Roubená inspirace

Rubrika: Chalupy, Chaty a chalupy, Doporucujeme, rss-feed

Podorlický skanzen v Krňovicích, vesničce, která je součástí Třebechovic pod Orebem, se rozrůstá od roku 2002. V květnu toho roku byla jako první postavena dřevěná zvonička, pak roubená stodola a následoval statek. V něm se usídlil Ing. Václav Záruba se ženou Irenou a šestiletým synem Jiříkem.

Patrová roubená stavba je volnou kopií polabského statku typického pro region Královéhradecka, podhůří Orlických hor a Podkrkonoší. Původně tady měl bydlet správce a ve druhé části chtěli Zárubovi zřídit apartmán pro hosty skanzenu. Nakonec se správcem stal právě Václav, nejstarší z bratrů, a ve druhé části se usídlil jeho o pár let mladší bratr Jakub.
Spolu s rodiči a třetím bratrem Adamem jsou dva zmínění Zárubové majiteli královéhradeckého Dřevozpracujícího družstva. Jak jsme se při návštěvě Krňovic před dvanácti lety dozvěděli, toto družstvo dřevo vytěžené v okolí nejen zpracovává, ale staví z něj roubené stavby odpovídající svým charakterem jednotlivým regionům Česka. Bez něj by nemohl vzniknout a fungovat ani skanzen, kde návštěvníci vnímají stavitelskou tradici tohoto kraje a připomínají si i činnosti související se životem našich předků.

Ve velké světnici zaujmou široká prkna na podlaze i překládaný strop

Se vším jsme spokojeni

Václav s Irenou stále obývají dvě patra nad kanceláří, svým hlavním pracovištěm. Prostorný obývák v prvním patře doplněný kuchyňskou linkou v levém rohu za vstupními dveřmi si dobře pamatujeme. Zdá se, že se tu nic nezměnilo.
„Jen v části linky, kde je sporák, musel Václav upravit nožičky. Chalupa si totiž na té straně zhruba o čtyři centimetry sedla a olej na pánvi stékal ke straně. Při smažení to celkem vadilo. A ve druhém patře zmizela z ložnice kolíbka, která tu byla při vaší minulé návštěvě připravená pro Verunku. Pak se narodil ještě Vašík. Tomu je teď devět,“ s radostí oznamuje Irena. Dětem Zárubovi postupně upravili pokojíky ve druhém „spacím“ patře.
Stále stejný je kupodivu i kotel na dřevoplyn Atmos o výkonu 32 kW, který má své místo ve zděné části stavby. Jeho výkon je značně předimenzovaný, ale díky tomu prý nevyžaduje tak časté přikládání. Letos začíná již šestnáctou sezónu! „Je to doklad kvality kotle, ale i toho, že s ním dobře zacházíme,“ připomíná hlava rodiny. „Kotel vytopí hravě celý statek o podlahové ploše 450 metrů čtverečních, a to nevyužíváme jeho kapacitu naplno ani ve velkých mrazech. Kdybychom pořizovali další, zase zvolíme stejnou značku.“
Ještě větším překvapením bylo setkání s belgickým ovčákem Tomem, kterému byly před dvanácti lety 2 roky. Dnes už nehlídá a rád polehává, jeho funkci převzal dvouletý vlčák Dag.

S výjimkou tonetek u stolu a gauče bylo zařízení v apartmánu vyrobeno ve vlastní truhlárně

