U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Báječná léta ve Hvozdech
Kategorie: Návštěva | Autor: Martina Lžičařová
Stačí si jen připomenout název prvotiny Michala Viewegha – Báječná léta pod psa a vybaví se působivý příběh malého Kvida a jeho rodičů, který se odehrával v šedesátých letech. Vzpomínáte si? Otec s matkou a svým potomkem se museli z Prahy vystěhovat do sázavské vily, od níž neměli klíče.
Rodiče Alexandra Janovského prožili příběh podobný. Jako politicky nespolehliví byli v padesátých letech odsunuti za Prahu, do vily, v níž si ale dlouho nepobyli. Někomu „shora“ se stavba zalíbila, a tak několik dalších roků rodina žila v dalším přiděleném příbytku – v lese, v nuzné dřevěné chatě. A zatímco Kvidův otec šel pracovat do skláren, z Alexandrova tatínka, původně kriminalisty, byl rázem brusič kovů.
Alexandrovy vzpomínky ale nejsou hořké: „Věk od 5 do 13 je důležitý. Jde o nejhezčí léta dětství. Chodil jsem do školy do Štěchovic, měl prak, s klukama jsme blbli s bouchacími klíči. Div, že nám zůstaly všechny ruce a nohy. K našemu bydlení ve Hvozdech patřilo i to, že kousek od nás žila vdova po Slánském, ale taky sem jezdil na dovolenou Zápotocký. Krušno bylo v zimě, když nám v chatě odstavili vodu a nedali uhlí. Pod hrozbou vězení se stromy na topení kácet nesměly.
Z Hvozdů jsme se přestěhovali až v roce 1958, a tak jsem další roky žil v Neratovicích a později se vrátil do Prahy. Do těchto míst jsem se ale často vracel. Když jsem měl smutnou náladu, nebo se jen tak projít… Proč? Jak říkal Jan Werich: Člověk je doma tam, kde cvrnkal kuličky.“
Dárek, kterým chataření začalo
Alexandrovy návraty do Hvozdů se vyplatily. Tak dlouho brouzdal oblíbenými pěšinkami, až se jeden z místních chatařů, když se spolu dali do řeči, na rodinu Janovských rozvzpomněl… a kus svého pozemku prodal. „Nadělil jsem si dárek k 50. narozeninám. Padesátiny jsou pro chlapa zvláštní věk – zdá se, že všechno končí. Navíc jsem se tři roky před tím rozvedl a bydlel jsem v ateliéru.“
Novopečený majitel kousku lesa nejdřív uvažoval, že by si tady nechal postavit finský srub, ale protože vystudoval stavební průmyslovku, domeček si nakonec nakreslil sám a začal hledat výrobce.
Promyšlené vytápění
Celoročně obyvatelná dřevěná chata je postavena z typizovaných panelů Dřevopodniku Krutský. Je nepodsklepená, a protože tady byl naměřen třetí stupeň výskytu radonu, železobetonový základ je opatřen protiradonovou izolací. Alexandr ale z výskytu radioaktivního plynu hlavu těžkou nemá. V sousední chatě prý nenaměřili nic…
Obvodový plášť dřevostavby je překvapivě tenký. Tvoří jej 14 cm čedičové izolace, která je z obou stran obložena borovými palubkami. Přestože je uvnitř i v mrazivém počasí útulno, chatař si myslí, že stěny mohly být přece jen o něco silnější. Ani kvalitní eurookna, opět z masivu, ani smrková podlaha ale dovnitř chlad nepouštějí. Pro jistotu jsou v zimě stále zapnuta akumulační kamna. A když se chatař rozhodne, že tady v lednu nebo únoru stráví víkend, zatopí v kamnech Beskyd, do nichž přikládá obrovskými poleny.
