicky sníme, ale sami se proti němu nejvíc prohřešujeme. Chceme se odlišit od průměru, zviditelnit se, být obdivováni. Nějak se to v nás protichůdné “mydlí”: ve snaze mít romantickou venkovskou chaloupku dáme svému domku šikmou střechu, ale tu pak vyšperkujeme prapodivnými a cizorodými vikýři a nakonec ji obložíme žlutými betonovými taškami. Poetika však spočívá v souladu celku; je zcela lhostejné, zda je to vesnička z bílých chaloupek s červenými střechami, zahradní kolonie baťovských domků z režného zdiva a bez střech nebo příjemná moderní čtvrt (navržená dobrým architektem) se střechami porostlými zelení. To příjemné a lidské z nich dělá určitá skromnost, pokora k okolí a přírodě, úcta k sousedům a respekt k práci skutečných odborníků.
Beton konkuruje keramice
V některých oblastech vám typ střešní krytiny přímo zadají památkáři nebo ochránci přírody, většinou se však musíte rozhodnout sami. Porovnejme tedy alespoň základní typy střešních krytin, které jsou dnes k dispozici. Vybrat si můžete tašku pálenou, betonovou či bitumenovou, krytinovou nebo eternitovou, plechovou i plastovou. Záleží samozřejmě na podobě stavby a na jejím okolí. Jednoznačné nejběžnější krytinou je pálená keramika a vzhledem ke zmíněným tradicím by jí stavitelé stále měli dávat přednost před ostatními. Pokud se nejedná o stavbu historickou, kde se při obnově nahrazují původní prejzy, pak na běžné domky není důvod dávat žádné složité tvary vlnovek nebo esovek, které prejzy napodobuj . Nejlépe svému účelu odpovídá obyčejná bobrovka pokládaná na “šupinu” (i naše děti ji malují na své domečky, protože je nejpřirozenější), případně na “korunu” (je v řadách jakoby zdvojená). Velmi častou krytinou se stávají v dnešní době betonové tašky. Jsou jistě velice trvanlivé, dokáží tvarově i barevně pálenou tašku napodobit, ale přesto to nějak není “to pravé ořechové”. Beton je prostě jiný, je to mnohem mladší materiál, a za svoji podobu by se neměl stydět. Červená betonová střecha nikdy nedosáhne elegance střech pálených; když už se pro ni ale rozhodnete, měla by zůstat u své přirozené šedivé (jiné barvy působí přinejmenším podivně), pak může najít uplatnění u mnoha domů v modernější poloze. V souvislosti s betonovými taškami, které za svůj obchodní úspěch vděčí především uceleně vyřešenému střešnímu systému včetně větracích prvků, připomeňme problém zateplení obývaného podkroví. Izolační vrstvy v čítankové skladbě opravdu vyžadují větrání, jinak do krovu časem pronikne vlhkost a hniloba pak ohrozí statiku celé konstrukce. Klasická taška je na celé krytině tím nejlevnějším prvkem. Cena větracích prvků je ovšem několikanásobně vyšší, a těch je zapotřebí mnoho. Některé zateplovací systémy (např. Thermodach nebo Isotec) problém vlhkostí zcela vyloučily tím, že izolace je až nad krokvemi a nosná dřevěná konstrukce zůstává v interiéru. V takovém případě není ani žádné větrání zapotřebí a kromě toho, že střecha vykazuje lepší tepelně izolační vlastnosti, krytina bude bez speciálních prvků mnohem levnější.
Další typy krytin
Bituminové střešní tašky (na bázi asfaltové lepenky), známé například pod obchodním názvem bonnský nebo kanadský šindel, představují nejlevnější typ střešní krytiny. S klasickou pálenou taškou se však němotou rovnat ani tvarem, ani kvalitou, o estetickém vzhledu ani nemluvě. Jejich použití by se mělo omezit na stavby provizorní, kterým odpovídá trvanlivost krytiny, například na provozní buňky na stavbě či domky v zahrádkářských koloniích. Výhodou je však nejen cena, ale i nízká hmotnost. Mohou představovat dočasné řešení i pro rodinné domy, pokud momentálně nezbývají prostředky na kvalitnější krytinu. Krytiny břidlicové nacházejí uplatnění na horských klasických chalupách, zvláště na historických, kde je žádoucí zachování jejich původního rázu. Stejně jako u dřevěného šindele je možné břidlicovou krytinou pokrýt střechu nepravidelných tvarů, dokonce i věžičky. Břidlicové tašky se totiž nekladou na rovné latě, ale přibíjejí se jedna přes druhou. Dřevěný šindel je pro nepravidelné střechy ještě lépe přizpůsobený svým kónickým tvarem, získaným speciálním paprsčitým štípáním kulatiny. Napodobení šindele rovnými “prkénky” je proto zřejmé již na první pohled a na historických stavbách se jimi pravý šindel nedá rovnocenně nahradit. Plechová střecha je vhodná zvláště v případech, kdy je hlavně ze statických důvodů zapotřebí velice lehká krytina. Z historie známe měděné střechy kostelů, kde se díky ohebnému plechu daly bezpečně zastřešit i nejsložitější zaoblené věže. Uplatňuje se ale dobře také u moderních staveb například s válcovou střechou, kde je nepoměrně přirozenějším a estetičtějším materiálem než plast marně napodobující klasickou keramickou krytinu. Z pohledu ekologa je optimální střešní krytinou zelený porost. Do přírody se totiž vrací alespoň část zeleně, o kterou ji stavba připravila, obohacuje ovzduší kyslíkem a navíc je velice příjemná na pohled. Kromě toho, že ozelenit se dají všechny rovné střechy (dokonce i přístřešky, garáže, kůlny), může být rostlinami pokrytá rovněž střecha šikmá. Běhat po ní s konvičkou však rozhodně nemusíte, vhodně zvolené rostliny (rozchodníky, netřesky, suchomilné luční květiny nebo třeba pažitka) nevyžadují totiž prakticky žádnou údržbu.
Jakou střešní krytinu si vyberete, by měla ovlivnit samotná stavba a její okolí
Foto: Jaroslav Hejzlar a archiv
Funkcí i vzhledem zcela současný dům se šikmou střechou vznikl přestavbou vesnické samoobsluhy: šedivými betonovými taškami a dřevěným obkladem se blíží názorově k minimalismu, i když tvarově respektuje sousední stavby (architekt Tomáš Novotný)
Foto: Jaroslav Hejzlar a archiv
Pálená taška je v našich krajích nejpřirozenější krytinou
Foto: Jaroslav Hejzlar a archiv
