Asfaltové střechy
Asfaltové střešní krytiny včetně pásů, vlnovek, šindelů či tašek představují lehkou, levnou a většinou i snadno svépomocí montovatelnou pokrývku střech.
Asfaltové či bitumenové střechy jsou tak trochu synonymem provizoria a ne příliš vzhledných krytin bez dlouhé výdrže. Ale nemusí tomu tak být vždy. V některých případech lze navíc výhody asfaltových krytin upřednostnit a využít je třeba jako rychlé a dočasné řešení.
Asfaltové pásy
Týká se to zejména asfaltových pásů. Ty mohou skvěle posloužit na řadě typů staveb. S mírnou nadsázkou lze říct, že dobře ochrání střechu králíkárny i velkého domu. Používají se však zejména jako dočasný izolační podkladový materiál pro některé jiné typy střešních krytin na bednění, ale také jako finální vrstva, která za určitých okolností, při správném položení a pravidelné údržbě může sloužit celá léta.
Vybrat pás vhodný na střechu není úplně jednoduché. Rozhodnout se musíte zejména podle toho, zda chcete pásy spojovat natavením pomocí plamene, nebo je upevnit na podklad hřebíky.
Bitumenovými pásy se často pokrývají menší lehké dřevostavby, například různé altány a zahradní domky nebo přístřešky. Pro ně lze vybrat některý z výrobků, určených přesně pro tyto účely. Střešní pásy (např. Guttabit 26 či Onduline Pergola Roof) bývají i v různých barevných odstínech povrchu, který je tvořen hrubozrnným posypem.
Tyto pásy se prodávají jako plnohodnotná střešní krytina s nízkou propustností pro vodní páry a dostatečnou odolností vůči mechanickému poškození.
Například zmíněný Guttabit 26 doporučuje výrobce pokládat celoplošným natavováním na vhodný podklad pomocí plamene hořáku. Podklad musí být soudržný a natřený penetračním nátěrem (např. Abizol H). V případě pokládky na dřevěné nebo OSB bednění je třeba nejprve položit podkladní vrstvu rovněž z asfaltového pásu, který se upevní hřebíky na lepenku.
Jak se orientovat v nabídce
Použít jako střešní krytinu pás, který se pro tyto účely přímo vyrábí, je nejjednodušší cestou k dosažení požadovaného výsledku. Střechu však lze pokrýt i pásy, které mají univerzálnější použití. Musí však splňovat určitá kritéria. Vhodný výběr z poměrně široké nabídky pásů musí vycházet z předpokládaného účelu jejich použití. Potřebujete znát především základní rozdělení pásů podle typu asfaltu a podle nosné vložky. Důležité je i to, zda potřebujete asfaltový pás paropropustný, zda ho chcete na podklad natavit plamenem, nebo přibíjet hřebíky a jestli má přijít na šikmou, nebo na rovnou střechu.
Pro podrobnější orientaci v nabídce se vyplatí znát některé pojmy, které najdete na obalech pásů či v popisu výrobků na e-shopu. Můžete tak ušetřit dost peněz, protože střešní pásy zpravidla není nutné vybírat mezi nejdražšími typy.
Například modifikace asfaltových pásů je úprava asfaltu mísením s různými polymery. Tím se sníží křehkost materiálu v mrazu a jeho stékavost při vysokých teplotách, což rozšíří jejich použitelnost. Prodávají se pásy s asfaltem oxidovaným, SBS modifikovaným a APP modifikovaným. Liší se především teplotní odolností daného materiálu, podle níž se pak řídí použitelnost pásů.
APP pásy (s povlakovou hmotou z asfaltu modifikovaného plastomery, resp. směsnými polymery) se vyznačují vysokou teplotní stálostí, proto je výrobci doporučují zejména k hydroizolaci střech s vyšším spádem. APP pásy vzdorují vysokým teplotám a také povětrnostním vlivům. Právě proto jsou vhodné pro pokrytí střech včetně strmých a svislých ploch.
