Bazalka

Mozzarella, rajče, olivový olej a bazalka. Prověřená kombinace pro lehký oběd. Bazalek je ovšem mnoho druhů, s různými chutěmi, které otevírají cestu kulinářské fantazii. Hodí se proto mít je stále po ruce.

Aromatická bylinka z čeledi hluchavkovitých je spjata zejména s italskou kuchyní, jméno má z řečtiny, ale její původ lze vystopovat v Indii a dalších tropických oblastech Asie. V Evropě s ní kořeníme a léčíme od 16. století.

Zelená i purpurová

Nejběžnějším druhem je bazalka pravá (Ocimum basilicum), kterou charakterizuje nezaměnitelná intenzivní vůně i chuť. Lví podíl na tom mají silice eugenol a ocim a éterické oleje. Od ostatních bylinek ji snadno rozlišíme podle svěže zelených vejčitých vypouklých listů vyrůstajících z větvící se lysé čtyřboké lodyhy, na jejichž vrcholcích se v létě objevují bílé květy.
Bazalku pěstujeme jako sezónní rostlinu, ale postupně se u nás zabydlují vytrvalé dřevnaté druhy, které vytvářejí husté keříky s výškou od 60 do 80 cm. Je jím například Ocimum ‘African Blue‘ či ‘Magic Blue‘, kříženec po kafru vonící keňské bazalky (Ocimum kilimandscharicum) a odrůdy bazalky pravé s purpurově zbarvenými listy (Ocimum basilicum ‘Purpurascens‘). Vytrvalým druhem je i krymská divoká bazalka (Ocimum basalicum ‘Tauris‘).
Atraktivním vzhledem zaujme kultivar ‘Pesto Perpetuo‘ s panašovanými listy. Co se týče dekorativnosti, velkou parádu za málo peněz udělají drobnolisté keříkové variety bazalky se středním či trpasličím vzrůstem.

Citrón, skořice i kafr

Za pozornost stojí neobvykle vonící i chutnající kultivary. K nejznámějším z nich patří citrónová bazalka Ocimum basalicum ‘Lime‘. Drobnolistý kultivar ‘Blue Spice‘ voní sladce po perníku či svařeném vínu, nejprogresivnější je aroma skořice, hřebíčku a vanilky. Slouží k dochucení horkých nápojů, sladkých jídel a ovocných salátů. Odrůda ‘Cinamonette’ se vyznačuje skořicovou-anýzovou příchutí a opět se hodí do sladkých pokrmů či indického kari.
Nepřehlédnutelným keříkem je severoamerická černá bazalka ‘Wild Magic‘. Typickou bazalkovou vůni obohacuje aroma tropického ovoce a směsi koření připomínající skořici, hřebíček nebo anýz.
V bazalce thajské (Ocimum basilicum var. thyrsiflora) se snoubí vůně i chuť bazalky pravé s lékořicí a anýzem. Chuť je přitom svěží až lehce štiplavá. Můžeme se s ní setkat i pod názvy bazalka asijská, anýzová, lékořicová, sladká neboli sweet basil. Nejlépe se u nás daří odrůdě ‘Siam Queen‘.
Z východní Indie pochází bazalka vytrvalá (Ocimum gratissimum), jejíž listy se vyznačují vysokým obsahem éterických olejů a zvláštní vůní připomínající karafiát a skořici.
Mexická odrůda Ocimum selloi ‘Green Pepper‘ patří mezi víceleté rostliny, disponuje pikantní ostrou chutí. Navíc odpuzuje komáry a mouchy.
Nakonec si představíme bazalku posvátnou (Ocimum sanctum). Hinduisté ji nazývají Tulsi a uctívají ji jako nejsvatější bylinu, neboť se do ní podle legendy převtělila bohyně Lakšmí. Vzhledem připomíná pravou bazalku, listy může mít zelené či fialové, ale pronikavě voní po hřebíčku a skořici. Považována je za elixír života. V gastronomii nachází uplatnění jako koření do salátů, omáček a masových jídel, sladkého pečiva i nápojů, ale také k ochucování octů a olejů. Při odpovídající péči se z ní můžeme těšit několik let.

Pěstování

Nejjednodušší cestou k získání chutné bylinky je koupě dospělé rostliny, má to ale svá úskalí. Sotva stačíme z rostlinky ustřihnout první listy, často záhy uhyne. Na vině je natěsnání více rostlin do malého květináče. Pokud je hned po přinesení domů rozsadíme, získáme daleko větší úrodu, jen jim musíme dát trochu času na uchycení. Před přesazením opatrně pokrátíme příliš dlouhé kořeny, což zajistí vytvoření hustšího kořenového systému.
Zakoupit můžeme také sazeničky nebo si bazalky vypěstovat ze semen či řízků. Semena vyséváme v dubnu do množárenského substrátu. Výsev nesmí být příliš hustý, aby sazenice nevytahovaly a netrpěly houbovými chorobami. Osivo zasypeme jen slabou vrstvou zeminy. Ideální teplota pro klíčení je 15 až 18 °C. Jakmile semenáčky vytvoří pravé lístky, přepichujeme je po několika do květináčů. S vysazením na záhon počkáme až po „zmrzlých mužích“. Volíme světlé stanoviště chráněné před poledním úpalem, s propustnou hlinitopísčitou výživnou zeminou.
Víceleté odrůdy pěstujeme jako hrnkové rostliny, na zimu je umísťujeme do světlého prostoru s teplotou 10 až 15 °C, kde přezimují při mírné zálivce.

Pro bazalku pravou jsou
charakteristické světle zelené
vypouklé listy

Jak na sklizeň

• Listy sklízíme po jednom až do nasazení na květ, tehdy bazalku seřízneme u země a nať usušíme. Rostlina znovu obrazí.
• Květy zaštipujeme, aby se zpomalil vegetační cyklus.
• Bazalka při dlouhodobém užívání zatěžuje ledviny, po 3 měsících ji proto na čas z jídelníčku či léčby vysadíme.
• Není vhodná pro těhotné a kojící ženy.

Vytrvalá rostlina?

Bazalka se u nás pěstuje jako letnička, musíme ji tedy každým rokem vysévat. Naše zimy nikdy nepřežije, venku zmrzne. Její život lze prodloužit při přemístění na světlou chodbu. Existují i vytrvalé druhy, které je však nutné nechat přezimovat na světle a v přiměřené okolní teplotě, všechny bazalky jsou totiž citlivé na mráz.

Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock

Bazalka