Od pařeniště ke skleníku

Zatímco pařeniště je vlastně takový inkubátor pro malé, ještě slabé rostlinky, jeho sošný kolega skleník představuje sofistikovaného pomocníka. Pokud mu dá zahrádkář šanci.

Vývoj postupuje kupředu i v oblasti péče o rostliny a tak jsou obyčejná pařeniště, a o to více skleníky, stále propracovanější. Samozřejmě i dnes nám může posloužit skleník sestavený ze starých oken či zavařovacích lahví, ale jeho užitné možnosti jsou omezené, a proč si to nepřiznat, krásy na zahradě také příliš nenadělá.

Co zastane pařeniště

Pařeniště napomáhá izolování tepla, vytvoří se v něm rychle mikroklima, které rostlinám poskytuje odpovídající teplotu a vlhkost. Uzavřené je chrání před přízemními mrazíky, deštěm a sněhem, krupobitím, větrem a do jisté míry i škůdci. Využívá se ponejvíce pro pěstování sazenic.

Pařeniště, pevné, nebo skládací?

Na stálo umístěné pařeniště má robustnější konstrukci, nejčastěji ze dřeva a vrchního průhledného dílu, který se odklápí, nebo ho lze sundat. Konstrukce lépe odolává rozmarům počasí, a tím udržuje konstantní teplotu. Nevýhodou je, že vzrostlé sazenice, kterých mohou být desítky, musíme jednu po druhé opatrně vyjmout ze země a přesadit na záhon. Oproti tomu přenosnou verzi pařeniště jednoduše ze záhonu odklidíme a rostlinám nic nebrání v růstu na stávajícím místě.
Nejběžnějším typem přenosného pařeniště je soustava nízkých, polokruhových tyčí, jenž se jednoduše ukotví do země a přes ně se natáhne průhledná nebo průsvitná fólie a zajistí kotevními prvky. Velkou výhodou tohoto systému je, že se snadno přizpůsobuje délce záhonu.
I když to není na první pohled patrné, přenosné bývají díky stavebnicovému rámu i kompaktní typy z polykarbonátu.

Multifunkční skleník

Skleník je nízkému pařeništi velkým bratrem, dokáže i při nižších teplotách ochránit choulostivější vzrostlé květiny. Jeho hlavní devízou je právě velikost, zejména výška, která umožňuje víceméně vzpřímený pohyb, pěstování keříkové zeleniny včetně exotické, stejně jako teplomilných okrasných rostlin.
Největší užitek přinášejí propracované modely, kde nehrozí, že se jejich použití může v extrémním počasí stát kontraproduktivním. Především v horkém létě bychom v uzavřeném skleníku rostliny doslova uvařili. Prevencí jsou nejen dveře na obou čelních stranách skleníku, ale také výklopné části, díky nimž lze prostor intenzivně větrat.
Stejně zásadní je pro skleníkové rostliny závlaha. Oboje, tedy větrání i zalévání, jim můžeme poskytovat manuálně a spolehnout se na naše zahrádkářské zkušenosti, nebo ve skleníku instalovat automatický systém řízený teplotními a vlhkostními čidly.

Na co se zaměřit u konstrukce

Klasický skleník si představíme se sedlovou střechou a skleněnými výplněmi zasazenými do kovové nebo dřevěné konstrukce. Méně často je k vidění pultový skleník, který má tvar polovice skleníku sedlového. Nejčastěji svou zadní stranou přiléhá ke zdi domu, snadno tak do něj přivedeme elektřinu a vytápění. Výplně mohou být skleněné i polykarbonátové.
Vyrábějí je i polykarbonátové skleníky s obloukovou střechou, která je při svém aerodynamickém tvaru odolnější před poryvy větru, a to až o 60 %, nedrží se na ní sníh. Lépe také rozptyluje dopadající sluneční paprsky, což napomáhá k udržení konstantní teploty a zabraňuje přehřátí a spálení rostlin.
Co se týče rámové konstrukce polykarbonátových skleníků, největší zatížení snese ta z uzavřených profilů z pozinkované oceli, její Achillovou patou je podléhání korozi. Proti rzi je odolný hliník, ale je nejdražší. Nabízí se i plast, který mívá celkem překvapivě vysokou odolnost.
Stabilitu skleníku ovlivňuje i celistvost konstrukce, tzn. z čím více dílů je sestaven, tím je jeho soudržnost nižší.

Sklo, nebo polykarbonát?

Z dnešního pohledu je největším plusem skleněných výplní ekologičnost materiálu. Obyčejné tabulové sklo je však křehké, snadno se rozbije, praskne pod nánosem sněhové pokrývky. To představuje nejen nebezpečí pro zahrádkáře a ostatní členy rodiny, domácí i divoká zvířata, ale při rozbití ztratí skleník okamžitě svou funkci, může dojít ke zničení rostlin umístěných v něm. Pokud přesto zůstanete věrni sklu, měli byste volit jen bezpečnostní o tloušťce minimálně 4 mm, což se prodraží.
Komůrkový polykarbonát je až 200× pevnější, současně disponuje ochranou proti UV záření.

Ukazatel kvality

Je jím maximální zatížení konstrukce na metr čtvereční. Běžně se prodávají skleníky s nosností mezi 150 až 200 kg/m². Pořídit si tedy výrobek pod dolní hranicí standardního zatížení jsou vyhozené peníze.

Dobré rady

Pro potřeby menší rodiny postačí plocha skleníku do 8 m², pro početnější rodinu nebo pro přezimování přenosných rostlin se doporučuje plocha mezi 12 až 15 m².
Skleník bychom měli instalovat na dostatečně osluněné místo na ose sever – jih, se vchodem orientovaným na sever.

Text: Zuzana Ottová
Foto: Archiv firem a Shutterstock