Aby dobře držely

Police musí často vydržet velkou zátěž, proto se vyplatí zvolit ten nejvhodnější způsob upevnění i podle typu zdiva

Zdánlivě snadný úkol v podobě upevnění police, zrcadla či obrazu na stěnu se občas zkomplikuje. S použitím výrobků, odpovídajících typu zdiva a míře zatížení se však můžeme problémům vyhnout.

Pokud by si dal někdo práci a spočítal, jaká je nejčastější kutilská domácí práce, bylo by zřejmě instalování polic či jiných drobných kusů nábytku a doplňků na stěnu na jednom z čelných míst takového seznamu. A pokud by se spočítalo, při které z prací kutil nejčastěji kleje, byl by výsledek zřejmě podobný. Upevňování na stěnu má určitá úskalí, která lze překonat volbou vhodných upevňovacích materiálů. Poradíme vám, jak správně vybrat.

Staré dobré hřebíky

Při menším zatížení mohou někdy postačit i hřebíky či skoby, ale měly by být kalené či jinak tvrzené, aby se neohýbaly

S přitloukáním čehokoli na stěnu hřebíkem má spousta lidí špatné zkušenosti. Leckdy je to ovšem nejjednodušší řešení. Když už se však rozhodnete použít do stěny hřebíky, vybírejte speciální kalené či jinak tvrzené. Hřebíky do betonu bývají běžně dostupné v železářství či příslušných odděleních kutilských hypermarketů a lze je samozřejmě použít i do jiných typů zdiva. Jde o to, že jsou dostatečně odolné proti ohnutí při zatloukání.

Do panelů se hřebíky také nastřelují. Pistoli na nastřelování je možné půjčit v půjčovně nářadí, ovšem spousta řemeslníků s tímto zařízením získala poněkud hororovou zkušenost v podobě možného prostřelení panelu či zděné příčky do sousední místnosti. Za pokus stojí rada, která koluje po internetu v podobě kutilského videa: zkuste zatloukat hřebík do stěny skrze korkový špunt, který pak z hřebíku sundáte krouživým pohybem, nebo odříznete nožem. Profesionální obdobou tohoto postupu jsou pak hřebíky, vybavené kruhovou plastovou podložkou, která zabrání jejich ohnutí.

Správná volba hmoždinky

V praxi mnohokrát osvědčeným a ve většině případů vskutku nejlepším řešením při upevňování čehokoli na stěnu je použití příslušného typu hmoždinek. Vrtání zdiva může být někdy problematické v případě, že se materiál drolí nebo klade odpor, ale trocha praxe a dobře zvolený typ vrtáku sníží i takový druh komplikací na minimum.

Police musí často vydržet velkou zátěž, proto se vyplatí zvolit ty nejvhodnější hmoždinky k upevnění podle typu zdiva

Na trhu existuje poměrně velké množství typů hmoždinek a vybrat z nabídky ten správný typ není vždy jednoduché. Existuje však jen několik základních druhů hmoždinek podle způsobu použití a ty se pak vyrábějí v mnoha různých variantách.

Základním kritériem dělení hmoždinek je materiál, v němž má hmoždinka s vrutem udržet příslušné břemeno. Nejčastěji používanou je plastová rozpírací hmoždinka, tedy klasická univerzální hmoždinka do betonu a plného zdiva. Pro upevňování do dutin se používá sklopná nebo pružná zaklápěcí hmoždinka z plastu nebo kovu. Dutinová hmoždinka je určena k upevnění do sádrokartonové desky. Co která zeď udrží

Při výběru hmoždinek a při práci s nimi je vždy důležité znát druh zdiva, do nějž budeme hmoždinky usazovat. A podle druhu zdiva a zatížení, kterému zdivo hodláme vystavit, je možné v některých případech nahradit hmoždinku i takzvanou chemickou kotvou.

Například plné cihly jsou vhodné pro jakékoliv zakotvení, odolávají tlaku rozpínání téměř jako standardní beton. V tabulkách pro výběr kotev a hmoždinek se rozlišují tři základní skupiny plných cihel: plné cihly, plné vypalované cihly a vápenopískové cihly.