Apartmán zve hosty

Z bývalého Jakubova bytu (připomínáme, že Jakub je mladší Václavův bratr), se nakonec stal apartmán, jak se původně plánovalo. Když k malému Jakubovi a Marušce přibyl Vojta, už se tam rodina nemohla vejít. „Nakonec si Jakub postavil barák vzadu ve skanzenu. Je to vlastně dvorec s technickým zázemím pro skanzen a podobná se tomu, co stál na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze v roce 1895 jako ,východočeský statek‛,“ vysvětluje Václav. „Do vejminku se k nim plánují přestěhovat z Hradce Králové i naši rodiče.“
Průhled do druhého patra apartmánu je otevřen. Je sice užší než původně, aby nahoře bylo dost místa pro dvě ložnice, ale stále dodává prostoru vzdušnost a šmrnc. Borovice na stěnách se krásně vybarvila. „Podlaha je tady nová, v obýváku mírně tónovaná lazurou, nahoře u ložnic přírodní. Parkety vlastní výroby jsou ze zbytků dubových prken, která jsme vyřadili ze zakázek. Předchozí smrková podlaha, poskládaná jak jinak než také z vytříděných prken, začala dělat třísky. V apartmánu, který se pronajímá, to samozřejmě být nemůže,“ konstatuje odborník.
Jinak tady všechno zůstalo při starém. „Jen jsme sem dali jiný gauč. Je rozkládací stejně jako ten na ochozu,“ doplňuje Irena. „Nahoru přibyla ještě knihovnička, dětský kout a ložnice s palandami. A do koupelny jsme pořídili saunu, která je v zimě hodně v provozu.“
Kdybyste dostali chuť užít si okolí Hradce Králové a krňovický skanzen, připomínáme, že se do apartmánu vejde až devět lidí, ale maximální pohodlí si užije pět osob. Pro mazlíčky domácích je venku připravena pěkná ohrada. „Nabízeli jsme ji i dánským sokolníkům, kteří se sem rádi vracejí, ale oni nechávají ptáky radši ve speciálním vleku, kde jsou zvyklí. Jsou rádi, že ho tady můžou bez problémů zaparkovat.“

V levé části zkoseného patra je ložnice s postelí pro dva hosty. Na druhé straně je další pro tři návštěvníky

Nátěry stále zkoušíme

Pamatujeme, že na povrchovou úpravu mají znalci dřeva od Zárubů své názory. Stále nepoužívají žádné chemické nátěry v interiéru – jen fermež, oleje a speciální vosky. „Roubenky si lidé obvykle staví pro jejich stále podceňované tepelné vlastnosti a čisté a voňavé prostředí bez chemie. Nemá cenu si dělat z bytu jedovou chýši plnou plastů a jejich činidel – to je stále naše politika,“ říká Václav. Nátěr interiéru prý bylo za těch dvanáct let nutné obnovit jen na hodně exponovaných místech, aby se zatáhly rýpance, které se barevně sjednotily s okolím.
„Fermež se musí natírat horká, aby zřídla a vsákla se, nebo se používá tak zvaná napouštěcí fermež, která už je rozředěná nějakým rozpouštědlem. Na větší plochy je lepší koupit fermež a naředit si ji lakovým benzinem nebo jiným ředidlem. Vyjde to levněji,“ radí odborník.
Pokud jde o exteriér statku, Václav kdysi chválil tenkovrstvou lazuru Luxol, která se dobře vsákne do dřeva, neloupe se a dá se dobře přetírat. To stále platí? – „Od té doby firma změnila recepturu, takže to už byla spíš středněvrstvá lazura, což nám nevyhovovalo. Používáme i Karbolineum Extra. Do dřeva se vsákne dobře, dřevo ošetří, ale na povrchu brzy ‚zprašiví‛ a dřevo zešedne, což se mnoha lidem nelíbí. Pak většinou volíme mírně dražší lazuru od Remmersu a zkoušíme také lazury Zero. Ale slyšel jsem, že v Luxolu zase měnili složení, tak ho zase zkusíme a uvidíme…“

