Dlažba pro interiér
Někomu by se mohlo zdát, že se dlaždice do interiéru liší pouze vzhledem a velikostí. Ale to je omyl. Vhodnost dlažby do obytných místností určuje celá řada faktorů.
Dlaždice do domu či chalupy si lidé vybírají nejčastěji podle vzhledu a ceny. Někdy je důležitá jejich velikost, případně atypické rozměry, jindy zase shodná barevnost s obkládačkami. Lidé chtějí často klasickou keramickou dlažbu, která jako pálená a glazovaná keramika skutečně vypadá, ale v posledních letech si řada zájemců stále častěji vybírá i mezi dlaždicemi, které svým vzhledem připomínají dřevo, kámen či vzhled lamelových plovoucích podlah. Někomu to může připadat divné, ale často chcete přizpůsobit interiér převažujícímu druhu materiálu, dát do podlah topení, případně navázat na dřevěnou či plastovou podlahu, ale využít přitom všech nesporných výhod keramických dlaždic.
I při laické výběru je ovšem dobré vědět, že zdánlivě stejné dlaždice mohou mít velmi rozdílné vlastnosti. Řadu jejich parametrů určují a ovlivňují normy či mezinárodně uznávané kategorie značení, a pokud máte na dlažbu nějaké speciální požadavky, mohou vám tato systémová kritéria velmi usnadnit výběr.
Glazované a slinuté
Chceme-li mít v obytném prostoru dlažbu, vybíráme obvykle mezi standardními glazovanými (glazurovanými) a slinutými dlaždicemi, které mohou být rovněž glazované.
Běžné glazované dlaždice mají na lomu odlišnou barvu od povrchové glazury vypalované při nižší teplotě, proto jsou levnější. Vzory dlaždic jsou buď tištěné, nebo vytvořené jinou technologií jenom na povrchu nebo v glazuře, ne přímo v materiálu dlaždice.
Slinutá neglazovaná dlažba je probarvená v celé tloušťce, nejen na povrchu. Ten je matný, drsnější, nelesklý. Materiál je vypalovaný při velmi vysokých teplotách, proto je obzvláště tvrdý, pevný a oděruvzdorný. Tato dlažba může mít i glazovaný povrch.
Glazovaným dlaždicím dává glazura barvu, lesk, odstín či dekor, ale podmiňuje i jejich technologické vlastnosti, tedy například tvrdost.
Neglazované dlaždice jsou jednolité v celé své tloušťce. Mohou být režné nebo leštěné a mohou mít porézní (nasákavý) nebo kompaktní (nenasákavý) podklad. Druhý zmíněný podklad se zvláště u tzv. vysoce slinutých dlaždic svými vlastnostmi blíží porcelánu. Čím je naopak podklad nasákavější (má více pórů), tím více absorbuje vodu, což je důležitá charakteristika každého typu dlaždic.
Slinuté dlažby jsou vyrobeny z rozemletého přírodního materiálu, slisovaného za vysokého tlaku a vypáleného za teplot nad 1 100 °C. Materiál se dokonale spojí (sline), výsledná hmota nemá téměř žádné póry, má velmi nízkou nasákavost a odolává extrémnímu zatížení.
U neglazovaných slinutých dlažeb jsou díky probarvenému střepu a absenci glazury případná poškození méně nápadná, proto jsou slinuté dlažby doporučovány zejména do interiérů s velkým provozem. Určitou nevýhodou je omezený výběr variant barev a dekorů.
Řešením je v takovém případě slinutá glazovaná dlažba, pro niž je typická snadná údržba, vysoká tvrdost, nízká nasákavost a mrazuvzdornost. K tomu lze navíc vybírat ze široké škály barevných variant.
Keramické dlažby
Druh | Výhody | Nevýhody |
Standardní glazovaný střep | Nižší cena, rozmanitý výběr povrchů, dekorů i rozměrů | Menší pevnost a odolnost, vyšší nasákavost |
Slinutý neglazovaný střep | Odolnost, méně patrná poškození, nízká nasákavost | Menší výběr barev a povrchových dekorů |
Slinutý glazovaný střep | Odolnost, snadná údržba, výběr barev a dekorů | Zpravidla nejvyšší cena |
Odolnost vůči zatížení
U dlažeb se odolnosti vůči zátěžím, jako je pevnost v ohybu a zatížení na mezi pevnosti, popisují jako mechanická charakteristika. Pevnost v ohybu je obecně tím větší, čím nižší je nasákavost. Čím větší je tloušťka dlaždice, tím větší je zatížení na mezi pevnosti. Například tloušťka 7 až 12 mm je vhodná pro běžné užití v bytových prostorách, hygienických zařízeních, v administrativních budovách apod. Dlaždice o tloušťce od 12 do 20 mm vydrží provoz s vysokým mechanickým namáháním například ve skladech a v dílnách.
Povrchové mechanické charakteristiky udávají odolnost vůči poškrábání či úderům. Měří se tvrdost povrchu a odolnost proti opotřebování. U glazovaných materiálů se sleduje především otěruvzdornost, u neglazovaných dlaždic se hodnotí odolnost proti hloubkovému opotřebení.
Otěruvzdornost je z těchto kritérií patrně nejdůležitější hodnotou při výběru vhodného výrobku pro váš interiér. Je to vlastně vyjádření odolnosti glazovaných obkladů a dlažeb proti mechanickému poškození povrchu glazury otěrem či obroušením v závislosti na hustotě provozu chodců, druhu a stupni znečištění podlahy. Podle výsledků testů se jednotlivé výrobky zařazují do jedné z kategorií tzv. PEI. V tabulce uvádíme ty, které se týkají dlažeb pro obytné interiéry.
Otěruvzdornost dlažeb
- PEI – I: Soukromé koupelny a WC – pouze obklady na stěnu
- PEI – II: Soukromé obytné plochy s nízkou zátěží,
kde se chodí v přezůvkách nebo naboso (koupelny, WC, ložnice). - PEI – III: Soukromé dlážděné plochy se střední zátěží (kuchyně, balkony, terasy, obývací pokoje, chodby)
Výběr dlažeb podle vlastností
- Tvrdost dlažeb se vyjadřuje stupnicí tvrdosti od 1 do 10 (nejtvrdší). Kvalitní dlažby mají tvrdost mezi 6 a 9.
- Nasákavost dlažby neboli její schopnost absorpce vody, je důležitá zejména kvůli odolnosti vůči mrazu.
- Protiskluznost dlažby pro pohyb naboso: (A: chodby, šatny, B: sprchy, schody, ochozy bazénů), dlažby pro obuv (R9: základní, R10: WC, kuchyně)
Text: Richard Guryča
Foto: Archiv firem