Duté cihly udrží i univerzální hmoždinky, jejichž konec se po zašroubování vrutu v dutině zauzluje. V případě vyššího zatížení je však u dutých cihel vhodné zvážit právě použití chemické kotvy. Stavbaři používají i kotvy chemické a injektážní.

A jak poznat, jaké zátěži můžeme zdivo vystavit, pokud složení zdi přesně neznáme? Jestliže je zdivo pod omítkou nebo obklady, je třeba při vrtání prohlédnout složení vydroleného prachu. Je-li červený cihlový, je vše v pořádku. Pokud se vydrolí světlý maltový prach, je třeba počítat s tím, že hmoždinku či kotvu nesmíme tolik zatěžovat. Výrobci navrhují počítat s poloviční únosností než u stejné hmoždinky v plné cihle.

Příklad netradičního uchycení polic do speciálně vyrobených nosníků

Sádrokarton i dřevotříska

Sádrokartonové desky jsou tenkostěnné a při rozpínání hmoždinky nebo kotvy zejména u okrajů by se mohly snadno roztrhnout. Podobně je to s deskami z minerálních vláken nebo dřevotřísky. Do sádrokartonu se hodí jen speciální šroubovací pérové hmoždinky nebo hmoždinky a kotvy s takzvaným tvarovým stykem.

Například firma Fischer vyrábí pro práci se sádrokartonem nylonové hmoždinky typu GK. Jsou to speciální hmoždinky s kónickým tvarem a ostrým závitem. Utěchto hmoždinek se využívá měkkosti sádrokartonu, do něhož se hmoždinka pomocí nástroje zavrtá. Nylonové hmoždinky typu GK však nejsou vhodné pro sádrovláknité a dřevotřískové desky a rovněž pro sádrokarton s obkládačkami.

Co použít do betonu

Do betonu lze použít většinu hmoždinek, ale právě u tohoto materiálu stojí za úvahu i použití chemické kotvy. Její aplikace není složitá. Do otvoru v pevném materiálu vpravíme chemickou maltu z kartuše s nasazeným nástavcem a poté vložíme šroub, který ztuhlá chemická malta zafixuje. Pokud potřebujeme zavěsit polici či jiné břemeno do drolícího se zdiva, je vhodné použít chemickou kotvu se síťkou, která je součástí příslušenství. Lze ji použít i v pevných materiálech, ale svůj účel nejlépe splní při aplikaci do nepevného zdiva, děrovaných cihel či dutinových materiálů. Do vyvrtané díry či dutiny vložíme síťku, vytlačíme do ní maltu a teprve pak vložíme šroub.

Natloukání a turbošroub

S natloukacími hmoždinkami se pracuje snadno. V železářství se prodávají i s vrutem, který je zčásti zavrtán do hmoždinky. Tento komplet vložíme do vyvrtaného otvoru, zatlučeme do něj hmoždinku a vrut dotáhneme.

Jednou z možností, jak police pevně uchytit, jsou i nejrůznější konzole. Jsou vhodné i na police, vystavené větší zátěži

Zajímavou alternativou k hmoždinkám je turbošroub. Je to upevňovací prvek, který je obvykle vyroben z pozinkovaného hutního železa a který k fixaci ve zdivu nepotřebuje hmoždinku. V předvrtaném otvoru je uchycen samořezným závitem, ve kterém je spirálovitá drážka zamezující, aby se turbošroub ze zdi uvolnil. Je používán především k uchycení zárubní oken i dveří.

Ke kotvení těžkých prvků v betonu, kameni nebo cihle se někdy používají také celokovové hmoždinky. Některé fungují podobně jako plastové hmoždinky, takže po zašroubování upevňovacího prvku se ve zdi roztáhnou a drží. Jiný tip je tvořen kuželem s metrickým závitem, uprostřed našroubovaným na upevňovacím kusu. Při dotahování kusu pak kužel roztahuje prstenec, navlečený na těle šroubu.

www.azkotveni.cz, www.hmozdinky.eu

TEXT: RICHARD GURYČA
FOTO: ZDENĚK ROLLER, MARTIN MAŠÍN, PAVEL VESELÝ, PETR ŽIVNÝ, ARCHIV FIREM

Aby dobře držely