SBS modifikovaný pás (s povlakovou hmotou z asfaltu modifikovaného elastomery) zase dobře odolává mrazu, takže se hodí na hydroizolace plochých střech a spodních staveb (základů). SBS pásy se rovněž vyznačují vysokou elasticitou.
Tu naopak nemají modifikované APP pásy a nelze ji očekávat ani od oxidovaných asfaltových pásů. Jejich výhodou je zpravidla nižší cena, hodí se spíše pro krátkodobou, provizorní, doplňkovou a méně náročnou izolaci. Bývají to často například pískované pásy s vložkou z impregnované hadrové lepenky opatřené oboustranným nánosem oxidovaného asfaltu s minerálním posypem. Právě k takovým chalupáři často sáhnou při opravě střechy kůlny nebo přístřešku, ale zázraky od nich čekat nelze.
Podle nosné vložky
Velký vliv na vlastnosti pásů má i nosná vložka, která je buď nasákavá nebo nenasákavá a vhodná či nevhodná k natavení nebo naopak k mechanickému připevnění k podkladu pomocí hřebíků.
Nejvíce vhodných produktů na střechy lze najít mezi hydroizolačními pásy s nosnou vložkou ze syntetických vláken (polyesterové rouno). Ty se používají jako izolace proti zemní vlhkosti a povrchové stékající vodě. Zejména jsou však určeny pro vytváření izolačních vrstev (povlakových krytin) plochých, ale i šikmých střech.
Izolační pásy s nosnou vložkou z kovové (hliníkové) fólie se uplatňují na střechách jako parozábrany, které mohou současně plnit funkci pojistné izolační vrstvy.
Pásy s vložkou z tzv. sklotkaniny poslouží jako izolace proti zemní vlhkosti a proti spodní či povrchové stékající vodě působící hydrostatickým tlakem. Na střechách se používají jako podkladní vrstva nebo mezivrstva u vícevrstvých izolací.
Pásy obsahující sklorohož (netkanou textilii ze skleněných vláken) jsou vhodné jako jednovrstvá izolace proti zemní vlhkosti. Nedoporučují se tam, kde spodní či povrchová stékající voda působí hydrostatickým tlakem.
Existují i tzv. spřažené vložky, které využívají mechanických vlastností více materiálů. Nejčastěji se jedná o polyesterové rouno vyztužené a stabilizované vůči plošným změnám skleněnými vlákny (skleněnou mřížkou).
Pásy z papírové či hadrové lepenky mají kvůli nasákavosti omezenou životnost v místě dlouhodobého kontaktu s vodou.
Podle tloušťky
Tloušťka pásu je důležitá zejména kvůli jejich spojování natavováním plamenem plynového hořáku. Někteří výrobci označují jednotlivé pásy identifikačním kódem vhodnosti k natavení, ale nelze se na to spolehnout u všech značek.
Krycí vrstva asfaltu na nosné vložce musí být pro natavení dostatečně silná, aby se při zahřátí plamenem hned neobjevila nosná vložka. Obecně se uvádí jako vhodná vrstva o něco silnější, než jeden milimetr. Pásy typu R s krycí vrstvou do 1 mm a pásy typu A bez krycí vrstvy asfaltu jsou tedy k natavení nevhodné.
Při splnění těchto kritérií lze natavováním vytvořit velmi pevnou a soudržnou vrstvu, vždy o něco lepší, než je tomu v případě krytiny, která je k bednění pouze přitlučena hřebíky.
Opravovat nebo měnit
Při šíři současné nabídky střešních krytin a řadě dostupných materiálů vhodných pro minimální zatížení krovů není volba asfaltových pásů jako finální střešní krytiny na nově postavený či zrekonstruovaný rekreační objekt příliš pravděpodobná.
Spousta chatařů a chalupářů však stojí před nutností údržby, oprav a obnovy střechy z asfaltových pásů na starších objektech, kde může taková krytina dobře sloužit po celá léta.
