Barevné tóny jehličnanů

Při tvorbě zahrady můžeme vycházet z barevné palety jehličnanů. Dokážou být nenápadnou kulisou pro květiny či nižší listnaté keře, prozářit nudné zákoutí či vnést hravost do travnatých ploch i skalek.

Nejznámějšími zástupci jehličnanů jsou smrk, borovice a jedle. Dáme-li je vedle sebe, okamžitě uvidíme rozdíl nejen v uspořádání jehličkovitých lístků, ale i v barvě. Vzhledem k tomu, že jehličnany tvoří velmi širokou třídu, má jejich tradiční zelená barva bezpočet odstínů od svěže zeleného po smaragdový či téměř černý, ale disponují i dalšími barevnými variacemi od stříbřitých přes šedomodré po zlatavé, oranžové až hnědé.

Sázka na rozmanitost

Tato paleta barev přímo vybízí k fantazii, která zabrání tomu, aby se zahrada stala úpravnou nudou. Vezměme si například živý plot. Nemusí to být hutná jednobarevná masa, a přesto dokáže stejně spolehlivě ochránit naše soukromí, vytvořit bariéru protivnému severáku. Stačí vybrat stromy v několika barevných odstínech, můžeme zvolit i druhy lišící se tvarem či olistěním, ale s obdobnými nároky na pěstování. Místo živé hradby vznikne lesík nahrazující nebo zakrývající klasický plot.
Skupinová výsadba působí atraktivně, přitahuje naši pozornost, oživuje jednolitou plochu trávníku nebo naopak, provedeme-li výsadbu ve stylu „tón v tónu“, bude skupinka jehličnanů neutrální kulisou pro nižší rostliny, zejména listnaté keře. Poslouží i jako podklad, na němž bude příroda kouzlit zářivými barvami vyšších letniček. Volnou plochu ale může stejně dobře ozvláštnit i jediný jehličnatý exemplář, který zaujme svou ztepilostí nebo rozložitostí, kterou ještě podpoří barevné ladění.
Kde by barevné konifery rozhodně neměly chybět, je skalka. Pomohou dotvořit její ráz, a to buď v přírodním duchu, kdy budeme preferovat ošlehaný vzhled, nebo v hravém stylu, v rámci něhož doplníme výsadbu roztomile vyhlížejícími chlupatými kouličkami, jehlany apod.

Hra s ročními obdobími

Velkou výsadu většiny jehličnanů, tedy že neopadávají, můžeme využít k tomu, aby zahrada působila stále svěžím dojmem, nikoliv smutně, jako je tomu od podzimu do jara tam, kde výsadbu ovládly listnáče. Světle zelené jehličky udrží na zahradě stále jarní atmosféru, naopak zlatavé a hnědé odstíny navodí příjemně hřejivé babí léto.
Výběr zelených tónů od světlé po tmavou dodá skupině dřevin přirozeně přírodní vzhled, uskupení jehličnanů sestávající ze zelených druhů zkombinovaných s modrozelenými, modrošedými či modrostříbřitými varietami bude působit vznosněji, jako bychom se ocitli v zámeckém parku. Jako ukovaná z drahých kovů bude působit skupina variet zeravů, jalovců, borovic a dalších dřevin s jehličím ve zlatavé až měděné barvě.
Neotřelou podívanou zajistí použití některé z pestrobarevných forem konifer, například pazerav cedrový (Calocedrus decurrens ‘Aureovariegata‘) či zerav řasnatý (Thuja plichta ‘Zebrina‘), který se vyznačuje žlutozeleně pruhovanými jehličkami, nebo tisy se světlými okraji jehliček jako Taxus baccata ‘Fastigiata Aureomarginata’ nebo Taxus baccata ‘Adpressa Variegata’.
V případě opadavých jehličnanů jsme na nějakou kamufláž ročních období krátcí. Ve vegetačním období je barva jejich jehličí světlejší než u stálezelených druhů. S nimi je můžeme proto dobře kombinovat. Před opadáním jehličí žloutne nebo hnědne, což asi většina z nás zpozorovala minimálně u modřínu.
Využít můžeme také vlastnost některých druhů konifer a tou je změna zbarvení během ročních období. Nejsvětlejší jsou čerstvé přírůstky, ale k výrazné proměně dochází až s příchodem zimy, po mrazech. Ze žlutozelené přechází některé variety do zeleného odstínu (Juniperus chinensis), později jej pak nahradí hnědavé zbarvení. U dalších druhů naopak vykouzlí zima z hnědozlatých nachové či purpurové.

Slunce jako rádce

Naprostá většina jehličnatých stromů potřebuje ke svému růstu dostatek světla. Nejmarkantněji se jeho absence projevuje na stromech v lese, kdy je většina větví holých a zelená se většinou maximálně horní třetina, a nejčastěji jen špička. Stejně dopadnou i jehličnany v zahradě, pokud je vysadíme hustě u sebe nebo do místa, kam nedopadají sluneční paprsky.
To je víc než dobrý důvod, projít si ještě před výsadbou celý pozemek a vypozorovat kam a v jakém čase dopadá sluneční svit, případně která jeho část je zahalena do věčného stínu.
Při skupinové výsadbě druhy s nejvyšším vzrůstem umístíme v pozadí a pak postupujeme od středních po nejnižší, a to vždy tak, aby byly na straně, kam dopadá více světla. Výjimkami jsou tis nebo smaragdová túje – zerav, které budou prosperovat i na stinném místě.
Prostor a také vzduch mohou ubírat ostatním druhy rozrůstající se do šířky, například borovice kleč (Pinus mugo) nebo čínský jalovec (Juniperus chinensis). V takové společnosti se nebude cítit dobře zejména kónický smrček (Picea glauca ‘Conica‘).
Světelné možnosti úzce souvisejí i s výběrem barev. Hnědě zbarvený zerav bude ve stínu vypadat jako uschlý, tmavá zeleň smrku bude působit začernale, a pokud jich vysázíme víc do jedné skupiny, vznikne zákoutí, které navodí atmosféru temného černého lesa.

Slovníček českých a latinských názvů zbarvení

Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock

Barevné tóny jehličnanů