Studnice
Studnice je malá osada pod Adršpašsko-teplickými skálami. Končí tady silnice, dál, do osady Skály, která je nejvýše položeným sídlem náchodského okresu, se musí pěšky.
Osadu najdete na severovýchodě Čech, v Broumovském výběžku. Do Jívky, kde je obecní úřad, jsou necelé dva kilometry, stejně jako do osady Skály.
Právě pro svou odlehlost si Studnice ležící v nadmořské výšce 539 metrů zachovala téměř stejný vzhled jako před několika staletími. Ze správního hlediska je spolu s Horními Vernéřovicemi začleněna pod obecní úřad v Jívce.
Chalupa pod lesem má štít a boky ochráněné eternitem. Na střeše je krytina imitující břidlicové šablony
V objetí tří pramenů
První zmínka o osadě je z roku 1542. Podle tří silných pramenů studené vody v okolí byla pojmenována Dreiborn – Tři prameny. Původně totiž byla německá. Až do roku 1849 patřila k církevnímu panství Skály. Po jeho zániku byla přičleněna k broumovskému okresu a od roku 1960 k trutnovskému. Největší rozmach zažila ves od poloviny 19. do poloviny 20. století. V té době žilo v Dreiborn 500 obyvatel, byly tu tři hospody, škola a mlýn.
Po 2. světové válce museli němečtí usedlíci vesnici opustit a s nimi zmizel z chalup vystavěných podle přítoku Dřevíče (potok protékající Jívkou dál ke Stárkovu a Hronovu, kde se vlévá do Metuje) téměř všechen život. Dnes žije v osadě patnáct stálých obyvatel.
Jako v pohádce
Ve Studnici jako by se zastavil čas. Ti, kdož přišli po válce do sudetské vesničky, neoplývali penězi, a tak nebylo na úpravy a přestavbu stavení, jen na nutnou údržbu. Zachovaly se tu v převaze chalupy odpovídající typem staršímu domu severovýchodních Čech.
Přízemí je roubené, část, kde bývala černá kuchyně s pecí a chlévy, zděná. Sedlové střechy svírají pětačtyřicetistupňový, ale i ostřejší úhel, štíty jsou jednoduše bedněné. Na konstrukcích mířících k severu se často objevuje obklad ze šablon, jsme přece jenom v podhorské oblasti.
Některé výstavnější chalupy mají krátké, kolmo orientované křídlo skrývající podkrovní světničku. Bývá situováno ve střední části hlavního průčelí před vstupem do síně nebo také nad ním. Několik mladších staveb z konce 19. století je zděných, postavených v tak zvaném nádražním stylu. Mají charakteristický vaznicový krov a středový arkýř vystupující ze základní plochy.
Je s podivem, že toto pohádkové prostředí tradičních chalup obklopených zelení dosud neobjevili filmaři. Přitom několik kilometrů odsud, v zámečku Skály (dříve Bischofstein), se před třiceti lety natáčel podle známého Jiráskova románu film Poklad hraběte Chamaré.
Některé obklady jsou díky stylu kladení šablon přímo krajkové…
Osada chalupářů
Jak už jsme úvodem zmínili, stálých obyvatel je ve Studnici patnáct. O víkendech a prázdninách se však jejich počet minimálně ztrojnásobuje. V současné době jde totiž o vzorně udržovanou osadu chalupářů. Zvelebují svá stavení i jejich okolí, obdělávají skromná políčka a vyrážejí na výlety, kterých nabízí tento kout východních Čech bezpočet. Ale nejen to.
Někteří umělecky založení chalupáři, konkrétně malíři Karel Štěpánek a Roman Rejhold, dostali před pár lety nápad uspořádat v tomto trochu zastrčeném koutě výtvarnou výstavu nazvanou Drajborna sobě. Chtěli oživit toto poněkud neprávem zapomenuté místo, přilákat starousedlíky i přespolní a zpestřit jeden podzimní víkend.
Jde o výstavu čtyřiadvacetihodinovou, kterou výtvarníci všeho druhu a jejich přátelé organizují v jedné dřevěné stodole z roku 1833 a jejím okolí. Letos se 31. srpna bude konat už sedmý ročník. Přijeďte se podívat.
Dřevěná zvonička označená čp. 1 byla nově vybudovaná na původním místě ve středu osady
Arkýř a rizalit
Arkýř (z latinského arcere – opevňovat, ohrazovat) je výstupek, vyčnívající z průčelí budovy nebo z jejího nároží v některém z vyšších pater (je posazený na krakorcích nebo na trámech stropu nad přízemím). Umožňuje výhled podél fasády do strany. Rizalit je také výběžek, ale vystupuje z průčelí domu už od základů. V současné době zažívá renesanci hlavně v moderní vilkové zástavbě.
Návrat Tří králů
Pomník nechala v roce 1850 vytvořit rodina Jáklových nedaleko své chalupy. Dochovalo se torzo s iniciálami PET.VOLKE. Noví vlastníci stavení se začali zajímat o historii objektu. Před pár lety je navštívili potomci původních majitelů a potvrdili, že jde o zbytky neobarokního sousoší Tří králů. Starosta Jívky nechal v roce 1996 vztyčit podstavec pomníku. Těžce poničené sochy se postupně našly na různých místech. Kašpar v Bohdašíně, zabetonovaný v pilíři zídky v zahradě drážního domku, Melichar v jedné chalupě – majitelé mu dlouhá léta říkali Karel, Baltazar až na jaře roku 2015 ve sklepě jedné z chalup v „Drajborně“. Zničený, bez tváře. Restaurace se ujal sochař Milan Vácha z Prahy, a tak vás Tři králové opět vítají ve Studnici.
Text a foto: Marie Rubešová
Studnice
