Větrací otvory zdobí fasádu

Pohledné větrací otvory v kamenné kůlně vytvořil stavebník z cihel

Všimli jste si jednoduchých nebo do zajímavého tvaru uspořádaných malých otvorů ve štítové zdi hospodářských budov, či různě tvarovaných „děr“ vysoko ve štítu obytného domu? Jde o větrací otvory.

Jak se dočteme v odborné literatuře, větrací otvor sloužil k odvádění kouře a páry z místnosti domu, k větrání půdních a jiných prostorů. Podle své funkce byl umístěn ve stěně nebo ve stropu světnice, síně nebo komory, ve štítu domu a jinde. V lidové víře byl spojován s představou, že jím odchází duše zemřelých.

My si všimneme větracích otvorů ve štítových stěnách obytných a hospodářských stavení.

Otvory místo oken

Větrací otvory se používaly většinou v prostorech, kde bylo něco uskladněno a bylo tu potřeba průběžně větrat (stodoly, sýpky, špejchary, půdy obytných domů), přitom otvory nesměly být příliš velké, aby jimi nepršelo nebo v zimě nepadal dovnitř sníh ani se tudy nedostal zloděj. Současně sloužily pro aspoň minimální osvětlení prostoru.

Stavebníci to řešili tak, že při stavbě ponechali ve stěně více malých otvorů. Ty byly uspořádány buď do jednoduchých tvarů (souvislé nebo přerušované řady, čtverce či obdélníky), nebo tvořily složitější obrazce. Jejich častým motivem byl kříž. Půdy obytných budov mívaly větracích otvorů méně.

Technické řešení

Větší větrací otvory v podobě malých okének jsou zevnitř kryty žaluziovými okenicemi

Pokud se stavěl štít z cihel, jednoduše se cihly na některých místech vynechávaly, kladly se jakoby šachovnicově. Tak se daly vytvořit různé obrazce. Dobře je to vidět u neomítnutých stěn.

U budov stavěných z nepravidelných kamenných bloků to naši předkové vyřešili tak, že v místech, kde měly být větrací otvory, stavěli z cihel. Ty na rozdíl od kamene zaručovaly pravidelné, stejně velké otvory.

Někdy jsou v omítnutých štítech menší, různě tvarované otvory (klíčová dírka, hvězda, trojúhelník, kruh). Ty musel zedník vytvarovat pomocí úlomků stavebního materiálu a malty.

V dřevěných bedněných štítech se větrací otvory jednoduše vyřízly – setkáme se tu s motivem srdíčka, čtyřlístku, klíčové dírky, kosočtverce.

Jediné otvory ve stěně

Větrací otvory jsou nejnápadnější na hladkých stěnách hospodářských budov, které nejsou nijak zdobené. Zvláště pokud otvory tvoří nějaký obrazec nebo jsou z cihel, zatímco zbytek stěny je bíle omítnut. Tady je velmi častým motivem kříž, různě velký, různě ztvárněný.

Na domech zdobí

Jednoduše vytvořené větrání v cihlové zdi

Štítová stěna obytného stavení byla vždy vizitkou majitele domu. Čím byl zámožnější, tím náročněji byl štít zdobený. Souvisí to samozřejmě i s dobou stavby domu a krajem – nejzdobnější stavení, v tak zvaném selském baroku, najdeme na jihu Čech.

Proto i větrací půdní otvory v obytných domech vypadají jinak než u hospodářských. Většinou se jedná jen o jeden či dva otvory vysoko ve štítu. Jsou buď malé, zato pěkně tvarované, nebo mají podobu malých obdélníkových, čtvercových či klenutých okének. Nejsou zasklené, proto aby do nich nepršelo, zakrývají je zevnitř dřevěné žaluziové okenice, kterými může proudit vzduch.

Pokud je štít plasticky zdobený a okna v přízemí, případně i v podkroví mají šambrány, je podobně vyšperkované i okolí větracího otvoru. U překrásně zdobených jihočeských štítů tyto otvory ani na první pohled nezaregistrujeme, protože jsou v pozadí bohaté plastické výzdoby.

A dnes?

Dobře vymyšlená řešení našich předků není třeba rušit. Větrací otvory mají svůj význam a vypadají na fasádě pěkně. Pokud chceme prostor využít jinak a „průvan“ by nám vadil, zaslepíme otvory zevnitř, ale na fasádě je ponecháme. Jestliže na půdě za větracími otvory v podobě malých okének vybudujeme ložničku nebo pokojík pro hosty, nahradíme vnitřní žaluziové okenice proskleným rámem.

TEXT: IVA TVRZOVÁ
FOTO: MARTINA LŽIČAŘOVÁ, MARIE VOTAVOVÁ, PAVEL VESELÝ A AUTORKA

Větrací otvory zdobí fasádu