Hyacint se ohlašuje vůní
Přítomnost byť jen jediného kvetoucího exempláře v interiéru nebo na zahradě prozradí sladce omamná vůně. I kvůli ní se stává tato atraktivní cibulovina vyhledávanou pro rané či pozdní rychlení.
Při pohledu na robustní kompaktní hrozny květů s voskovým leskem, jež stráží svěže zelené mečovité listy, se musíme spolehnout právě na čich, abychom rozptýlili pochybnost, je-li hyacint skutečně dílem přírody. Tuto jistotu nám dá těžká, parfému se blížící vůně, jejímiž producenty jsou jednoduché nebo plné zvonkovité květy v odstínech bílé, krémové, žluté, oranžové, růžové, červené, šeříkové, purpurové či modré.
Předek dnešních kultivarů vytrvalé cibulnaté byliny, hyacint východní (Hyacinthus orientalis), pochází z oblasti Středomoří. Jméno dostal po hrdinovi poněkud pikantní antické báje, Hyakinthovi. Na vítězné tažení Evropou se cibulovina vydala v 16. století. Ze zahrad vyšší společnosti se postupně rozšířila do zahrádek chudších vrstev, stala se tradiční velikonoční květinou a dnes se v rychlené formě stále častěji objevuje i na vánočním stole.
Aby se hyacintům dařilo
Cibule vysazujeme od září do listopadu na trvalkové i letničkové záhony, kde rostliny zjara rozkvetou mezi prvními. Dařit se jim bude také pod vyššími keři či stromy, které jim zajistí přistínění v horkých dnech. Půdu si hyacint žádá humózní, ale propustnou, s neutrálním pH. Hloubka výsadbové jamky by měla být asi 10 cm. Pro dobré zakořenění je nutný dostatek vláhy. Tu vyžaduje také v době květu.
Jak na rychlení
V domácích podmínkách se můžeme pustit pouze do pozdního rychlení a to tak, že cibule necháme v průběhu září až října nejprve zakořenit v květináčích, poté je uložíme na chladném místě, a když začnou rašit, přeneseme je do teplejší místnosti. Zde cibulím nasadíme čepičky z papírových kornoutků a trpělivě čekáme, až pod nimi puk doroste do výšky asi 8 cm. Tehdy pokrývky sundáme a hyacinty umístíme na světlé místo, kde se rozvinou do plné krásy, což bývá v lednu a únoru.
K rychlení můžeme použít také speciální skleněné vázičky, které cibule chrání před namočením do vody, a tím před hnitím.
Jakmile hyacinty odkvetou, stvoly odstřihneme, aby se cibule nevysilovaly tvorbou semeníků. Listy naopak necháme uschnout a teprve poté je jemně odstraníme. Cibule zbavíme zeminy a uložíme do sucha a temna, kde si počkají na podzimní výsadbu. Vzhledem k tomu, že jsou v důsledku rychlení oslabené, na květy nasadí nejspíš až napřesrok.
Složité množení
Hyacinty se pro zachování kvality nových rostlin nemnoží semeny, navíc dceřiných cibulek vytvářejí málo. Zahradníci to řeší radikálním způsobem. Na spodní části cibulí provedou hluboký zářez do kříže nebo kuželovitým výřezem odstraní podpučí, a tím celý vegetační vrchol. Místa řezu posypou dřevěným uhlím a cibule uskladní v místnosti s vysokou vzdušnou vlhkostí při teplotě mezi 24 až 26 °C. Na řezných plochách se postupně vytvoří nové cibulky. Na podzim cibuli i s nimi vysadí na záhon, v následujícím roce je od mateřské cibule oddělí a rozsadí.
Víte že…
Barevný odstín budoucích květů naznačuje zbarvení samotné cibule.
Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock