Babiččina zahrádka po Valašsku
Každý si ji představuje trochu jinak, ale patří k ní veselé barvy, syté vůně, bylinky a plané růže a samozřejmě i slunečnice u plotu. Jednu takovou zahrádku jsme potkali u staré roubenky na Valašsku. Zkuste se jí inspirovat!
Napodobit výsadbu v předzahrádce ve venkovském stylu není nic těžkého, stačí respektovat fakt, že jejím základem musí být především nenáročné trvalky. Výběr by měl být takový, aby v průběhu celého roku pokaždé něco kvetlo.
Zahrádka pod dřevěnicí
Miniaturní, ale svátečně vonící zahrádku ve starosvětském stylu jsme objevili v Novém Hrozenkově pod valašskou dřevěnicí s masivní kamennou podezdívkou a s rozlehlou pavlačí, odkud je výhled do sadů a luk. Kdysi tu míval ateliér malíř Antonín Strnadel, nyní je interiér stavení přebudován na jeho památník.
Inspirativní „babiččina“ zahrádka je v tomto případě vybudována ve svažitém a poměrně vlhkém terénu, takže se tu daří i kapradinám a náprstníkům. My jsme zde zastihli kvetoucí hvozdíky, rozrazily, oměje, lilie zlatohlavé a vrbiny. Na svůj čas zatím čekaly kosatce, floxy, janeby a divizny. Je zřejmé, že mnohé květiny sem přicestovaly z okolních luk, a proto je zahrádka každý rok trochu jiná.
Venkovská klasika
Pro výsadbu venkovské zahrádky bývala typická trojčlenka: předzahrádka se zeleninozahrada vou zahrádkou, dvorek a sad. Předzahrádku a zeleninovou zahrádku lemoval plot, aby se do nich nedostala drůbež.
Rozlehlá travnatá plocha bývala jen v sadu, živý plot obvykle vyrostl sám z planých keřů, které se neupravovaly. Původní selské zahrady byly ryze užitkové a velmi prosté. Vznikaly bez plánování a rostly tu především rostliny jedlé a užitkové (koření, bylinky i léčivky) a rostliny ochranné (šeřík u vstupu) a samozřejmě i ty pěstované pro slávu Boží (lilie, hvozdíky, kopretiny).
Na jaře se na klasické babiččině zahrádce objevují prvosenky, kamzičníky, konvalinky a srdcovky, doprovázené drobnými cibulovinami, jako jsou sněženky a bledule. V pozdním jaře ji krášlí orlíčky a pivoňky, v létě trsy zvonků, řebříčků, ostrožek, smolniček a lupin. Podzim mají na starosti astry s jiřinami. V bylinkové části měly výsadní postavení léčivky, jež sloužily jako domácí apatyka, koření anebo jako odpuzovač hmyzu. Typickými zástupci jsou levandule a šalvěj.
Jak a co sázet
Při výsadbě venkovské zahrádky se vyvarujte pestře zbarvených dřevin, vynechejte zakrslé jehličnany. Záhonům prospěje volnost až chaotičnost a kompoziční naivita. Preferujte nepřešlechtěné trvalky s jednoduchými květy. Důležité je uvědomit si, že okrasné květiny se v dřívějších dobách nevysévaly, a přesto se díky samovýsevu na zahradě objevovaly rok co rok.
Do kategorie osvědčených a odolných dvouletých vytrvalců patřily pomněnky, sedmikrásky, topolovky, náprstníky a léčivé divizny. Na babiččině zahrádce se však výborně dařilo i některým samovýsevným letničkám. V jejich čele stojí zářivě kvetoucí měsíček, následují letní fialy, chrpy, černucha, vonná rezeda, popínavý hrachor a laskavec.
Růže a bezy
Na venkovské zahradě nikdy nescházely růže. Pěstovaly se však jen „plané“ druhy, které měly jednoduché květy a krásně voněly. Dnes lze použít například růži keltskou či stolistou.
Z ostatních keřů patřil na původní venkovskou zahradu stálezelený krušpánek neboli buxus, brslen, šeřík a mohutné hortenzie. Později doznal velké obliby voňavý pustoryl neboli nepravý jasmín. Samozřejmě nesměl chybět léčivý bez černý, jemuž bylo vyhrazeno působiště za stodolou. Můžete zkusit vysadit i starobylé ovoce – jedlý jeřáb, mišpuli nebo kdouli.
Když už jsme u užitku – u kompostu vždy rostly křen a rebarbora. Jenom pro jistotu ještě jednou zopakujme: méně je více a krása minulých odrůd tkvěla v nepřešlechtěnosti. Atmosféru venkovské zahrady dotváří drobné doplňky, jakými jsou staré hrnce, dřevěná vědra, kamenný žlab či obyčejný vydlabaný kus stromu.