„Měl tady být otevřený krb, ale dozvěděl jsem se, že není dost účinný. Tato kamna sice nejsou hezká, ale jsou úžasná. S výkonem 12 kW celý prostor vytopí za chvilku,“ pochvaluje si Alexandr. Stejně tak velebí výborný nápad svého kamaráda. „Tomáš mě přinutil, abych upravil projekt, a tak jsem kromě schodiště nechal proudit vzduch do podkroví i na opačném konci místnosti. V rohu prostě kousek stropu chybí.“ Pro lepší představu doplňme, že z pracovny v patře se dá koukat dolů přes zábradlí.
Samota je bezvadná
Kromě promyšlené cirkulace teplého vzduchu má svůj velký podíl na příjemné atmosféře spousta do červena laděných koberců a koberečků, které smrkové palubky téměř zakrývají. „Mám koberce rád,“ přiznává hostitel. „Mnohé jsou památkou na dědečka. Býval generálním ředitelem cukrovaru v Turecku, odkud je přivezl. Jsou z vlny nebo hedvábí…“ ukazuje na určité kusy.
Červená barva se v interiéru opakuje i na dalších doplňcích a na nábytku. Stejně tak s domem ladí i nesčetné obrazy a obrázky, moderní grafika se doplňuje se starými fotografiemi. Vytříbený vkus a citlivé oko majitele zasluhují obdiv. Tím spíš, že si celou chatu zařídil úplně sám.
Některá z kamarádek, co sem k němu občas jezdí, se občas ujme zahrady. Moc údržbu nepotřebuje – má ryze lesní charakter. Pod vysokými stromy se dají sbírat klouzky a koneckonců zastřižení psího vína, které se bujně pne po pergole, chatař zvládne.
Alexandr přiznává, že na chatě v Hvozdech dokáže být i týden sám, aniž by mu někdo chyběl. „A to se snažím holit, mýt a tak…“ směje se. „Být sám se sebou je totiž bezvadný. Můžu se flákat, číst, poslouchám muziku a fotím. Nebo se jen tak dívám na vážky, mloky, divočáky, daňky, srny, které chodí pít dolů k sousedovi. Příroda se v posledních letech hodně zlepšila, objevují se druhy motýlů, které dlouho nebylo vidět.
Když se přestanu flákat, sednu si k počítači a zpracovávám fotky. Taky jezdí návštěvy, s Tomášem chodíme na ryby. Mě to teda nebaví, ale můžem u vody pokecat. A pak taky rád vařím,“ vypočítává všechny aktivity, které ho tady nenechávají v klidu. „Na terase mám takový kotlík (jde o litinový gril), i teď v zimě v něm zatopím šiškami a vařím polívku. A než se uvaří, piju kořalku na zahřátí. Věřte, je to báječný…“
Popisy k obrázkům
1 Podkroví je prosvětleno střešními okny Velux. I tady zdobí všechny stěny obrázky, které souzní s duchem interiéru
2 Pracovna pána domu
3 Lehká dřevěná stavba je tím pravým do Hvozdů
4 Terasa je z indického pískovce. Když ji zjara Alexandr Janovský umyje, vynikne barva kamene, která ladí s kůrou borovic
1 Chatař při projektování vycházel z rozměrů panelů, z nichž montuje domky Dřevopodnik Krutský. Hrubá stavba byla hotova za 14 dní
2 Vnější plášť chaty je opatřen dvěma nátěry Xyladekoru v odstínu ořech
3 Podléhat krásám přírody a zachytit je, je údělem Alexandra Janovského, povoláním fotografa
1 V interiéru zůstaly borové obklady bez povrchové úpravy. Nábytek je volen ve stejném, jednoduchém stylu: stůl a židle jsou z IKEA, křesílka od firmy JECH z Dobrušky. Všimněte si i jednoho chalupářského prvku – nad kamny Beskyd se houpá bidlo, na kterém je možné usušit provlhlé prádlo
2 Četné obrazy a obrázky potlačují množství dřeva v interiéru stejně tak jako koberce. Schodiště vpravo přivede návštěvníka do podkroví
3 Kuchyňka, přestože je v ní využit každý volný koutek, působí vzdušně
4 Na malý prostor koupelny v přízemí se vešlo všechno, co je k dodržování čistoty potřeba
