O starém větrném mlýně
V kamenném mlýně v Růžové nedaleko Děčína už se mouka dávno nemele. Od 90. let slouží jako rekreační objekt, o který se nyní stará sympatický pár, Jirka a Martin.
Po příjezdu do Růžové jsme vystoupali lesem na místní vrch Petřín, který z části ovládl rychle se rozrůstající břečťan. Ten se plazí po zemi a šplhá se i po vysokých jehličnanech. Šlahouny vedou i po větrném mlýnu, který tu stojí od roku 1878. Dříve sloužil na mletí mouky, ale po odsunu Němců se z něj začala stávat ruina. Jirkův tatínek však osud mlýna změnil.
Na samotě v lese
Raritní pětiramenný mlýn holandského typu stojí v chráněné krajinné oblasti Labské pískovce na okraji národního parku České Švýcarsko. V těsné blízkosti stavby se nachází pouze domek, v němž bydlí Jirkovi rodiče. Jinak je mlýn obklopen lesem a nedaleko je zchátralý hřbitov, který místu dodává romantickou atmosféru. Poslední člověk zde byl pochován před sedmdesáti lety, ale za stále otevřenou zrezivělou kovovou bránou lze pod různě vysokými nálety sem tam zahlédnout náhrobek s nápisem v němčině.
V oblasti jsou ještě další tři větrné mlýny, a to v Janově, Arnolticích a Huntířově. Takové informace se současní majitelé dočetli v dopise, který po sobě zanechal mlynář August Ritschel. Ten píše, že se vyučil mlynářskému řemeslu a mlýn odkoupil roku 1893. V roce 1914 byl povolán do válečných služeb. Když se z války vrátil, zřejmě udržoval chod mlýna až do roku 1947. Po druhé světové válce nastala deportace Němců a od té doby už o Augustu Ritschelovi není žádná zmínka.
Kromě nástinu svého těžkého života pan Ritschel zaznamenal třeba i zprávy o mlýně, například to, že síla větru sama o sobě nestačila, proto musel pořídit motorový pohon. Motor byl umístěn zhruba tam, kde jsou teď vstupní dveře.
Společenská místnost v přízemí zároveň slouží i jako jídelna
Rekonstrukce byla náročná
Když pan Kolman, Jirkův otec, mlýn kupoval za 730 Kčs, psal se rok 1965. Nedá se říci, že by koupil celý mlýn, nýbrž jeho pozůstatky. Mouka se zde mlela naposledy v roce 1947 a od té doby začali lidé stavbu postupně rozebírat. Z kamenů je postavený například místní rybník. Všechno tedy začalo doslova od základů.
Rekonstrukce trvá dodnes, ale už pět let po koupi se mlýn dal obývat. Trámy, dubová prkna a jiné prvky ze dřeva jsou z rozpadlé stodoly, kterou Jirkův tatínek koupil takzvaně na náhradní díly.
Ke starožitnému nábytku, kterým je mlýn zařízen, se váže zajímavá historka. Pan Kolman byl vedoucí taxislužby a autodopravy v Děčíně a jednou viděl šoféra, jak veze na korbě nákladního vozidla pěkný nábytek. Po tom, co zjistil, že míří do sběru, změnil jeho směr do svého mlýna. „A tak jsou ve společenských místnostech prvorepublikové kousky z kanceláře ředitele spořitelny, kterému se tenkrát zřejmě zalíbilo něco modernějšího,“ směje se Jirka.
Dekorace v interiéru v podobě mysliveckých trofejí jsou také pana Kolmana. Jirka vzpomíná, jak díky otcově lovecké vášni nejedli pomalu nic jiného než zvěřinu.
Sklep, který sloužil na to, aby v něm mohla být uchycena hřídel, se snad jako jediný zachoval. Opravit se jinak musela i kolejnice, na níž jezdil krov střechy. Původně tento systém sloužil na to, aby se mohla vrtule otáčet zrovna tam, kde foukal vítr. „Oprava proběhla jen v rámci zachování původních dispozic mlýna, novou živnost provozovat nehodláme,“ s úsměvem vysvětluje Martin.
