Proč dělat plochou střechu?

Mezi výhody plochých střech patří úspora materiálu a snížení nákladů na stavbu, ale i možnost využít střešní prostor například jako terasu nebo ji osázet vegetací.

Ploché střechy mívají sklon do 5° a jejich hydroizolaci tvoří povlaková krytina. Podle druhu použité krytiny jsou nejrozšířenější střechy asfaltové a fóliové. Volba krytiny záleží vždy na typu střešního pláště a podmínkách, ve kterých se střecha nachází. Podle způsobu stabilizace krytiny se tento způsob zastřešení rozděluje na mechanicky kotvené, lepené či přitížené střechy, což jsou v případě rodinných domů či chat střešní terasy, zahrady a střechy zasypané kamínky.

Posyp z kamínků

Asfaltové i fóliové střechy mohou být chráněny posypem z kamínků. Posyp má praktický význam jak ochranná vrstva, prodlužuje životnost hydroizolace, má rovněž protipožární funkci, a navíc může být i zajímavý na pohled. Na zatravněných střechách či terasách se kačírkový posyp často používá na chodníky nebo na oddělení pochozích částí od nepochozích. Drobné kamínky však mohou pokrývat celou plochu střechy.
Tento typ střechy vyžaduje dostatečnou únosnost podkladu. Je nutné počítat s tím, že tloušťka kačírku je 50 mm a jeho používaná frakce 16/32 mm takzvaně přitíží střechu zhruba o 90 kg na metr čtvereční.
Je nutné použít hydroizolaci s atestem na odolnost proti prorůstání kořínků rostlin. Kamínky jsou od ní odděleny separační vrstvou z geotextílie nebo PE fólie. Všechny vystupující prvky a konstrukce by měly být opatřeny oplechováním, aby byla hydroizolační vrstva co nejvíce chráněna před mechanickým poškozením.
Kamenivo nesmí obsahovat vysoký podíl jemných částic. Vybírejte kamenivo s oblými hranami, což zabrání možnému poškození izolace. A počítejte s tím, že tento typ střechy bude čas od času vyžadovat vyčištění zejména od prorůstající trávy.

Schéma jednoplášťové ploché střechy s izolací mechanicky kotvenou na dřevěné bednění (DEKROOF)

Fóliové střechy

Hydroizolační fólie se v posledních letech pokládají na ploché střechy stále častěji zejména kvůli jejich ohebnosti, tvárnosti a poměrně snadné a rychlé montáži. Používají se zejména fólie z měkčeného PVC, termoplastických polyolefinů (TPO) nebo výrobky s označením EPDM. Všechny typy těchto fólií jsou určeny pro mechanické kotvení, ale i pro lepení i přitížení dalšími vrstvami.
K systému fóliových krytin existuje rozsáhlé příslušenství včetně různých kompletačních a tvarových prvků a díky tomu lze pomocí fólií vytvořit velmi pěkné střechy. V každém případě jde o zajímavý materiál, stále častěji používaný i k pokrytí klasických šikmých střech. U těch lze díky speciálním tvarovkám imitovat dokonce i vzhled falcované plechové krytiny.
Velmi často se používá PVC fólie v základním šedém odstínu, ale existují i materiály v barvách odpovídajících tradičně používaným střešním krytinám, tedy v různých odstínech červené či oranžové, zelené nebo hnědé a černé. Vybírat si můžete i z různých tlouštěk. Střešní krytinu tohoto typu by měli na všechny typy střech vždy pokládat patřičně vyškolení profesionálové.

Asfaltové pásy

Pokrytí plochých střech asfaltovými pásy stále zůstává jedním z nejčastěji používaných postupů a tradiční, desítkami let ověřenou technologií. Pásy se využívají především na střechách, u nichž je zvýšené riziko mechanického poškození, ve vegetačních souvrstvích zatravněných (zelených) střech, ale i na střechách s větším sklonem. Pracuje se obvykle s pásy oxidovanými nebo modifikovanými, ale oxidované pásy se používají spíše na opravy nebo jako parozábrany. U nově stavěných střech převažují modifikované pásy, které jsou odolnější vůči působení teplotních rozdílů i destruktivnímu vlivu UV záření. Z materiálů volí profesionálové zpravidla pásy modifikace SBS, ale používá se i modifikace typu ALPA nebo pásy typu APP.
Pásy je možné celoplošně natavit, mechanicky kotvit nebo lepit pomocí samolepicích pruhů. Natavování se dělá plamenem propanbutanového hořáku nebo horkým vzduchem prostřednictvím speciálního svařovacího agregátu.
Na finální vrstvu se nejčastěji kladou pásy o tloušťce 0,4 mm chráněné břidličným posypem nebo keramickou drtí. Z barevných odstínů je obvykle k dispozici modrozelená, červená, hnědá nebo šedá.

