Romantická stodola

Dvě stě čtyřicet let se v ní skladovaly potřeby pro provoz sousední budovy, v níž se bílilo a barvilo plátno. Impozantní dvoupatrová budova bělidla se proměnila v penzion, ale se stodolou si majitel dlouho nevěděl rady.

Architekt Zdeněk Václavek, rumburský rodák, koupil tuto dvojici staveb v Krásném Buku po návratu z ciziny koncem devadesátých let minulého století. Má cit pro atmosféru domů, které renovuje. V penzionu Na Bělidle využil staré konstrukce i části zařízení a doplnil je rovněž starým mobiliářem, ale netradičně upraveným. Mnozí mu radili, aby ve stodole udělal společenský sál nebo wellness. Někteří dokonce propagovali minipivovar. „S takovými provozy jsem neměl zkušenost. Nakonec jsem se rozhodl pro to, co je mi osobně nejbližší. To znamená, pro zobytnění tohoto prostoru,“ konstatuje pan architekt.

Spací patro je v ložnici ve štítě, z níž je vstup na balkón

V nové kabátě

Kdysi průjezdná stodola si zachovala původní tvar a konstrukci. Uvnitř i z venku. „Dřevěné obložení je v tomto kraji velmi rozšířené. Tady v údolí říčky Křinice, kde bývají zimy velmi tuhé, je vhodné obzvlášť,“ vysvětluje majitel. „Obklad jsem koupil Německu, kde se takovému plášti říká Lausitzer Verschlag. Je natřen lazurou Bondex v odstínu teak. Mezi starou a novou stěnou je uloženo zateplení z polystyrenu a také veškeré instalace.“
S barvou pláště ladí krytina imitující břidlicové šablony. Je z recyklovaných kabelů a stavitel si ji velmi chválí. „Nedaří se na ní mechu a je prakticky nezničitelná. Její výrobce, česká firma Capacco, přiblížil vroubkováním vnějších okrajů šablon vzhled krytiny k pravé břidle.“
Další součástí stavby jsou převážně ze starého materiálu. Brzy po návratu do rodného kraje koupil Zdeněk v nedaleké vsi vysloužilou textilku, v níž našel materiál pro svoje rekonstrukce. Ostře pálené cihly, trámy staré přes 150 let a krásně vyšlapané podlahové fošny, které nacházejí nové zajímavé uplatnění. Mohli jsme to ocenit hned v síňce za vstupními dveřmi.

Prostor na patře připomíná kajutu i díky tvaru okénka

Kouzlo starého dřeva

Interiér stodoly má úžasnou atmosféru, protože trámy jsou ponechány odhalené. Jsou očištěny, vykartáčovány a opatřeny bezbarvým napouštědlem pro zvýraznění kresby. V kdysi nečleněném prostoru je dnes obytné i patro. „Na stropní záklopy jsem použil nová prkna nestejné šíře,“ ukazuje náš průvodce vzhůru. „Dřevo jsme natírali stejně jako plášť Bondexem odstínu teak. Používám tyto lazury už léta k maximální spokojenosti.“
Vstupní část přízemí rozděleného jen konstrukcí schodů do patra a uprostřed zhruba dvoumetrovým zděným pultem je vyhrazena jídelně. U stolu lomeného do „L“ se může usadit až devět lidí. Stěny zútulňuje obklad ze starých cihel. Ve dvou výklencích mají návštěvníci možnost obdivovat kámen původní venkovní stěny, ke které byla zevnitř přizděna stěna ze starých cihel. Požitek z tohoto krásného materiálu i vystavené keramiky zvýrazňuje nasvícení výklenků bodovými světly.
Vpravo na jídelnu navazuje kuchyně a vzadu vidíme do obývací pokoje osvětleného okny ve štítě. Na první pohled se zdá, že je na stěnách kuchyňky nad keramickým obkladem pruhovaná tapeta, ale při bližším pohledu zjišťujeme, že jde o prkna natřená zestařovací technikou. Nejdřív dřevo dostalo tmavý základ, na nějž byla nanesena pastelová barva, která se po létech probrousí do základu. Stejnou technikou je renovován horní díl kredence.
Obdivujeme také vitráž se zrcadlem vsazenou nad pult, který dělí kuchyňský prostor od obývacího. Dvě nové barové židličky avizují, že se kuchařka či kuchař nemusí cítit při vaření osaměle.
Prošlapané podlahové fošny tloušťky pět centimetrů nechal pan architekt přivézt z výše zmíněné textilky. Jsou ručně kartáčovány a namořeny do tmavšího odstínu. Pohled na podlahu si člověk užívá hlavně v obýváku, v němž stojí na cihlové dlažbě litinová americká kamna Federal Dutchwest od firmy Vermont Casting. Jsou vybavena katalyzátorem pro lepší využití paliva a jejich výkon 12 kW prý umožňuje vytopit celou stodolu i v mrazech.
Stěny mezi starými trámy hrázdění, jímž byla stodola zavětrována, jsou omítnuty, aby se prostor prosvětlil.

Ve větší ložnici si designér pohrál s pastelovými barvami

Osprchovat a spát

Staré materiály použil Zdeněk i v koupelně, která je jediná oddělena dveřmi. Prostorný sprchový kout je obložen sto let starou břidlicí a místo stropního záklopu jsou mezi trámy uloženy čtvery smetanově natřené klasické kazetové dřevěné dveře.
„Obkládačky jsou vyříznuty z neporušených šablon ze střechy mé chalupy,“ vysvětluje s úsměvem tvůrce. „A dveře jsou ze staré vily v Rumburku, kterou majitel k mé radosti důkladně renovoval.“
Z koupelny, mezi jejímiž stěnami se dobře vyjímá pařez s kamenným umyvadlem a zrcadlo v rámu z malého okénka, stoupáme po jednoduchých schodech do patra, které se na podestě dělí do dvou směrů, do dvou ložnic.
Na první pohled upoutají skleněné vitráže ve dveřích, z nichž byl odlouhován nátěr. Zdobí tento nevelký prostor, ale také přivádějí do ložnic světlo. I tady je zařízení kombinací různých stylů a barev. „Nejsem příznivcem pouze jedné selské strohé linie. Nebojím se barev a kombinací věcí zdánlivě nesourodých,“ přiznává architekt Václavek. „Striktně se držím pouze jedné zásady: Plast mi nesmí do domu!“
Nátěry volí hlavně v případě, když je dřevo poškozené a nevhodné k louhování a následnému voskování. Anebo když se mu zdá, že dřevěných tónů je už moc a prostor potřebuje oživit. Menší ložnici, kde jsou postele vytvořeny z nového dřeva, oživuje například růžové posezení pro děti. Právě pro ně je připraveno i spaní na patře, které připomíná díky tvaru okénka kajutu.
Vedle postelí v obou ložnicích jsou mřížky, průduchy, jimiž sem stoupá teplo od kamen v přízemí, ale také přímotopy. Ale ty jsou tady prý jen pro jistotu, za sedm let, co je stodola v provozu, nebyly použity!
Odpověď na otázku, který z prostorů té znovuzrozené stavby má majitel nejradši, je nasnadě: „Největší radost mám z otevřeného prostoru přízemí, který skýtá nádherné průhledy starými mohutnými trámy.“

Text: Marie Rubešová
Foto: Martin Mašín

Romantická stodola