Aby venkovní dlažba vydržela

Trvanlivost venkovní dlažby je u tohoto typu zpevnění terénu hlavním požadavkem, stejně jako pěkný vzhled a souvislá rovná plocha. Ovlivníte to výběrem a pokládkou materiálu.

Kromě přírodního kamene se pro dláždění ploch či chodníků v exteriéru nejčastěji používá betonová dlažba nebo keramické dlaždice a dostatečně odolné cihly. U venkovních dlažeb je nejdůležitější mrazuvzdornost, nasákavost, protiskluzný povrch a otěruvzdornost. Vydlážděná plocha musí umožňovat bezpečný pohyb a vydržet dlouhodobé působení povětrnostních podmínek, pokud možno s co nejmenšími nároky na údržbu, opravy a úklid.

Dobře zhutněná vrstva písku a kameniva má zvláště u větších dlážděných ploch i funkci drenáže, která odvádí zpod dlažby vodu. Foto: Shutterstock

Dlaždice a doplňky

Dlaždice z přírodního kamene mohou tvořit vybrané ploché kameny nebo štípaná či řezaná dlažba z pískovce, čediče, porfyru, mnoha druhů žuly, ale i z mramoru. Mrazuvzdorné slinuté keramické dlaždice glazované protiskluznými glazurami poslouží pro vydláždění zádveří, chodníků, ale i okolí bazénů. Pálená mrazuvzdorná dlažba dobře odolává povětrnostním vlivům a je nenáročná na údržbu.

Dláždění žulovými kostkami je tradiční metoda, která se stále uplatní na dvorech, zápražích či chodnících u venkovských chalup. Foto: Shutterstock

Osvědčily se i zámkové dlažby či různé tvary betonových dlaždic včetně těch s úpravou imitující rozličné přírodní materiály. Při výběru berte v potaz rozsah příslušenství a doplňků, které se mohou hodit. Jsou to soklové či fasádní pásky, schodnice, obrubníky nebo ukončovací lišty.

Pro venkovní dlažby je kromě mrazuvzdornosti důležitá i jejich protiskluzná povrchová úprava

Způsoby pokládky

Venkovní dlažby nebo kameny předpokládají dláždění na sucho nebo „lepení“ na maltu či beton. Suché dláždění do pískového lože znamená, že se kameny či dlaždice pokládají do písku a do štěrku.

Jednou z nejpraktičtějších a nejodolnějších dlažeb je dlažba betonová či zámková, která se pokládá na sucho do pískového lože. Foto: Shutterstock

Suché dláždění

Výhodou tohoto způsobu pokládky je možnost dlažbu kdykoliv rozebrat kvůli případné opravě nebo výměně. Vyhnete se pracnějšímu betonování a dobré je i to, že vrstva štěrku tvoří drenáž a dobře odvádí vodu, což přispívá zejména k celoroční stabilitě zpevněné plochy. Neobejdete se však bez dostatečného zhutnění podkladu, jinak může docházet k nestejnoměrnému sesedání kamenů či dlažby.

Podklad nemusí být dokonale rovný, je ale potřeba odstranit minimálně vrchní vrstvu zeminy a zhutnit povrch vibrační deskou. Poté přijde na řadu vrstva štěrku či kameniva pro omezení nežádoucího působení vody. Když bude dlažba pouze pochozí, stačí asi 10 cm tohoto kameniva. Pokud však budete po dlažbě i jezdit, je nutné vrstvu minimálně zdvojnásobit.

Dlaždice nebo kameny se pokládají na ložnou pískovou vrstvu o frakci 4–8 mm. Písek by neměl obsahovat větší podíl jílu, jinak by mohlo docházet k nestejnoměrnému sesedání jednotlivých dlaždic. Zhruba 4 centimetry silnou vrstvu písku nejprve zhutněte vibrační deskou (lze ji pronajmout v půjčovnách nářadí). Poté se po zpevněném povrchu rozhrne další, tentokrát už pouze 1–2 cm silná vrstvu písku a do ní se pokládají jednotlivé dlaždice. Jejich dokonalé usazení podpořte doklepnutím gumovou či dřevěnou palici. Vydlážděnou plochu vyspárujte směsí křemičitého písku a cementu, zameťte směs do spár a opět použijte vibrační desku.

Vyrovnání podkladu je důležité i při dláždění na sucho, ale dokonalou rovinu vyžadují především tenčí lepené dlaždice. Foto: Shutterstock

Dláždění mokrou cestou

Pro dlaždice či kameny menší tloušťky je vhodnější pokládka tzv. mokrou cestou, většinou lepením na betonový armovaný podklad. Ten by měl být zcela rovný. Pokud není, je třeba ho nejdříve vyrovnat stavebním lepidlem či venkovní cementovou stěrkou a až poté lepit jednotlivé dlaždice. U tohoto způsobu pokládky je nutné dodržení minimálně 2% sklonu plochy tak, aby mohlo docházet k bezproblémovému odtoku vody, ideálně s napojením do kanálku a kanalizace.

Další z možností je klást dlažbu přímo do vlhké betonové vrstvy. V tomto případě je nejprve nutné odstranit vrchní vrstvu zeminy a zhotovit odpovídající drenáž, jinak v mrazech hrozí riziko zvedání budoucí betonové desky. Následně pak klaďte jednotlivé kameny nebo dlaždice přímo do 10–20cm vrstvy armovaného vlhkého betonu. A opět se snažte dodržet spád nejméně 2 %.

Na vzhled dlážděné plochy má vliv i její vyspárování, a proto je důležité dodržet rovnoměrnost a správnou šířku spár. Foto: Shutterstock

Nalepená dlažba se spáruje cementovou směsí s podílem písku, případně lze použít speciální spárovací hmoty, které se prodávají jako suché směsi v pytlích a připraví se rozmícháním v předepsaném množství vody.

Dobré rady

• Stroje či nářadí pro úpravu terénu a vyrovnání ploch je výhodné si krátkodobě pronajmout v půjčovnách. Ty bývají častou součástí nabídky služeb v prodejnách stavebnin.
• Nemáte-li dosud zkušenosti se spárováním dlažeb, je lepší začít s menším množstvím spárovací hmoty a na menší ploše si vyzkoušet rychlost jejího zasychání a čištění dlažby ještě před úplným zaschnutím směsi.
• Snížení nasákavosti a snadnější čištění podpoříte u porézních neglazovaných povrchů impregnačním nátěrem.

Co lze vyčíst z norem?

Mrazuvzdorná dlažba by měla odpovídat normě ČSN EN 14411. Pro dlažby do exteriéru je důležitá i otěruvzdornost v kategorii označené PEI minimálně na stupni 4. Při výběru dlažby do exteriéru se řiďte pravidlem, že čím je stupeň PEI vyšší (stupně 1–5), tím je dlažba odolnější. Míra otěruvzdornosti vyjadřuje odolnost při pravidelné údržbě, ale i při procházení osob a proti vlivu znečištění zaneseným pískem či drobnými kamínky.

Text: Richard Guryča
Foto: Shutterstock

Aby venkovní dlažba vydržela