Dílčí opravy obvykle znamenají nutnost vyměnit asfaltový pás nebo využít bitumenový tmel či opravnou pásku. V případě menších ploch střechy a většího rozsahu problémů se však vyplatí kompletní výměna svrchní krycí vrstvy. Při ní je nutné staré hydroizolační pásy odstranit, opravit podklad a poté položit novou krytinu. Tedy buď opět pásy, nebo jiný vhodný typ krytiny pro danou konstrukci a sklon střechy.
Údržba asfaltové střechy pak spočívá zejména v pravidelné obnově ochranných nátěrů, které omezují praskání střešního pláště vlivem působení klimatických podmínek. Jde o syntetické či bitumenové stěrky, které dávají střechám z pásů typickou stříbrošedou patinu, ale vyrábějí se rovněž v cihlově červeném nebo hnědém odstínu.
Nenatírejte však střechu dříve, než odstraníte veškerá viditelná poškození, nejenom díry, ale i nejrůznější vyboulení a zvrásnění. Taková místa je třeba proříznout, vysušit vodu pod krytinou a na narušená místa buď natavit záplaty z asfaltových pásů, nebo použít samolepicí bitumenovou pásku na opravy.
Vlnité střešní desky
Jinou cestou k lehké, stále ještě poměrně levné a na pokládku nenáročné střeše jsou vlnité asfaltové desky. Bývají dostupné ve dvoumetrové délce a v šířce zhruba od 95 do 110 centimetrů. Můžete je mít v cihlově červené a černé, seženete však i desky v zeleném či hnědém odstínu. Na potřebné rozměry se desky řežou pilou a na konstrukci ze střešních latí se upevňují speciálními hřebíky, jejichž součástí jsou plastové krytky.
Můžete si vybírat z dražších značkových výrobků s garantovanou zárukou na nepropustnost vody. Onduline poskytuje u desek Onduline Classic záruku 10 let, Gutta pak na své desky Guttapral či Guttanit až patnáct let. Zvláště hobbymarkety pak mívají v nabídce i levnější neznačkové vlnovky, které lze doporučit k použití zejména na drobnější hospodářské stavby, přístřešky a všude tam, kde nebudou případné problémy tolik bolet.
Dobře provedená pokládka v souladu s pokyny výrobce je u tohoto typu krytiny velmi důležitá především pro konečný vzhled a funkčnost střechy. Nepodceňte zejména správné rozteče latí podle sklonu a předpokládaného zatížení střechy, přesahy desek, počet a rozmístění hřebů.
Při určování laťování, průřezu kontralatí a latí je vždy nutné zohlednit plochu střechy, účel objektu, rozteče krokví i místní klimatické podmínky. Ve ztížených podmínkách je potřeba laťování zhustit, aby nedošlo k deformaci krytiny. Je možná i pokládka vlnovek na bednění, ale pouze v případě nízkého sklonu a při zajištění volného proudění vzduchu pod konstrukcí.
Dostatečné odvětrání střešního pláště u okapu, v ploše a hřebeni se řeší pomocí kontralatí, latí a systémových větracích prvků. Kondenzaci vlhkosti lze zabránit tak, že se pod krytinu položí vhodná pojistná hydroizolační fólie podle skladby střešního pláště.
Vzhledem k nízké hmotnosti je bitumenová vlnitá krytina vhodná i na dřevostavby včetně starších chat. Je snadné ji pokládat a také se lehce demontuje, může být tedy i dočasným provizorním řešením zastřešení. Za určitých podmínek je dokonce možné použít bitumenové desky i při zachování původní krytiny, například eternitových vlnovek.
Potřebovat budete i doplňky a příslušenství, například hřebenáče, úžlabí, těsnicí nebo štítové lišty. Gutta pak prodává rovněž průhledné sklolaminátové desky Guttanit PES, které jsou kompatibilní s bitumenovými deskami Guttanit a lze je použít například k prosvětlení střechy přístavku nebo hospodářské budovy.
Text: Richard Guryča
Foto: Archiv firem