Energetická bilance ze dvou stran

Od doby, kdy se roubil podorlický statek, se změnila pravidla hodnocení staveb podle jejich energetické náročnosti. Místo hraněných trámů tloušťky 20 cm používá družstvo trámy o straně 24 centimetrů. Václav říká, že jsou i firmy, které jdou až na 30 cm. „Ale pokud by roubená stavba měla vyhovět českým energetickým normám, musela by být stěna tlustá zhruba 40 centimetrů, přesněji (36–54 cm podle uvažované hodnoty součinitele tepelné vodivosti, jak je uváděna v literatuře), což je holý nesmysl. Všichni, kdo dělají masivní dřevostavby, to vědí a ti, kdo v nich bydlí, také. Ale na lepší časy se při posuzování dřevostaveb zatím rozhodně neblýská, spíše se obávám opaku,“ konstatuje Václav Záruba.
Ukazatelem kvality konstrukce a její izolační schopnosti je také měření termokamerou. Zárubovi si nechali změřit podorlický statek, který je ještě z trámů tloušťky „jen“ 20 cm „Byl bez problémů, nikde ‚nezářil‛, což svědčí o tom, že nemá žádné významné tepelné mosty,“ pochvaluje si Václav.
Obecně dobré tepelné vlastnosti roubených staveb potvrdil i student z pražské ČVUT, který před pár lety pracoval na diplomce o roubenkách. „Nepočítal štítek podle závazných metodik, tedy podle vzorečků, ale podle toho, kolik se ve stavbě protopí elektřiny, plynu a dříví, a udělal štítek jaksi z druhé strany, podle vynaložených energií, tedy z pohledu uživatele. A ejhle! Zjistil, že reálně by neměly mít roubenky ve štítku mizerné C, ale velmi dobré B, někde u hranice s A.“

V posledních letech byl ve skanzenu uveden do provozu krásný vodní mlýn s mansardovou střechou

Skanzen lidi láká

Se stavbami, které zažívají znovuzrození v areálu krňovického skanzenu, takové starosti nejsou. K pěti, které jsme si prohlédli už v roce 2006, přibylo dalších devět. Uveďme alespoň roubený patrový vodní mlýn z Bělče nad Orlicí, který povstal doslova jako fénix z popela a dnes dokonce funguje a mele zrní.
A u skanzenu se dokončuje již zmiňovaný dvorec. Koně, ovce, husy a slepice, která ve skanzenu připomínajícím, jak se kdysi hospodařilo, nemohou chybět. K areálu patří zhruba 15 hektarů luk, takže krmiva je dostatek a je stále kam se rozrůstat.
„Skanzen zřejmě nikdy nebude finančně zcela soběstačný či dokonce ziskový. Je to jen takový trochu přerostlý rodinný koníček, který potěší návštěvníky, ale spolkne nejen vydělané peníze, ale i volný čas členů rodiny. Menšími částkami nás podporuje jen Královéhradecký kraj, který přispívá na ekovýchovu a práci s dětmi,“ vysvětluje Irena, která má na starosti finance. „Nějakou korunu přinesou akce, které pořádáme, a kurzy, v nichž se zájemci učí pracovat s vlnou, drátkovat nebo péct chleba a podobně. Skanzen je také oblíbeným místem pro konání svateb – kapacita pro příští rok je dnes již téměř vyčerpaná. V poslední době nás dokonce objevili i filmaři.“
Zárubovi si pochvalují, že život ve skanzenu je rájem pro jejich děti. Dokonce ovlivnil i jejich směřování do budoucna. Třináctiletá Verunka ráda spolupracuje při všech akcích a chce jít na stavební průmyslovku a devítiletý Vašík se rozhodl, že bude kovářem. Uvidíme, zda jim to vydrží.

Tenkrát

Patrový roubený statek s velkou pavlačí na jižní straně jsme obdivovali už před dvanácti lety. Tenkrát byl opatřen Luxolem v poněkud světlejším odstínu, než je dnešní lazura.

Patrový roubený statek s velkou pavlačí na jižní straně jsme obdivovali už před dvanácti lety. tenkrát byl opatřen Luxolem v poněkud světlejším odstínu, než je dnešní lazura.

Text: Marie Rubešová
Foto: Martin Mašín