U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Barevné chalupy
Kategorie: Speciál – malujeme, natíráme | Autor: Roman Abušinov
Není to tak dávno, kdy hospodář či hospodyně každé jaro pečlivě obnovovali mnohdy pestrobarevné nátěry fasád, oken, dveří i výmalbu světnic ve svém stavení. Patřilo to k obecním “společenským” povinnostem i k sedlácké pýše.
Dnes, přestože nabídka nátěrových hmot je rozsáhlá, panují dva extrémy – buď je stále opakována sterilní kombinace bílé barvy s hnědou nebo na-opak nepřirozená barevnost složená z příliš syntetických odstínů a lesků nebo hrubě strukturovaných povrchů. Lidová výzdoba v minulosti přes svou jednoduchost (nebo právě pro ni) nabyla mnohem estetičtějších forem.
Světnice nebyly jen bílé
Stěny světnic a síní se obvykle bílily vápnem, pro světlost a dezinfekční vlastnosti vápna. Avšak nezůstávalo jen u bílé – do vápenného mléka byly přidávány barevné hlinky, především okrová a modrá, ve světlých odstínech. Častý byl i zelený nátěr, někdy dokonce postříkaný červenou a modrou barvou tak hustě, že celek budil fialový dojem. Zvláštní úpravou stěn bylo také přidání dřevěného popela do vápenného mléka. Detailnější výzdobnou formu představovalo otiskování barevných vzorů pomocí obilných klasů, kukuřice, zaječí tlapky, tiskátek z brambor nebo řepy ve tvaru kolečka, srdce, hvězdy, slunce a jiných. Později došlo ke schematickému zjednodušení pomocí šablony vystřižené z tuhého papíru. V horní části stěn se často uplatňovaly barevné podstropní pásy zdobené jednoduchými motivy. Málo známá je ornamentální výzdoba stěny kolem topeniště v černé kuchyni, takzvané malované ohniště, zřejmě související s dávným kultem ohně. Prováděly ji ženy volným tahem prstů v mokré hliněné omazávce nanesené na stěnu začerněnou sazemi. Tmavá kresba pak vystupovala zřetelně ze světlé plochy zdi. Vytvářely tak různé ornamenty geometrické, rostlinné, ale i zoomorfní, a věřily v jejich ochranné vlastnosti. Stropy bývaly po zavedení sporáku obílené, a to včetně stropních trámů. Známý je i strop kropený – na bílém či žlutém podkladu například modře. V zámožnějších usedlostech si mohli dovolit stropy a mnohdy i stěny malované barevnými ornamenty, zejména v patrových (podkrovních) světničkách. Dveře se natíraly na zeleno, na hnědo a na žluto nebo dvěma i více barvami – nejčastěji na zeleném základu bílá pole, na žlutém červená a zelená pole, nebo se podobně jako nábytek malovaly ozdobnými rostlinnými či geometrickými vzory. Na rámy oken se používal hnědý, žlutý, modrý, červený, zelený a později také bílý nátěr. Okenice zdobily opět různé ornamentální vzory. Kamenné portály dveří a ostění oken se natíraly bíle, okrově, červeně nebo zeleně. Zdobení lidového nábytku malováním či dokonce vykládáním se začalo rozšiřovat od konce 18. století a postupně se objevovaly velmi náročné vzory.
Dřevěnice zvenku
K nejjednodušším barevným řešením dřevěných staveb patřilo přetírání spár mezi trámy roubené stěny hliněným kalem nebo vápenným mlékem a bílení obvodu oken a dveří až 20 cm širokým pásem. Východnější oblasti si dlouho udržely zvláštní ornamentální malbu vápnem okolo oken a v prostoru mezi nimi, která souvisela s kultovními ochrannými praktikami. V Podkrkonoší, na Podorlicku, Plzeňsku i jinde se do vápenného mléka přidávaly barevné hlinky a spáry mezi trámy se líčily na žluto, na zeleno či na modro. Později se ujalo bílení celých roubených domů. Podezdívky se nejčastěji bílily, podrovnávky se líčily šedě nebo černě přimícháním sazí do vápenného mléka, jinde přidáním barevných hlinek modře, tmavočerveně i jinak. Na Pardubicku se používala zelená barva nejenom na podezdívky ale i k obarvení pásů kolem oken a dveří.
Ve štítech chalup se na Mělnicku, Plzeňsku a ve východních Čechách bíle vybarvovaly krycí lišty nebo se celá lomenice bílila a lišty se natíraly tmavohnědě, červeně nebo černě. Lomenice malované barevnými ornamenty byly obvyklé v severovýchodních a východních Čechách, na Šumavě a později i na Valašsku.
Vertikálně přibíjený prkenný plášť dřevěných domů v severozápadních Če-chách býval natírán různými barvami, mimo obvyklých odstínů i tmavočerveně, tmavozeleně, šedě či žlutě. Na západočeských hrázděných domech kontrastovaly světlé plochy s trámovou kostrou natřenou černě, tmavohnědě, žlutě, červeně, zeleně nebo modře, často s detailně vyvedenými konstrukčními prvky.
Fasáda zděného domu
U zděných domů zprvu převládal bílý vápenný nátěr, o něco později se začaly přidávat do jarních nátěrů omítek barevné hlinky, obvykle tak, aby dům zbarvovaly do světlých tónů. Okraje okenních a dveřních otvorů, mezipatrové a podstřešní římsy, iluzivní pásy, sokly a nároží dostávaly naopak tmavší nátěr. Výjimkou ovšem nebylo ani opačné, negativní uspořádání dvou základních barev. Později byla používána i třetí barva, a to pro doplňkové prvky například u historizujících fasád nebo fasád ovlivněných secesí. Zvlášť bohatou barevnou výzdobou vynikaly jihočeské blatské statky v době rozvoje tzv. selského baroka. Každá část plastické výzdoby měla svoji barvu, často i velmi sytých odstínů. Původní velmi pestře malované jihočeské fasády však byly v průběhu 19. století nahrazeny poněkud fádní kombinací okrové barvy v základní ploše a bílé na plastické výzdobě.
Hliněné domy na jižní Moravě se obvykle bílily vápnem nebo se nátěry přibarvovaly hlinkou do světlých odstínů. Slovácko proslavila výzdoba stěn pestrobarevnou malbou na bílých pásech kolem oken a dveří, na žudrech, kolem čísla domu a pod římsami pomocí tečkování, kroužkování a konturování za použití štětce nebo i potiskování vzory vykrojenými z brambor a řepy.
Jak je vidět, barevnost domů bývala velmi bohatá a rozmanitá. Proč se tedy nepokusit o jejich obnovu?
Popisy k obrázkům
1 V jižních Čechách jsou dodnes k vidění umně zdobené fasády v sytých odstínech
2 Novodobé dveře s odvážně barevným nátěrem návštěvníka naladí do úsměvu
3 Pozůstatek secesní malby ve východočeské chalupě osvícení majitelé zachovali
Autor fotografií: foto Ivan Tichý, ČEŘ, ZI