Součástí střešních fólií je i zpevňující mřížka (Fatrafol)

Skladba střechy

V současné době nejčastěji projektovaná jednoplášťová střecha obvykle sestává z hydroizolační vrstvy a tepelně izolační vrstvy s různou tloušťkou, případně položené v mírném spádu. Tato vrstva je lepená nebo kotvená k podkladu. Dále je to parotěsnicí a vzduchotěsnicí vrstva, spádová vrstva a nosná konstrukce.
Jako tepelná izolace plochých jednoplášťových střech se obvykle používají tuhé desky z pěnového polystyrenu (EPS) nebo tuhé desky z minerálních vláken. I v případě, že není střecha určena pro trvalý pohyb osob, je třeba volit takové materiály, které nebudou poškozeny ani při občasné údržbě. Předepisuje se tedy použití izolace s odpovídajícími zátěžovými parametry (polystyren EPS 100 nebo minerální desky s minimální pevností 70 kPa při 10% stlačení).
Skladba dvouplášťové nebo víceplášťové střechy zahrnuje i vzduchovou vrstvu, obvykle větranou, která odvádí vodní páru pronikající z interiéru. Ke kondenzaci vodní páry v ní nedochází za předpokladu dodržení nutných podmínek, mezi něž patří hlavně vzduchotěsný spodní plášť, nenulový tepelný odpor horního pláště a dostatečná míra větrání střechy. Tepelná izolace, které je součástí spodního pláště, nemusí být z tuhého materiálu, protože není zatěžována.
Vícevrstvé střechy se doporučují nad vlhké prostory či do horských oblastí.

Postup při rekonstrukci

Rozsáhlejší rekonstrukci ploché střechy by měla dělat odborná firma, protože je velmi důležité dodržet i při opravách všechny předepsané technologické postupy včetně správného kotvení hydroizolace, napojení klempířských prvků, komínů a dalších výstupů a také spojení hydroizolace s okraji obvodových stěn. Rekonstrukce obvykle zahrnuje opravu či výměnu poškozené povlakové hydroizolace a montáž nové tepelné izolace.
Stávající tepelná izolace, která se nachází pod hydroizolační vrstvou, se většinou ponechává i v nové skladbě střechy jako doplňková tepelná izolace. Pokud je stará tepelná izolace mokrá, což v případě poškozené svrchní hydroizolační vrstvy bývá, může za příznivých tepelných a vlhkostních podmínek vysychat směrem do interiéru, ovšem jen za předpokladu, že není v původní vrstvě střechy vložena parozábrana. Proces vysychání příznivě ovlivňuje i to, že se kondenzační zóna (místo, kde dochází ke kondenzaci vlhkosti ve stavbě) v důsledku přidání nové tepelně izolační vrstvy přesune až nad hydroizolaci k novému povrchu střechy.

Součástí systému hydroizolačních
fólií je i bohatá nabídka příslušenství
(Fatrafol)

Výhody

+zmenšují celkovou výšku budovy
+dávají možnost zastřešení členitých půdorysů
+střešní plochu lze využít (terasa, zahrada)
+snadný přístup
+úspora materiálu a nákladů na zastřešení
+menší pracnost při stavbě

Nevýhody

–nutnost zpracování návrhu skladby vrstev
–nároky na tepelně technické parametry
–nároky na důsledné dodržení technologií
–nepřístupnost vnitřních vrstev pro údržbu
–řada míst, náchylných k poruchám
–obtížné odstraňování poškození a opotřebení

Typy plochých střech

Jednoplášťová odděluje vnitřní prostředí stavby jedním střešním pláštěm.
Dvouplášťová je tvořena dvěma střešními plášti oddělenými od sebe vzduchovou vrstvou. Může být i víceplášťová.
Větraná je jedno- nebo víceplášťová střecha, v jejíž skladbě je systém větracích kanálků nebo vzduchová mezera mezi vrstvami napojená na vnější ovzduší.
Nevětraná je jedno- či víceplášťová střecha, která nemá systém větracích kanálků napojený na vnější ovzduší nebo která má vzduchovou mezeru mezi vrstvami vnějšímu prostředí uzavřenou.

Bez tepelné izolace

Ploché střechy nad otevřeným prostorem nebo nad nevytápěnými objekty nemusí nutně mít tepelně izolační vrstvu. Střecha v těchto případech plní pouze nosnou a hydroizolační funkci. Je třeba počítat s tím, že chybějící tepelná izolace má za následek zvýšené tepelné namáhání nosné konstrukce střechy.

Text: Richard Guryča
Foto: Archiv firem a Shutterstock