Barevný interiér

Oproti dnešním zvyklostem byly domy dříve mnohem barevnější a zdobnější v interiérech, a to i poměrně prosté chalupy.

Příklad původní výmalby z moravské chalupy

Bílení vápnem bez barevných pigmentů bylo typické pouze pro velmi chudá obydlí a hospodářské a zcela podřadné místnosti. Vápno plnilo i desinfekční a konzervační funkci. Bílily se někdy i dřevěné prvky, například trámové stropy. Později byly bílé stěny vzorem krásy a modernosti typickým pro funkcionalismus (období 1. republiky), teprve poté se rozšířila tato úprava masivně.

Malovaná výzdoba

Po několik předchozích století se však běžně používalo velmi široké spektrum barev, malovaná výzdoba byla velmi oblíbená. Donedávna bylo 19. století v památkové péči považováno za poněkud nehodnotnou stavební etapu, jejíž pozůstatky ještě není potřeba chránit. Ukazuje se však, že tehdejší řemeslo bylo na skvělé úrovni a interiéry z tohoto období byly velmi obytné a příjemné.

V podkrkonošské chalupě se pod vrstvami starých nátěrů objevily růžičky…

I v běžných místnostech bývaly stěny barevné. Oblíbené byly pastelově růžové, šedomodré, zelené, ale i poměrně tmavé a zemité barevné tóny. Vždy obíhal místnost tmavší barvou malovaný sokl šířky zhruba od 10 cm do půl metru, někdy sahal až pod okenní parapety. Bylo to krásné a zároveň praktické. Často také bylo vidět barevnou linku nebo pás jednoduchého ornamentálního či rostlinného vzoru pod stropem, který vznikal použitím šablon nebo válečků, nebo i souvislý barevný vzor v celé ploše.

Strop, pokud byl omítaný, býval alespoň rámován barevnou linkou, ale výjimkou nebyly ani bohatší pásy rostlinného dekoru nebo centrální malovaný motiv zdůrazňující závěs svítidla. U barokních plackových kleneb, například v jihočeských statcích, se zachovala i bohatá štuková amalovaná výzdoba (např. známý interiér od stavitele Jakuba Bursy s jitrnicemi a koláči).

Pokusme se pozůstatky maleb zachovat

Také v běžných domech, i když nebyly nikterak bohaté, můžeme najít pozůstatky těchto úprav. Ty jednodušší se dají velmi dobře obnovit. A především, jde-li o teplé barvy, výrazně interiér zútulní. Pokud se chystáme k rekonstrukci interiéru a máme v objektu původní omítky, rozhodně opatrně s radikálními zásahy. Mohlo by se nám stát, že si otlučeme krásnou původní výzdobu, která by bývala šla obnovit.

Měšťanský interiér 19. století dokládá, že naši předkové měli pestré barvy a zdobení na stěnách v oblibě

Pokud jsou omítky skutečně ve špatném stavu, je dobré si nalezenou barevnou úpravu či vzory alespoň vyfotografovat a schovat si vzorky. Bez nich se těžko později strefíme do původních odstínů, i když si myslíme, že je máme „v oku“. Teprve tak máme šanci obnovit původní barevnost na nové omítce. Musíme jen velmi pečlivě volit odstíny, aby nebyly ostré, a použít vápenný, nikoliv syntetický nátěr.

Bílý vápenný nátěr na stropních trámech zdobí proužky v cihlovém odstínu

Máme-li rozsáhlejší zachovalou plochu původní výmalby či prolínajících se výmaleb z různých období, lze ji zachovat, i když nám může připadat nesourodá. Existují vnitřní vápenné lazurní nátěry, kterými lze plochy sjednotit a zakonzervovat. U bohatších nálezů pak stojí za to, poradit se s restaurátorem.

Textil s proužky

Interiér dotvoříme i výběrem textilií na závěsy a čalounění, koberci apod. V 18. až 19. století byl oblíben dekor tenkého svislého pruhování, používal se na tapetách, textiliích, čalounění nábytku i na obkladech koupelen. Můžeme ho s úspěchem použít i dnes. V bohatším domě působí noblesněji než například oblíbené kostkované vzory (kanafas aj.), modrotisk či textilie s lidovými výšivkami, které zase vypadají lépe v prostší chalupě.

V této chalupě se dodnes uchoval zvyk malovat na stěny tmavý sokl

Rozhodně bychom se měli vyvarovat textilií s abstraktními anebo příliš velkými vzory – mají moderní vzhled a těžko se s nimi kombinují další prvky. Použijeme-li výrazný historický vzor (pruhy nebo květy), je jistější kombinovat je již pouze s jednobarevnými textiliemi, a to jednak ve stejném barevném tónu, jednak je doplnit ještě i výraznější kontrastní barvou; interiérům laděným pouze do jednoho odstínu vždy něco schází (typickým příkladem je za minulého režimu oblíbená béžovo – hnědá kombinace).

TEXT: ING. ARCH. DANIELA JAVORČEKOVÁ A ING. JANA STRNADOVÁ
FOTO: ATELIÉR GIRSA AT, PAVEL VESELÝ, JITKA ČEŘOVSKÁ, MAREK VLČEK

Barevný interiér

Barevný interiér