V malé dřevostavbě v areálu mlýna bydlí Jirkovi rodiče
Okrasa na obtíž
Záměr nechat porůst stěny břečťanem se dnes setkává s komplikacemi. Výhonky plazivé rostliny zamířily i pod střechu, a proto má Jirka do budoucna vizi, že se agresivní okrasy zbaví a mlýn bude vypadat jako dřív.
„Pamatuji se, jak jsme s rodiči před čtyřiceti lety přichytávali břečťan hliníkovým drátkem pomocí hřebíků na stěny mlýnu,“ říká a trochu nechápavě kroutí hlavou nad současným stavem.
Jirka s Martinem začali ubytovávat první hosty zhruba na začátku srpna. Jirkovi rodiče nikdy neměli zájem, aby je pronájem zcela živil, protože oba chtěli mít klid. „Věta: to bude stačit, tady byla k slyšení poměrně často,“ říká Jirka, i když ví, že největší dík patří právě rodičům. Je však pravda, že teprve on a Martin mlýn uvedli do stavu, ve kterém ho vidíme dnes.
Jirkův tatínek je myslivec, a tak jsou místnosti vyzdobeny loveckými trofejemi
Atmosféra loveckého zámečku
V přízemí je první společenská místnost s krbem, která zároveň slouží i jako jídelna. Malá kuchyňka hned za vchodovými dveřmi postačí na to, aby se v ní dala připravit smaženice z hub nasbíraných v lese. Zaujala nás také vestavěná pípa. Ta má dva staré mosazné kohouty. Nainstalovat do ní moderní chladicí zařízení bylo složitější, takže je uprostřed nový kohout, který je na chladicí zařízení napojený, a staré kohouty zůstaly na ozdobu. Majitelé stále uvažují nad tím, jaké pivo budou hostům nabízet. V okolí je hned několik pivovarů, takže je z čeho vybírat.
V prvním patře se nachází druhá společenská místnost, která je určena k příjemnému setkávání s přáteli, odpočinku s knihou nebo třeba k napsání dopisu u starožitného stolu z masivu. Televize je tu také, avšak schovaná ve skříni, aby nekazila celkový estetický dojem. Dekorací dole i nahoře najdeme spoustu od loveckých trofejí po výstavu českého skla. Ani na okamžik nás ale nenapadne, že by interiér působil kýčovitě, všechno sem zapadá a tvoří atmosféru loveckého zámečku z 19. století.
Ve druhém patře jsou tři ložnice s manželskými postelemi. Dohromady ve mlýně může složit hlavu šest lidí, ale majitelé se nebrání větší skupině, pokud by některým hostům nevadila matrace na zemi. Další čtyři se mohou ubytovat v jednom z pokojů v domečku, který obývají Jirkovi rodiče. Ložnice jsou oproti spodním místnostem zařízeny minimalisticky, nejhezčí ozdobu tu zastávají okénka s výhledem do korun stromů. V koupelně jsou dvě umyvadla a sprchový kout. Voda je tu pitná a ohřívá se elektrickým kotlem.
Jirka a Martin do budoucna neplánují přestat s postupnými úpravami. „Pořád je tady co vylepšovat. Je také dost pravděpodobné, že tu jednou zestárneme.“
Kam na výlety
Nudit se v této oblasti rozhodně nebudeme. Navštívit můžeme například Pravčickou bránu, Tichou a Divokou soutěsku či Tiské stěny. Okolní krajina je vyhlášena pískovcovými skalami, kaňonem řeky Kamenice a rozsáhlými lesy. Přímo v Růžové se nachází barokní kostel sv. Petra a Pavla z roku 1711 a několik hrázděných a roubených domů.
Tenkrát
Když v 60. letech pan Kolman mlýn koupil, nebyl na kopci jediný strom
Text: Karolína Waberová
Foto: Vladimír Hájek
O starém větrném mlýně
